zhoršení rozporů zájmových a mocenských mezi evropskými státy,
nerovnoměrný hosp. vývoj evropských zemí: stoupenci absolutní panovnické moci versus stoupenci stavovských principů,
zostřily se rozpory náboženské: vyspělé země – reformace versus zaostalé země – katolictví
hlavním motivem však byl zápas o materiální statky, území, mocenské a politické zisky
Vznikly dva nepřátelské tábory:
španělští a rakouští Habsburkové spolu s katolickou ligou v říši, papežským dvorem, drobnými italskými knížaty a králi polsko-litevské říše
protihabsburská koalice neboli protestantská opozice: Nizozemí + Francie, Anglie, protestantská Unie v říši, zčásti severské země (Švédsko, Dánsko), Benátsko, česká stavovská opozice, opozice v Uhrách a na Slovensku
Válka měla několik fází, začala 1618 náboženským a politickým konfliktem v Čechách, ale přímo i nepřímo zasáhla většinu Evropy.
I. FÁZE – ČESKÉ STAVOVSKÉ POVSTÁNÍ Za Matyáše pokračují spory s českými stavy (porušování Majestátu – prosazuje katolicismus) Nespokojenost českých stavů s habsburskou nadvládou vyúsťuje v tzv. České stavovské povstání na sklonku Matyášovy vlády (vládl v letech 1611 – 1619)
Důvody povstání
Matyáš přenesl sídlo do Vídně a v Praze katoličtí místodržící
Pokračování rekatolizace, zejména po zvolení Matyáše císařem svaté říše římské
Dynastická otázka (Matyášova bezdětnost) + otázka nástupnictví – žhavým kandidátem Ferdinand Štýrský (bratranec Matyáše – také Ferdinand II.) – šiřitelem katolicismu – nepřijatelný pro české stavy (ale přijatelný pro Moravu, Lužice, Slezsko, Uhry = Vedlejší země Koruny české)
Stavy požadovaly svého kandidáta – přívržence protestantismus Friedricha Falckého („zimní král“) • V březnu roku 1618 se v Praze konal sjezd nekatolických stavů, kde připravily stížnost Čechů na místodržící a na porušování Majestátu (Matyáš zůstal chladným a doporučil sjezd rozpustit) • Nový sjezd stavů v Karolínu (21. 5. 1618) + tajná schůzka radikálního křídla v domě Smiřických (Albrecht Jan Smiřický, Jindřich Matyáš Thurn, Vác¬lav Budovec z Budova)- dohodnuta taktika boje – vyslána delegace stavů na Pražský hrad, proběhl rychlý soud s místodržícími, kteří byli svrhnuti z okna (=Vilém Slavata, Jaroslav Bořita z Martinic, písař Fabricius) = DEFENESTRACE 23.5. 1618 = úplný rozchod s Habsburky. Povstání bylo předem připravená a promyšlená akce – stavové chtějí zabránit mírné opozici v pokusech vyjednávat a snaží se připravit předpoklady pro zahraniční intervenci proti Habsburkům.
25. 5. 1618 – místodržící byli nahrazeni 30-ti člennou vládou direktorů, kteří zatím měli spravovat České království, a to rovným dílem ze všech tří stavů – stavovský odboj = 10 rytířů, 10 měšťanů, 10 pánů (v čele Václav Vilém z Roupova), ze země byli vyhnáni jezuité. Situace v Čechách řešena v Říši (na začátku roku 1619 Matyáš umírá) – České stavy sestavují vojsko a do čela se postavil hrabě Thurn, snaha najít spojence mezi nepřáteli Habsburků: ? Morava se kupodivu nepřidala a zůstala neutrální (Karel Starší ze Žerotína) ? anglický král Jakub I. odmítl pomoci kvůli svým vlastním problémům, mimoto ještě spolu s dánským králem považoval povstání spíše za projev neposlušnosti vůči panovníkovi ? pomoc odmítl i saský kurfiřt ? pouze finanční pomoc Nizozemí – vedlo boj proti Španělsku, ne proti císaři ? stavy se tedy obrátily na zarytého odpůrce Habsburků Gábora Bethlena (= sedmihradský kníže a žoldnéř), ale akce nebyly koordinovány se stavovským vojskem, navíc Bethlen žádá vysoké finanční požadavky za pomoc – sleduje tedy spíše své osobní zájmy, tj. uherská koruna, je tudíž nespolehlivý Oproti tomu Habsburkové – finanční pomoc a žoldnéřské vojsko od španělských příbuzných, od katolické německé Ligy, polského krále i luteránského kurfiřta saského Jana Jiřího, který zradil pro¬testanty, podpora papeže = převaha peněžní i vojenská; 1618 – Ferdinand + vojsko katolické Ligy – tažení do Čech; 3 roky bojů císařských vojsk se stavovskými – střídavé úspěchy: V čele císařských vojsk generál K. B. Buquoy a J. D. Dampiere (do Čech z jihu a jihovýchodu). V čele českých vojsk Thurn a J. F. Hohenlohe. Na podzim 1618 se císařská ofenzíva zastavila, následuje vpád do Rakous až před Vídeň; vojsko Arnošta z Mansfeldu dobylo i katolickou Plzeň. V zimě akce přerušeny – zbrojení, vyjednávání v cizině, ale nepochopení. Získána pomoc Slezska, pak Lužice a v květnu 1619 i dosud neutrálních váhavých moravských stavů, téměř současně se připojují i stavové hornorakouští. V červnu probíhalo Thurnovo tažení na Vídeň (nebezpečně ohrožena), jenže bez pomoci rakouských stavů + oslabení vojenských sil v Čechách + komplikovaná válečná situace (poražen Mansfeld u Záblatí u Vodňan i Hohenlohe) – to vše vedlo k nucenému ústupu od Vídně do Čech. Pak už následuje demoralizace a celkový vojenský úpadek.
V červenci 1619 se konalo obrovské stavovské shromáždění (Stavovský sněm) v Praze, byla zde schválena nová ústava – český stát se stává konfederací zcela rovnoprávných zemí (Čechy, Morava, Slezsko, obě Lužnice) v čele s volitelným panovníkem, přičemž jeho moc měla být značně omezena stavy. Dále zde došlo k úpravě náboženských poměrů na základě Majestátu, nekatolíci měli ve všech úřadech přednost před nekatolíky. byl Ferdinand II. zde byl oficiálně sesazen z českého trůnu a novým českým králem byl v srpnu 1619 zvolen Friedrich Falcký (nakonec utekl) – protestant, kalvinista, stála za ním kalvinistická knížata JZ Německa, byl zetěm angl. krále Jakuba I. – manžel Alžběty Stuartovny. Vysloužil si přezdívku „zimní král“ (vládl jen 13 měsíců), byl prvním protestantem na českém trůně. Očekával zahraniční pomoc a finance, ale dočkal se zklamání, neměl dostatek autority ani odpovědnosti. Význam konfederace přerostl hranice českých zemí – v březnu 1620 se k ní přihlásili i stavové uherští a rakouští (závazek vzájemné pomoci proti Habsburkům) = oslabení habsburské moci v celoevropském rozsahu, proto velké úsilí Habsburků o obnovení moci, tj. především o porážku českého povstání. 8. 11. 1620 byla svedena rozhodující krátká (téměř 2hodinová) bitva na Bílé hoře u Prahy, která skončila úplnou porážkou demoralizovaného stavov¬ského vojska. Přitom tato prohra byla zbytečná (nevelká převaha císařských vojsk – sbor Buquoyův + katolické Ligy) – stavovské vojsko (pluky knížete Anhalta a generála Thurna) mělo strategicky výhodné postavení na bělohorském kopci (nepřítel by byl musel překonat 80metrový výškový rozdíl). Po prvním útoku nepřátel zbabělý útěk všech (vojska, velitelů i krále); nejedno¬ta, diletantské vedení, materiální potíže, chaos, dezorientace; pak následovalo neprozíravé, ustrašené, naivní, zbrklé a egoistické jednání představitelů povstaleckého centra i krále. Ač nikdo nedobyl Prahu, byla vydána nepříteli zadarmo – drancování bohatých patricijských domů oběma vojsky, král lehkomyslně utekl z Prahy i ze země, útěk velitelů (Anhalt, Thurn, Hohenlohe) i prezidenta direktoria Václava Viléma z Roupova. Morava byla obsazena, Slezsko se vzdalo Sasům, zbylí účastníci prosili o milost; postupná pacifikace Čech. Příčiny neúspěchu stavovského odboje: stavy osamoceny, zklamala zahraniční pomoc, nepočítalo se s účastí poddaných = vzpoura nekatolické šlechtické elity, radikalismus hrstky vůdců x pasivita ostatních, nevyhraněná cesta a cíle, váhavost, rozpačitost, plachost i strach a obavy, nedůslednost; malé odhodlání špatně placené armády, epidemie, zima, hlad – de¬moralizace; iluzorní očekávání velkomyslnosti císaře
Dopad Bílé Hory
27 českých pánů roku 1621 popraveno na Staroměstském náměstí katem Mydlářem – 7 rytířů, 3 páni (Václav Budovec z Budova, Jáchym Ondřej Šlik, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic), zbytek měšťanstvo (mezi nimi i rektor university Dr. Ján Jesenský), přitom větší podíl viny mělo panstvo – nespravedlnost.Kruté veřejné divadlo před radnicí na vyvýšeném pódiu za masové účasti Pražanů trvalo přes 4 hodiny, podle kronikářů nad Prahou byla duha. Někteří byli sťati, jiní oběšeni, některým zostřen trest utětím ruky, vyříznutím jazyka a po smrti rozčtvrcením těla (Jesenius). Pro výstrahu a veřejný posměch bylo 12 hlav vystaveno na střešním ochozu staroměstské Mostecké věže.
Zabavován majetek českým šlechticům a pod cenou pak prodáván převážně Němcům (měli hodně peněz), zkonfiskovány 3 veškeré půdy, obohacení církve nebo odměny Ferdinandových věrných velitelů a členů dvora, generální komisař pro konfiskaci v Čechách Karel z Lichtenštejna, na Moravě František Ditrichštejn
Nejvíce se obohatil Albrecht z Valdštejna (závratná kariéra — 1625 generalissimem císařských armád; zkušený vojevůdce a organizátor na bojišti v 30leté válce; budil však i obavy z přílišné moci, bohatství + závist a nená¬vist; 1630 zbaven vrchního velení, ale záhy povolán zpět, 1635 znovu zbaven velení – císařova nedůvěra – a v Chebu úkladně zavražděn jako zrádce; statky zkonfiskovány ve pro¬spěch spiklenců)
? hospodářský úpadek: při konfiskacích měnové podvody ka¬tolických magnátů s finančními spekulanty ze zahraničí; ražena znehodnocená, tzv. „dlouhá mince” (snížený obsah stříbra; cena mince se snížila na desetinu) ? vzestup cen, inflace, státní bankrot 1623 (tzv. kalada) úpadek měst – válečné poškození, zvláštní daně ?zadlužení, narušeny obchodní styky se zahraničím i vnitřní obchod; úby¬tek obyvatelstva (asi 1/3) ? emigrace, válečné útrapy, hlad, epidemie; zpustošené oblasti – opouštěna vypálená hospo¬dářství (20%), půda obdělávána nekvalitně (zabaven tažný dobytek), nepokoje i morální úpadek -přepadání vesnic a hos¬podářství, lupičství; bohatí feudálové vytvářeli velká panství, zaváděli robotní povinnost, zakazovali odcházet z panství (z poddaných nevolníci)
Násilné pokatoličťování, hromadné zatýkání + vydáno prohlášení o tom, že ti, kteří nechtějí přestoupit na katolickou víru, musejí odejít do vyhnanství
Odešlo mnoho vědců a představitelů kultury (Václav Hollar, Karel Škréta, Pavel Stránský, J.Thurn – do švédských služeb – agentem protihabsburské politiky) ? úpadek vzdělanosti ?masová negramotnost.
V roce 1627 pro Čechy a 1628 pro Moravu vydáno Obnovené zřízení zemské – vydáno Ferdinandem II. (český král 1619–37 s roční přestávkou 1619, odpovědný za vraždu Albrechta z Valdštejna) – potvrzuje v něm dědičné právo (držení) na český trůn – české stavy nemohou zasahovat do volby českého krále
Katolicismus je jediným povolným náboženstvím Posílena moc panovníka (absolutismus), omezena pravomoc sněmů, němčina zrovnoprávněna s češtinou = KONEC I. FÁZE 30-TI LETÉ VÁLKY
PROCES REKATOLIZACE ? Byl řízen jezuitským řádem – svěřena i pražská Karlo-Ferdinandova univerzita, která ovládla veškeré školství a vykonávala cenzuru
do r. 1638 dozoru jezuitů nepodléhaly lékařská a právnická fakulta, které sídlily v Karolinu -/do r. 1654/; 1638 byly vše¬chny školy svěřeny jezuitům; 4 pražské fakulty byly spojeny v jedinou Karlo-Ferdinandovu univerzitu /název existoval až do r. 1918/ = spojení Karlovy univerzity s jezuitskou akademií (Carolo-Ferdinandea); rektorem vždy jen jezuita
zavedena cenzura knižních publikací (soupis zakázaných českých knih – páter Koniáš), zrušen Majestát, odvolány i svobo¬dy starých podobojí (návrat k době předhusitské); 1624 vypovězeni protestantští kazatelé ze země
? Zrušen Majestát a všechny stavovské svobody z dřívějších dob ? Mandátem z roku 1627 byli ze země vypovězeni šlechtici a měšťané, kteří se do 6 měsíců nepřihlásili ke katolické víře = nastala masová emigrace – hospodářský a kulturní život podlomen ? Omezena autonomie měst, kam byli dosazováni hejtmani s velikou pravomocí ? Ve sněmech se stal prvním stavem opět stav duchovenstva, druhým stavem panský, třetím rytířský a čtvrtý zástupci královských měst. ? Sněmům odňata zákonodárná iniciativa, přiznáno pouze právo vypovídat války, uzavírat mír, libovolně obsazovat úřady s přísahou skládanou pouze králi, král uděluje státní občanství a obyvatelské právo ? pronikání němectví ? Královský trůn prohlášen za dědičný v habsburském rodu a volba krále přicházela pouze v případě vymření rodu po meči i po přeslici ? Jazyk německý v Čechách i na Moravě prohlášen za rovnoprávný s jazykem českým ? Obnovené zřízení zemské z roku 1627 pro Čechy a 1628 pro Moravu vytvořilo předpoklady pro centralizaci a absolutizaci panovnické moci, pro panství katolicismu i pro germanizaci
II. FÁZE – FÁZE FALCKÁ (1621 – 1623) Válka o Falc (Friedrich Falcký utekl do Anglie) 1622 Habsburkové Falc obsadili 1623 podepsán mír a Falc připadl Habsburkům
III. FÁZE – VÁLKA DÁNSKÁ (1625 – 1629) Haag – 1625 vytvořena Protihabsburská koalice (vytvoření iniciovalo především Nizozemí z obavy z úspěchů Habsburků), do jejíhož čela se postavil dánský král Kristián, dále do koalice patřila Anglie + Fridrich Falcký, (finančně) Švédsko, protestantská německá knížata sdružená v tzv. Protestantskou unii a Nizozemí, finančně Francie (Richellieu). Generál Mansfeld postoupil přes Slezsko až na Moravu a Slovensko, slib spolupráce Gabora Bethlena , což znamenalo nebezpečí pro Ferdinanda II. Pomoc císaři nabídl v tísni Albrecht z Valdštejna (silná 15ti sícová armáda financovaná z vlastních prostředků) a katolická knížata v čele s Maxmiliánem Bavorským (vrchní velení maršál Tilly).
1626 u Dessavy (severně od Lipska) porazil Albrecht z Valdštejna generála Mansfelda, zvítězil i nad vzbouřenými sedláky v Čechách 1626–1627 proti rekatolizaci. Dostal za to od císaře odměnu: vévodství meklenburské, knížectví zaháňské a titul generalis¬sima (= nejvyššího vojenského velitele na souši i na moři).
1626 u Lutteru porazil Tilly dánského krále; 1629 mírová smlouva s Dány u Lübecku (pro Dány ohleduplná, bez repa¬rací a územních ústupků); rozpad haagské koalice, vyhlášení tzv. restitučního ediktu = požadavek navrácení veškerého majetku katolické církve (stav před augsburským mírem 1555), ale nemohl vstoupit v platnost (odpor umírněných a do¬sud neutrálních luteránských knížat v říši, obava z obnovení katolicismu v celé říši)
IV. FÁZE – VÁLKA ŠVÉDSKÁ (1630 – 1635) V čele protihabsburské koalice stojí Gustav II. Adolf Vylodil se r. 1630 u Odry – vpád do Pomořan, spojenectví s Braniborskem a Saskem za podpory protestantského Nizozemí, katolické Francie a pravoslavného Ruska Očekávaná pomoc Francie se zatím neuskutečnila, protože kardinál Richellieu nechtěl být vztažen do konfliktu 1631 u Breitenfeldu vítězí Gustav Adolf na celé čáře – ke Gustavovi se připojuje saský a braniborský kurfiřt a táhnou spolu na jih (roku 1631 Sasové drancují Prahu) – ovládnuta většina Čech a Německa Císař 1631 volá zpět do služeb Valdštejna 1632 dochází k bitvě u Lützenu – Valdštejn vítězí a Gustav II. Adolf umírá – koalice se oslabuje (ve Švédsku zůstala jen nezletilá dcera Kristina) V této fázi Valdštejn zrazuje císaře a začíná tajně vyjednávat o příměří s nepřítelem – 1632 pověřen Albrecht z Valdštejna jednáním v Sasku, ale tajné vyjednával i se Švédy, Francií i českou emigrací. R. 1633 sice Švédy porazil u slezské Stínavy, ale propustil všechny zajaté důstojníky (i Matyáše Thurna), čímž si získal nedůvěru obou stran. R. 1634 byl zbaven velení jako zrádce a téhož roku proboden ve své posteli v Chebu, jeho majetek konfiskován Švédové vytlačeni na sever, protože Habsburky posílili Španělé. 1634 byla švédská vojska poražena generálem Tillym u Nördlingenu, 1635 pražský mír = smlouva protestantských německých knížat s císařem v Praze – Sasku potvrzena obojí Lužice
V. FÁZE – VÁLKA ŠVÉDSKO-FRANCOUZSKÁ (1635 – 1648) Dochází ke spojení Francie a Švédska a Nizozemí ? ne válka náboženská, ale za kořistí Válka dlouhá, ničivá, těžké bitvy. České země silně plundrovány a ničeny, stejně jako nejcivilizovanější část Evropy. Tuto válku bychom mohli charakterizovat jako mocenský konflikt Francie a Habsburků španělských i rakouských o evropskou hegemonii. Francie se snažila prolomit obklíčení, udržet roztříštěné Německo a dosáhnout hranic na Rýně – bo¬je proti Španělům, podpora povstání v Portugalsku (1640 se znovu osamostatnilo). Šlo o poslední a nejdelší období války; na stranu císaře (vedené gen. Pallasem) postupně přešly i protestantské Sasko, Braniborsko a Dánsko. V Německu nabyla převahy švédská armáda. 1643 Francie zastavila nápor Španělů vítězstvím u Rocroi; 1639–1642 znovu švédské vpády do českých zemí; 1642 obsadil Torstensson Slezsko, odtud výpady Švédů v čele s gen. Königsmarkem na Moravu; po obléhání Olomouce porazil Torstensson u Breitenfeldu své pronásledovatele; 1645 u Jankova další porážka habsbursko-bavorské armády Po smrti Ferdinanda II. vládl Ferdinand III. (1637–57) Při obléhání Brna mělo dojít k spojení s Jiřím Rákóczim, knížetem sedmihradským, ten ale v rozhodné chvíli uzavřel pro sebe výhodný separátní mír s císařem Ferdinandem III. v Linci, tím skončily naděje protihabsburských oddílů k dobytí Vídně. 1646 byla obnovena ofenzíva v českých zemích, 1648 obsazeny Hradčany a Malá Strana vojskem generála Königsmarka, plenění Prahy – uloupena většina vzácných cenných uměleckých sbírek Rudolfa II. Posádky švédských vojsk zůstaly na Moravě až do r. 1650 (Olomouc, Uničov). 1648 za velkých ztrát dochází k ukončení války tzv. Vestfálským mírem (podepsán v Munsteru = s Francií a v Osnabrucku =se Švédskem). Místo otázky náboženské svobody se do popředí dostává boj o politické a územní zisky, soupeřící tábory přijaly zásadu „koho vláda, toho víra“
DŮSLEDKY 30-TI LETÉ VÁLKY
Bylo dohodnuto, že hranice se vrátí do stavu z roku 1624 = uznání pobělohorských důsledků – české zájmy obětovány
Nejvíce se obohatila Francie a stala se nejdůležitější v Evropě, území až k Alsasku (u Rýna)
Dále Švédsko, které ovládlo pobřeží Baltu a ústí řeky Labe, Odry a Vesery
Prohloubila rozdíly mezi stř., Z. a V Evropou
Vážné důsledky ekkonomické, sociální a politické; kulturní úpadek (velké ztráty, finanční náklady), zničená hospodářství zemí celé střední Evropy, které byly bojištěm, bezohledné kořistění, obohacení vojenských dobrodruhů a zištných šlechtických rodů; mimořádné daně a dávky, epidemie, hlad
Třicetiletá válka byla první válkou s aktivní účastí světa – přímý i nepřímý podíl všech evropských zemí.
Třicetiletá válka
HLAVNÍ PŘÍČINY ZAHÁJENÍ PŘÍPRAV OTEVŘENÉ VÁLKY
Vznikly dva nepřátelské tábory:
Válka měla několik fází, začala 1618 náboženským a politickým konfliktem v Čechách, ale přímo i nepřímo zasáhla většinu Evropy.
I. FÁZE – ČESKÉ STAVOVSKÉ POVSTÁNÍ Za Matyáše pokračují spory s českými stavy (porušování Majestátu – prosazuje katolicismus) Nespokojenost českých stavů s habsburskou nadvládou vyúsťuje v tzv. České stavovské povstání na sklonku Matyášovy vlády (vládl v letech 1611 – 1619)
Důvody povstání
Stavy požadovaly svého kandidáta – přívržence protestantismus Friedricha Falckého („zimní král“) • V březnu roku 1618 se v Praze konal sjezd nekatolických stavů, kde připravily stížnost Čechů na místodržící a na porušování Majestátu (Matyáš zůstal chladným a doporučil sjezd rozpustit) • Nový sjezd stavů v Karolínu (21. 5. 1618) + tajná schůzka radikálního křídla v domě Smiřických (Albrecht Jan Smiřický, Jindřich Matyáš Thurn, Vác¬lav Budovec z Budova)- dohodnuta taktika boje – vyslána delegace stavů na Pražský hrad, proběhl rychlý soud s místodržícími, kteří byli svrhnuti z okna (=Vilém Slavata, Jaroslav Bořita z Martinic, písař Fabricius) = DEFENESTRACE 23.5. 1618 = úplný rozchod s Habsburky. Povstání bylo předem připravená a promyšlená akce – stavové chtějí zabránit mírné opozici v pokusech vyjednávat a snaží se připravit předpoklady pro zahraniční intervenci proti Habsburkům.
25. 5. 1618 – místodržící byli nahrazeni 30-ti člennou vládou direktorů, kteří zatím měli spravovat České království, a to rovným dílem ze všech tří stavů – stavovský odboj = 10 rytířů, 10 měšťanů, 10 pánů (v čele Václav Vilém z Roupova), ze země byli vyhnáni jezuité. Situace v Čechách řešena v Říši (na začátku roku 1619 Matyáš umírá) – České stavy sestavují vojsko a do čela se postavil hrabě Thurn, snaha najít spojence mezi nepřáteli Habsburků: ? Morava se kupodivu nepřidala a zůstala neutrální (Karel Starší ze Žerotína) ? anglický král Jakub I. odmítl pomoci kvůli svým vlastním problémům, mimoto ještě spolu s dánským králem považoval povstání spíše za projev neposlušnosti vůči panovníkovi ? pomoc odmítl i saský kurfiřt ? pouze finanční pomoc Nizozemí – vedlo boj proti Španělsku, ne proti císaři ? stavy se tedy obrátily na zarytého odpůrce Habsburků Gábora Bethlena (= sedmihradský kníže a žoldnéř), ale akce nebyly koordinovány se stavovským vojskem, navíc Bethlen žádá vysoké finanční požadavky za pomoc – sleduje tedy spíše své osobní zájmy, tj. uherská koruna, je tudíž nespolehlivý Oproti tomu Habsburkové – finanční pomoc a žoldnéřské vojsko od španělských příbuzných, od katolické německé Ligy, polského krále i luteránského kurfiřta saského Jana Jiřího, který zradil pro¬testanty, podpora papeže = převaha peněžní i vojenská; 1618 – Ferdinand + vojsko katolické Ligy – tažení do Čech; 3 roky bojů císařských vojsk se stavovskými – střídavé úspěchy: V čele císařských vojsk generál K. B. Buquoy a J. D. Dampiere (do Čech z jihu a jihovýchodu). V čele českých vojsk Thurn a J. F. Hohenlohe. Na podzim 1618 se císařská ofenzíva zastavila, následuje vpád do Rakous až před Vídeň; vojsko Arnošta z Mansfeldu dobylo i katolickou Plzeň. V zimě akce přerušeny – zbrojení, vyjednávání v cizině, ale nepochopení. Získána pomoc Slezska, pak Lužice a v květnu 1619 i dosud neutrálních váhavých moravských stavů, téměř současně se připojují i stavové hornorakouští. V červnu probíhalo Thurnovo tažení na Vídeň (nebezpečně ohrožena), jenže bez pomoci rakouských stavů + oslabení vojenských sil v Čechách + komplikovaná válečná situace (poražen Mansfeld u Záblatí u Vodňan i Hohenlohe) – to vše vedlo k nucenému ústupu od Vídně do Čech. Pak už následuje demoralizace a celkový vojenský úpadek.
V červenci 1619 se konalo obrovské stavovské shromáždění (Stavovský sněm) v Praze, byla zde schválena nová ústava – český stát se stává konfederací zcela rovnoprávných zemí (Čechy, Morava, Slezsko, obě Lužnice) v čele s volitelným panovníkem, přičemž jeho moc měla být značně omezena stavy. Dále zde došlo k úpravě náboženských poměrů na základě Majestátu, nekatolíci měli ve všech úřadech přednost před nekatolíky. byl Ferdinand II. zde byl oficiálně sesazen z českého trůnu a novým českým králem byl v srpnu 1619 zvolen Friedrich Falcký (nakonec utekl) – protestant, kalvinista, stála za ním kalvinistická knížata JZ Německa, byl zetěm angl. krále Jakuba I. – manžel Alžběty Stuartovny. Vysloužil si přezdívku „zimní král“ (vládl jen 13 měsíců), byl prvním protestantem na českém trůně. Očekával zahraniční pomoc a finance, ale dočkal se zklamání, neměl dostatek autority ani odpovědnosti. Význam konfederace přerostl hranice českých zemí – v březnu 1620 se k ní přihlásili i stavové uherští a rakouští (závazek vzájemné pomoci proti Habsburkům) = oslabení habsburské moci v celoevropském rozsahu, proto velké úsilí Habsburků o obnovení moci, tj. především o porážku českého povstání. 8. 11. 1620 byla svedena rozhodující krátká (téměř 2hodinová) bitva na Bílé hoře u Prahy, která skončila úplnou porážkou demoralizovaného stavov¬ského vojska. Přitom tato prohra byla zbytečná (nevelká převaha císařských vojsk – sbor Buquoyův + katolické Ligy) – stavovské vojsko (pluky knížete Anhalta a generála Thurna) mělo strategicky výhodné postavení na bělohorském kopci (nepřítel by byl musel překonat 80metrový výškový rozdíl). Po prvním útoku nepřátel zbabělý útěk všech (vojska, velitelů i krále); nejedno¬ta, diletantské vedení, materiální potíže, chaos, dezorientace; pak následovalo neprozíravé, ustrašené, naivní, zbrklé a egoistické jednání představitelů povstaleckého centra i krále. Ač nikdo nedobyl Prahu, byla vydána nepříteli zadarmo – drancování bohatých patricijských domů oběma vojsky, král lehkomyslně utekl z Prahy i ze země, útěk velitelů (Anhalt, Thurn, Hohenlohe) i prezidenta direktoria Václava Viléma z Roupova. Morava byla obsazena, Slezsko se vzdalo Sasům, zbylí účastníci prosili o milost; postupná pacifikace Čech. Příčiny neúspěchu stavovského odboje: stavy osamoceny, zklamala zahraniční pomoc, nepočítalo se s účastí poddaných = vzpoura nekatolické šlechtické elity, radikalismus hrstky vůdců x pasivita ostatních, nevyhraněná cesta a cíle, váhavost, rozpačitost, plachost i strach a obavy, nedůslednost; malé odhodlání špatně placené armády, epidemie, zima, hlad – de¬moralizace; iluzorní očekávání velkomyslnosti císaře
Dopad Bílé Hory
Nejvíce se obohatil Albrecht z Valdštejna (závratná kariéra — 1625 generalissimem císařských armád; zkušený vojevůdce a organizátor na bojišti v 30leté válce; budil však i obavy z přílišné moci, bohatství + závist a nená¬vist; 1630 zbaven vrchního velení, ale záhy povolán zpět, 1635 znovu zbaven velení – císařova nedůvěra – a v Chebu úkladně zavražděn jako zrádce; statky zkonfiskovány ve pro¬spěch spiklenců)
? hospodářský úpadek: při konfiskacích měnové podvody ka¬tolických magnátů s finančními spekulanty ze zahraničí; ražena znehodnocená, tzv. „dlouhá mince” (snížený obsah stříbra; cena mince se snížila na desetinu) ? vzestup cen, inflace, státní bankrot 1623 (tzv. kalada) úpadek měst – válečné poškození, zvláštní daně ?zadlužení, narušeny obchodní styky se zahraničím i vnitřní obchod; úby¬tek obyvatelstva (asi 1/3) ? emigrace, válečné útrapy, hlad, epidemie; zpustošené oblasti – opouštěna vypálená hospo¬dářství (20%), půda obdělávána nekvalitně (zabaven tažný dobytek), nepokoje i morální úpadek -přepadání vesnic a hos¬podářství, lupičství; bohatí feudálové vytvářeli velká panství, zaváděli robotní povinnost, zakazovali odcházet z panství (z poddaných nevolníci)
Odešlo mnoho vědců a představitelů kultury (Václav Hollar, Karel Škréta, Pavel Stránský, J.Thurn – do švédských služeb – agentem protihabsburské politiky) ? úpadek vzdělanosti ?masová negramotnost.
Katolicismus je jediným povolným náboženstvím Posílena moc panovníka (absolutismus), omezena pravomoc sněmů, němčina zrovnoprávněna s češtinou = KONEC I. FÁZE 30-TI LETÉ VÁLKY
PROCES REKATOLIZACE ? Byl řízen jezuitským řádem – svěřena i pražská Karlo-Ferdinandova univerzita, která ovládla veškeré školství a vykonávala cenzuru
? Zrušen Majestát a všechny stavovské svobody z dřívějších dob ? Mandátem z roku 1627 byli ze země vypovězeni šlechtici a měšťané, kteří se do 6 měsíců nepřihlásili ke katolické víře = nastala masová emigrace – hospodářský a kulturní život podlomen ? Omezena autonomie měst, kam byli dosazováni hejtmani s velikou pravomocí ? Ve sněmech se stal prvním stavem opět stav duchovenstva, druhým stavem panský, třetím rytířský a čtvrtý zástupci královských měst. ? Sněmům odňata zákonodárná iniciativa, přiznáno pouze právo vypovídat války, uzavírat mír, libovolně obsazovat úřady s přísahou skládanou pouze králi, král uděluje státní občanství a obyvatelské právo ? pronikání němectví ? Královský trůn prohlášen za dědičný v habsburském rodu a volba krále přicházela pouze v případě vymření rodu po meči i po přeslici ? Jazyk německý v Čechách i na Moravě prohlášen za rovnoprávný s jazykem českým ? Obnovené zřízení zemské z roku 1627 pro Čechy a 1628 pro Moravu vytvořilo předpoklady pro centralizaci a absolutizaci panovnické moci, pro panství katolicismu i pro germanizaci
II. FÁZE – FÁZE FALCKÁ (1621 – 1623) Válka o Falc (Friedrich Falcký utekl do Anglie) 1622 Habsburkové Falc obsadili 1623 podepsán mír a Falc připadl Habsburkům
III. FÁZE – VÁLKA DÁNSKÁ (1625 – 1629) Haag – 1625 vytvořena Protihabsburská koalice (vytvoření iniciovalo především Nizozemí z obavy z úspěchů Habsburků), do jejíhož čela se postavil dánský král Kristián, dále do koalice patřila Anglie + Fridrich Falcký, (finančně) Švédsko, protestantská německá knížata sdružená v tzv. Protestantskou unii a Nizozemí, finančně Francie (Richellieu). Generál Mansfeld postoupil přes Slezsko až na Moravu a Slovensko, slib spolupráce Gabora Bethlena , což znamenalo nebezpečí pro Ferdinanda II. Pomoc císaři nabídl v tísni Albrecht z Valdštejna (silná 15ti sícová armáda financovaná z vlastních prostředků) a katolická knížata v čele s Maxmiliánem Bavorským (vrchní velení maršál Tilly).
IV. FÁZE – VÁLKA ŠVÉDSKÁ (1630 – 1635) V čele protihabsburské koalice stojí Gustav II. Adolf Vylodil se r. 1630 u Odry – vpád do Pomořan, spojenectví s Braniborskem a Saskem za podpory protestantského Nizozemí, katolické Francie a pravoslavného Ruska Očekávaná pomoc Francie se zatím neuskutečnila, protože kardinál Richellieu nechtěl být vztažen do konfliktu 1631 u Breitenfeldu vítězí Gustav Adolf na celé čáře – ke Gustavovi se připojuje saský a braniborský kurfiřt a táhnou spolu na jih (roku 1631 Sasové drancují Prahu) – ovládnuta většina Čech a Německa Císař 1631 volá zpět do služeb Valdštejna 1632 dochází k bitvě u Lützenu – Valdštejn vítězí a Gustav II. Adolf umírá – koalice se oslabuje (ve Švédsku zůstala jen nezletilá dcera Kristina) V této fázi Valdštejn zrazuje císaře a začíná tajně vyjednávat o příměří s nepřítelem – 1632 pověřen Albrecht z Valdštejna jednáním v Sasku, ale tajné vyjednával i se Švédy, Francií i českou emigrací. R. 1633 sice Švédy porazil u slezské Stínavy, ale propustil všechny zajaté důstojníky (i Matyáše Thurna), čímž si získal nedůvěru obou stran. R. 1634 byl zbaven velení jako zrádce a téhož roku proboden ve své posteli v Chebu, jeho majetek konfiskován Švédové vytlačeni na sever, protože Habsburky posílili Španělé. 1634 byla švédská vojska poražena generálem Tillym u Nördlingenu, 1635 pražský mír = smlouva protestantských německých knížat s císařem v Praze – Sasku potvrzena obojí Lužice
V. FÁZE – VÁLKA ŠVÉDSKO-FRANCOUZSKÁ (1635 – 1648) Dochází ke spojení Francie a Švédska a Nizozemí ? ne válka náboženská, ale za kořistí Válka dlouhá, ničivá, těžké bitvy. České země silně plundrovány a ničeny, stejně jako nejcivilizovanější část Evropy. Tuto válku bychom mohli charakterizovat jako mocenský konflikt Francie a Habsburků španělských i rakouských o evropskou hegemonii. Francie se snažila prolomit obklíčení, udržet roztříštěné Německo a dosáhnout hranic na Rýně – bo¬je proti Španělům, podpora povstání v Portugalsku (1640 se znovu osamostatnilo). Šlo o poslední a nejdelší období války; na stranu císaře (vedené gen. Pallasem) postupně přešly i protestantské Sasko, Braniborsko a Dánsko. V Německu nabyla převahy švédská armáda. 1643 Francie zastavila nápor Španělů vítězstvím u Rocroi; 1639–1642 znovu švédské vpády do českých zemí; 1642 obsadil Torstensson Slezsko, odtud výpady Švédů v čele s gen. Königsmarkem na Moravu; po obléhání Olomouce porazil Torstensson u Breitenfeldu své pronásledovatele; 1645 u Jankova další porážka habsbursko-bavorské armády Po smrti Ferdinanda II. vládl Ferdinand III. (1637–57) Při obléhání Brna mělo dojít k spojení s Jiřím Rákóczim, knížetem sedmihradským, ten ale v rozhodné chvíli uzavřel pro sebe výhodný separátní mír s císařem Ferdinandem III. v Linci, tím skončily naděje protihabsburských oddílů k dobytí Vídně. 1646 byla obnovena ofenzíva v českých zemích, 1648 obsazeny Hradčany a Malá Strana vojskem generála Königsmarka, plenění Prahy – uloupena většina vzácných cenných uměleckých sbírek Rudolfa II. Posádky švédských vojsk zůstaly na Moravě až do r. 1650 (Olomouc, Uničov). 1648 za velkých ztrát dochází k ukončení války tzv. Vestfálským mírem (podepsán v Munsteru = s Francií a v Osnabrucku =se Švédskem). Místo otázky náboženské svobody se do popředí dostává boj o politické a územní zisky, soupeřící tábory přijaly zásadu „koho vláda, toho víra“
DŮSLEDKY 30-TI LETÉ VÁLKY
Třicetiletá válka byla první válkou s aktivní účastí světa – přímý i nepřímý podíl všech evropských zemí.