SITUACE VE FRANCII PŘED REVOLUCÍ V čele král (absolutistická monarchie) Obyvatelstvo rozděleno do stavů: šlechta, duchovenstvo, 3. stav Šlechta a duchovenstvo = privilegované stavy, nemuseli platit daně 3.stav – 97% = vedle rolníků, ce¬chovních řemeslníků, tovaryšů, učedníků, manufakturních výrobců a městské chudiny také měšťané, podnikatelé, bankéři, obchodníci, právníci; povinnost platit daně, ale bez politických práv; na vesnicích roboty, vrchnostenské dávky a povinnosti, církevní desátky – v naturáliích i penězích + daně státu (ze soli, komí¬nů, oken, podle oděvu ap.) Generální stavy = stará středověká instituce (ze 14.století za vlády Filipa Sličného IV.) = jako poradní orgán krále, tvořili je zástupci lidu (zástupci ze všech stavů) – naposledy zasedali 1614 Cílem 3.stavu reformy – odstranit privilegia šlechty a duchovenstva, zrušit poddanskou závislost, prosadit svobodné podnikání, zajistit občanské svobody, odstranit – omezit absolutistickou vládu
Hospodářský stav Francie před revolucí Hospodářsky zruinována nákladnou vládou Ludvíka XIV. a jeho výbojnými válkami, nemožnost navýšení daní 3.stavu = totální nedostatek financí, vyčerpávající boje v Sev. Americe Ludvík XVI. – nerozhodný, vliv dvořanů a jeho ženy Marie Antoinetty (=dcera Marie Terezie, sestra Josefa II., Leopolda II. – domýšlivá, rozmařilá, ve Francii neoblíbená „pyšná Rakušanka) = proti změnám, věnoval se lovu, zábavě, technickým zálibám (zdokonalil gilotinu, vynález dr. Guillotina, který měl odstranit bolest při popravě); přepychový život ? vyčerpání státní pokladny Snahy generálního kontrolora financí filozofa Turgota (1774— –1776), jeho nástupce bankéře Neckera (1776—1781) o refor¬mu (daně pro privilegované, zrušení cechů; svoboda obchodu a podnikání) byly nakonec nevyslyšeny, Turgot i Necker odvoláni. • zemědělství – na venkově většina obyvatel (4/5); drobná hospodářství sedláků ? k obživě ještě nutný navíc pronájem půdy (za vysoké poplatky) nebo námezdní práce • obchod bržděn vnitřními cly a vysokými cenami výrobků
? široká opozice proti starému režimu (monarchie vyhovovala jen privilegovaným stavům = 3%); v čele vlastenecká liberální a pokroková inteligence: spjati politicky s potřebami třetího stavu, ideologicky s osvícenstvím program: odstranění privilegií (daňová, hospodářská, politická), poddanské závislosti; svobodné podnikání, občanské politické svobody, omezení absolutismu, přístup do úřadů a účast na vládě ETAPY REVOLUCE
1. fáze revoluce
období generálních stavů (5. květen 1789–17. červen 1789) a ústavodárného shromáždění (17. červen 1789 – 30. září 1791)
Král se rozhodl svolat na květen 1789 do Versailles generální stavy (naposledy se sešly 1614, tj. před 175 lety) – voleny po celé zemi ? 580 zástupců třetího stavu, 270 šlechty, 290 duchovenstva ? snaha získat souhlas s návrhem na nový daňový systém a tím krýt schodek ve státním rozpočtu X odpor proti králi rozpory: • král – řešit jen finanční krizi x poslanci – provést i politické reformy • v otázce způsobu hlasování (podle osob jednotlivě nebo podle stavů) • nespokojenost občanů, stížnosti ? tzv. „sešity stížností” oby¬vatel měst a vesnic Zástupci třetího stavu (advokáti, úředníci, podnikatelé, obchodníci) se 17. 6. prohlásili za Národní shromáždění (= zástupci národa, v čele Mirabeau a Sieyés – žádali volné podnikání, zrušení privilegií, odmítli zvýšení daní) a 9. 7. se prohlásili za Ústavodárné národní shromáždění (ÚNS); přidala se k nim většina duchovenstva a část šlechty. Z obavy před odvetou krále si odhlasovali státní nedotknutelnost (imunitu) a odmítli rozejít se dřív než vytvoří novou ústavu a změní poměry v zemi. Král sice ústup, ale pokouší se zasáhnout vojensky (ve Versailles shromažďováno vojsko k protiúderu), aby donutil třetí stav k poslušnosti ? nespokojenost lidu, bouře ? útok na Bastilu (královská pevnost, politická věznice, symbol zvůle) ? po 5hodinovém boji 14.7.1789 pád Bastily = vítězství pařížského lidu a začátek revoluce (dodnes francouzský státní svátek). Revoluce měla ohlas v celé Evropě – další vzpoury v Bordeaux, v Lyonu; střetnutí s vojsky u Sedanu, Nancy, Troyes, Štrasburku, Remeše aj. Král uznal Ústavodárné shromáždění, smířil se s odbojníky; přijal barvy revoluce v trikoloře = symbol jednoty krále a lidu (bílá – barva královského rodu, červená a modrá – barvy Paříže) – lid nadšen, představa spravedlivé a lidské společnosti vyjádřena heslem revoluce: Svoboda, rovnost, bratrství. Byly zřizovány Národní gardy (ozbrojené oddíly měšťanů k udržení veřejného pořádku místo královské policie), v čele markýz La Fayette, zřízeny revoluční rady; zhroutila se královská rada v provinciích ? moc stálých výborů a Národních gard. Nespokojenost a živelná povstání na venkově – proti feudální vrchnosti (útisku), ničeny zámky, páleny písemnosti a záznamy o dluzích, dávkách – provázeno tzv. Velkým strachem privilegovaných; útěky většiny vysoké šlechty a církevních hodnostářů za hranice (roajalistická emigrace) a příprava odvety. Mezi utečenci z revoluční Paříže i Giacomo Casanova (1725–1798); původně Ital, legendární svůdce žen a zchudlý dobrodruh ? do Čech, správcem knihovny hraběte Josefa Karla z Valdštějna-
Tzv. srpnové dekrety Ústavodárného národního shromáždění (ÚNS) A. 4.-11. 8. 1789 zrušen sociální systém starého režimu (absolutismus, stavovské zřízení), odstraněna privilegia šlechty, osobní závislost rolníků na vrchnosti, roboty, cechy, církevní desátky (zachovány jen poddanské platy za užívání půdy – možnost výkupu) B. 20.-26 . 8 . 1 789 schválena Deklarace práv člověka a občana (podle vzoru Prohlášení nezávislosti v USA) – 17 článků: lid je jediným zdrojem moci, rovnost před zákonem, náboženská a názorová svoboda, podíl na veřejném životě, svobodné podnikání, nedotknutelnost soukromého vlastnictví = východisko k ústavě
králem odmítnuto, vojsko x masové vystoupení Pařížanů, zvl. žen, 5. a 6. 10. ? král přinucen přesídlit do Paříže do zámku Tuilerie (pod kontrolou radikálů jako zajatec)
V letech 1789–1791 dochází k reorganizaci státu a církve; politické spektrum: ? pravice – nepřátelé revoluce (aristokracie); ? levice, nejradikálnější = sansculoti (městské lidové vrstvy, republikáni s červenými frygickými čapkami – symbol svobody; na nich tříbarevné kokardy – symbol republiky; jejich název odvozen podle oděvu prostých lidí: nenosili módní pánské pumpky, tj. kalhoty zvané cullotes, ale obyčejné pracovní pantalony; sans cullotes = bez kalhot), ? střed – rolníci (úsilí zbavit se feu¬dálních povinností). Skutečná moc však byla v rukou buržoazie (svoboda obchodu a podnikání) – vláda v ÚNS. Dále dochází k decentralizaci země – byly zrušeny dosavadní provincie, země rozdělena na 83 departementů demokraticky řízených volenými úředníky. Církev se postavila proti revoluci – zabírání a prodej církevních statků na návrh revolučního biskupa Talleyranda ? výnos na zaplacení státních dluhů; církev a duchovenstvo pod kontrolou státu, duchovní se stávají placenými úředníky, zrušeny kláštery, arcibiskupství, papež ztratil v zemi autoritu. Uvnitř ÚNS dochází k diferenciaci na monarchisty, stoupence La Fayetta a levici ? diskusní kluby (potřeba konfrontovat a upřesnit názory), např. nejradikálnější cordeliéři (přívrženci republiky a demokratické společnosti – G. J. Danton, J. P. Marat, J. R. Hébert – scházeli se v bývalém františkánském klášteře – ná¬zev podle původního pojmenování františkánských mnichů), nebo jakobíni (scházeli se v klášteře s v. Jakuba, např. Mirabeau, Sieyés, Barnave, Robespierre). Při jednáních o budoucí ústa¬vě stáli proti sobě umírnění pro královo právo veta (možnost zrušit při¬jaté zákony) a radikálové (král může přijetí zákona jen od¬dálit) 20. 6. 1791 se král pokusil o útěk ze země za emigranty (šlechtou), aby s ní a pomocí Rakouska a Pruska zvenčí skonco¬val s revolucí ? zrada, na hranicích ve Varennes poznán (poštmistrem Drouttem podle portrétu na mincích -louisidorech), byl zatčen a donucen vrátit se do Paříže ? internace, ztráta veškeré prestiže. Odpřisáhl věrnost ústavě, v červnu 1792 byl donucen nasadit si rudou frygickou čapku svobody a re¬voluce, připíjet na zdraví lidu; byl oslovován občane Kapete. Protimonarchistická demonstrace na Martově poli v Paříži (1. výročí pádu Baštily) za sesazení krále a pro republiku byla vládou rozehnána, zastřeleno 15 sanculotů – poprvé násilí (ochrana před lidovým radikalismem); pak 1791 přijat Le Chaplierův zákon = zákaz spolčování dělníků 3. 9. 1791 byla přijata 1. francouzská ústava – Francie konstituční monarchií (králova moc omezena ústavou); ? oddělena moc výkonná (král), zákonodárná (poslanci) a soudní (nezávislí, volení a neodvolatelní soudci); ? přísná kontrola státních financí, ? základní občanská práva – svoboda tisku, slova, právo soukromého vlastnictví, volební právo jen pro majetné muže (= aktivní, tj. právo volit); tzv. pasivní občané (platící nízké daně nebo žádné, tj. nemající majetek) ? sympa¬tie s republikány a demokracií (sansculoti). Byla vydána hospodářská ustanovení pro rozvoj obchodu a výroby – zruše¬ny cechy, státní monopoly, odstraněna vnitřní cla, zavedeny jednotné míry a váhy (metrický systém). Po přijetí ústavy a po králově přísaze věrnosti skončilo ÚNS činnost; ústava však nikoho příliš neuspokojila, přetrvala jen 10 měsíců.
R. 1791 dohoda Pruska (Fridrich Vilém II.) a Rakouska (Leopold II.) – tzv. Pilnické prohlášení s cílem násilně potla¬čit revoluci a restaurovat francouzskou absolutistickou monarchii – výzva k evropským státům k společné intervenci do Francie
období zákonodárného shromáždění (l. říjen 1791 – 20. září 1792)
ZS bylo zvoleno podle nové ústavy v září 1791; v popředí stále stojí pravice = konstituční monarchisté, tzv. feuillanti, nenávidění dvorem (chtěl absolutismus) i lidem (chtěl republiku), střed = nezávislí poslanci, levice (menšina) = radikální jakobíni, cordeliéři (klub rozpuštěn 17.7.1792) a umírnění girondisté; jejich vliv sílil (nedůvěra ke králi, postupné přesvědčování o nutnosti republiky) feuillanti – zastánci konstituční monarchie s privilegovaným postavením buržoazie a velkých vlastníků, úsilí o dohodu s králem; v čele Barnave, Lameth, La Fayette; od února 1791 do března 1792 tvořili francouzskou vládu; jejich plány zmařeny srpnovým povstáním 1792, neúspěšný La Fayettův prokus o vojenský převrat jakobíni – Klub přátel konstituce; název podle sídla v bývalém klášteře sv. Jakuba; vývoj od liberalismu až k radikální diktatuře a teroru; v čele zpočátku Barnave, Sieyés, pak Mirabeau, La Fayette, od r. 1790 vznik jakobínské levice v čele s M. Robespierrem – zájmy drobných a středních vrstev, části inteligence, radikální charakter, styk se sansculoty; 1791 se od nich oddělili feuillanti, 1792 girondisté; poč. května 1793 zvítězilo politické seskupení montagnardů = radikální jakobíni, v září 1793 nastolili montagnardi vedení jakobínského revolučního teroru (popravy dantonovců a hébertovců); vliv jakobínů na veřejné mínění prostřednictvím pamfletů, novin, např. Přítel lidu (založený hrabětem Mirabeauem, pak žurnalisté Desmoulins a Marat ? moderní síla tisku, onzačováni jako „čtvrtý stav“, postupná izolace jakobínů (byrokratické metody, ztráta podpory lidových vrstev), 9.thermidoru popraveni girondisté – poslanci většinou z departementu Gironde, mluvčí obchodní a průmyslové buržoazie; v čele Brissot, Vergniaud, Condorcet; původně revoluční levice, hlavní podíl na vyhlášení revoluční války 20. 04. 1792, po ústupu feuillantů rozhodující vliv na řízení země, v Konventu pak přestavitelé pravice, poraženi 1793 ? od počátku konflikty s králem, hrozba zahraniční šlechtické emigrace na francouzských hranicích + 1. protifrancouzská koalice (Rakousko – František II. a Prusko – Fridrich Vilém II.) ? spory: girondista Brissot (pro preventivní válku, předejít intervenci) x jakobín Robespierre (špatný stav armády ? nejdřív provést vnitřní změny) ? válka revolucionářů s nepřítelem: v dubnu 1792 vyhlášena válka Rakousku, zpočátku úspěchy zahraničních interventů, pak „lidová obrana revoluce” – Zákonodárné shromáždění (ZS) vydalo 11. 7. 1792 zvláštní dekret Vlast v nebezpečí ? vedle národních gard vznik dobrovolnické armády na obra¬nu Paříže, zvl. oddíl dobrovolníků z jihofrancouzské Marseille (nová bojová píseň ? hymna revoluce Marseillaisa, dodnes státní hymna) ? z 9. na 10. srpna 1792 převrat – povstání lidu (drobní měšťa¬né, obchodníci, tovaryši) v čele Georges Jacques Danton (1759–1794), útok sansculotů + dobrovolných oddílů na královský palác ? král zatčen, sesazen a uvězněn v Templu (velezrada, tajné spojení s nepřítelem), monarchie svržena ? moc v rukou revoluční komuny (obecní rada ze zástupců lidu, zvi. sansculotů)
drahota, nedostatek potravin, neúspěch ve válce (pád Verdunu), strach z převratu (zprávy o přípravě spiknutí aristokra¬tů) ? další povstání zfanatizovaných Pařížanů 2. 9. ? 1. vl¬na teroru („zářijové masakry”, hromadné popravy „nepřátel revoluce”)
? obě lidová povstání a obránci země způsobili obrat i v průbě¬hu války ? vítězství nad intervenční pruskou armádou v bitvě u Valmy 20. 9. 1792 (200 km od Paříže), ústup intervenční armády, Francouzi do protiútoku – obsazena sousední území (okupován Frankfurt, Brusel, obsazeno Savojsko, Nice), všude zrušen feudální režim, zavedena občanská práva ? ústava zrušena, ZS rozpuštěno, uvolnilo místo Konventu = konec l. fáze revoluce
2. fáze revoluce – vyvrcholení (heslo „Vítězství, nebo smrt”)
období girondistického Konventu (21. září 1792–2. června 1793)
centrem dění Konvent – zvolen na základě všeobecného vo¬lebního práva (ale bez zastoupení nejnižších vrstev), 2 politické frakce (kluby):
nejsilnější pozice pravice: umírnění girondisté (zvl. z provincie Gironde, na straně průmysl¬níků a obchodníků), většinou podporováni středem = poslanci bez vyhraněného postoje, tzv. „rovina” nebo „bahno”) x levice = radikální jakobíni (montagnardi a cordeliéři), tzv. hora (ob¬sazovali horní lavice vlevo) – byli pro pokračování revolučních změn, opora o lidové vrstvy; v čele neoblomný, důsledný Maxmilien Robespierre, Jean Paul Marat a Georges Danton diskuse, hlasování o osudu krále; společný zájem: odstranit krále, vyhlásit republiku; cíl – svrhnout tyranii v celé Evropě; poprvé přiznáno volební právo všem mužům (bez ohledu na majetek); na utváření veřejného mínění měly vliv i jiné kluby
? 21. 9. vydán dekret o zrušení královské moci, 22. 9. 1792 vyhlášena republika, v lednu 1793 na nátlak jakobínů popraven král Ludvík XVI. (sťat gilotinou) jako velezrádný „občan Kapet”, v říjnu následovala i poprava královny Marie Antoinetty (8letý syn Ludvík dán do výchovy ševci Šimonovi) ? poprava krále ohromila evropské vládce, sjednotila panovní¬ky celé Evropy proti revoluci (obava) ? silná nepřátelská koalice (Rakousko, Prusko, Španělsko, německé a italské státy, Velká Británie, Nizozemí, později i Rusko) = vnější nebezpečí + vnitřní nepřátelé: roajalistické povstání rolníků v zaostalém kraji Vendée v západní Francii, vedené kontrarevoluční šlechtou, duchovenstvem (úcta ke králi a církvi) a podporované Anglií (proti úřadům, neboť vymáhaly peníze, brance, potraviny) – krvavě potlačeno + rozpory girondistů a jakobínů ? zhoršení hospodářské situace – růst cen potravin, pokles hodnoty peněz, nezaměstnanost, hlad, spekulace; neúspěchy girondistů ? teror (vůči kritikům, lidovým řečníkům, Komu¬ně); girondisté pokládali revoluci za skončenou, obava z radi¬kality lidu x povstání tzv. „zběsilých” (v čele J. Roux) – po¬žadavky maxima (tj. nejvyšších cen obilí, chleba, potravin – proti spekulantům) ? odpor lidu se stupňoval + zhoršení zahraniční situace Francie (neúspěchy v Belgii a Porýní – Francouzi poraženi u Neerwindenu – březen 1793) ? 2. června 1793 převrat, povstání Pařížanů proti girondistům, obležen Konvent, předáci giron¬distů zatčeni, revoluce vyvrcholila; její představitelé – nejradikálnější jakobíni podporováni chudinou Byl zaveden nový, revoluční kalendář (zrušen církevní kalendář), letopočet datován od vyhlášení republiky 22. září 1792 = rok 1 (ne od narození Krista); týdny nahrazeny dekádami; nově pojmenovány měsíce (např. thermidor); názvy měsíců odpovídaly ročním obdobím, např. měsíc pučení, žní, tepla (oslava přírody); revoluci přetrvaly jen nové jednotky délky (metr), váhy (kilogram) a nová měna (frank).
období jakobínského Konventu (2. červen 1793–27. červe¬nec 1794)
hlavní politickou silou jakobíni, ob¬hájci pokračovatelů revoluce, zvl. právník, chladný, neúprosný, tzv. „neúplatný” Maxmilien Robespier¬re (l 758–1 794) – opora o střední vrst¬vy a sedláky (ne o nejradikálnější re¬voluční levici) ? opatření v jejich pro¬spěch:
na venkově zrušeny feudální povinnosti bez náhrad (zničeny i doklady o nich),
rozprodej půdy emigrantů (konfiskáty) mezi rolní¬ky,
rozdělení obecní půdy,
přijat zá¬kon o všeobecném maximu (tj. nejvyšší přípustné ceny obilí a základních potravin – proti draho¬tě),
dekret proti lichvě a spekulaci (trest smrti), ale stanovena i horní hranice dělnických mezd
? příprava nové ústavy (tzv. jakobínské) – znamenala by nejdemokratičtější systém vlády od doby starověkých Athén (měla vejít v platnost až po skončení revoluce) – základní občanské svobody, přirozená lidská práva – na práci, sociální podporu, bezplatné vzdělání, každoroční volby s přímým a všeobecným hlasovacím právem pro všechny muže (bez ohledu na majetek), zavedena instituce referenda (přímé vyjádření lidí k politickým problémům), povinnost povstat proti vládě porušující práva lidu (heslo „Mír chýším, válku palácům); nedotknutelnost soukromého vlastnictví zůstala zachována Vzhledem k zhoršené politické situaci však nevešla v platnost (naopak nutná silná ústřední vláda). ? nelehká situace, Francie znovu ohrožena: povstání na venko¬vě (zvl. ve Vendée) se šířila i do jiných krajů (např. Lyon), Anglií obsazen přístav Toulon, obava z návratu předrevolučních poměrů (revoluce v nebezpečí) ? zavedena revoluční diktatura, „velký teror”; pokus Konventu vládnout v zemi systémem výborů a komisí Vznik Výboru pro veřejné blaho (v čele Robespierre) s ne¬omezenou pravomocí – řídil obranu země, zahraniční politiku, válečnou výrobu a zásobování; zástupci v krajích a armádě – komisaři. Výbor veřejné bezpečnosti -boj s domácími odpůrci revolu¬ce, dohled na policii, výbory bdělosti – hledání skutečných i domnělých odpůrců revoluce, politika teroru (pronásledová¬ní, zastrašování) – pokus o systematické zničení nepřátel revo¬luce; teror chápán jako spravedlnost aplikovaná na nepřátele revoluce, jako emancipace ctnosti (mladší druh Robespierrův Louis de Saint-Just: „Mezi lidem a jeho nepřáteli je pouze meč„.) ? jedna ze záminek rozpoutání hrůzovlády: smrt Jeana Paula Marata v červenci 1793 J. P. Marat – tzv. „přítel lidu“ – podle jeho stejnojmenných novin, jimiž ovlivňoval veřejné mínění; vlivný obhájce republiky, zájmů chudiny a Komuny, proti králi, šlechtě a církvi; zastával revoluční teror, proto nenáviděn nepřáteli revoluce; zavražděn úkladně při koupeli dýkou fanatické odpůrkyně revoluce Charlotte de Corday; oplakáván celou Paříží, jeho busty ve všech úředních místnostech , ? vydán „dekret o podezřelých“ – hledání skrytých nepřátel, vzájemná udavačství, vězení, okamžité popravy (např. chemi¬ka Lavoisiera, šlechticů, kněži, měšťanů i revolucionářů); proti rozsudku nebylo odvolání likvidace frakcí: proti radikálním agitátorům – tzv. „zběsilým” (žádali utužení teroru), proti církvi (odmítla červnový převrat) ? konfiskace majetku, vyhánění duchovních z farností, místo bohoslužeb lidové slavnosti svobody (v pařížském chrámu Notre Dame zaveden nový kult – uctívána Nejvyšší bytost = Bůh v osvícenském, deistickém smyslu = náhrada za křesťanství) ? země v totální válce; zavedena všeobecná branná povinnost (muži od 18–25 let), vyhlášena všeobecná mobilizace ? posílení armády, nová strategie a taktika, upevnění kázně bylo úkolem komisařů, sesazeni neschopní důstojníci, do čela mladí lidé oddaní revoluci, výroba zbraní, zásobování armády, práce v nemocnicích. Do konce r. 1793 zahraniční vpád odražen, dobyt Toulon (zásluha mladého nadaného velitele Napoleona Bonaparta); v červnu 1794 vítězství nad Rakušany u Fleurus, Belgie navždy vytržena z moci Habsburků; největší nebezpečí odstraněno Tvrdá opatření jakobínů i proti nevinným zapříčinila rozpad jednoty revoluce pod jednotným vedením ? vznik 2 krajních táborů: radikální levice = hébertisté (Hébert, Rousin) – prosazovali rozšíření revoluce, utužení teroru, víra v ustavení světové revoluční republiky X umírnění, „shovívaví” = dantonisté (přívrženci Dantona, Desmoulinse) – požadavek uzavření míru s nepřítelem, zvl. s Anglií, svobody hospodářského podnikání, zmírnění revolučních opatření; protest proti omezení soukromého vlastnictví; Tvrdý boj frakcí – proti nim tzv. zaměřen „velký teror” (nepřátele nejen potrestat, ale zničit): hromadné popravy: Robespierre využil vojska k odstranění svých skutečných i domnělých odpůrců (odlišně smýšlejících, třeba i bývalých spolubojovníků). Popraven byl i nejpopulárnější revoluční politik, vášnivý řečník Georges Danton. Byly zrušeny výslechy, vyloučena obhajoba svědků i soudů (rozsudek buď nevina, tj. svoboda, nebo smrt) ? za 50 dní více poprav než za předchozí rok (85% z třetího stavu, zvl. sansculotů) ? strach, podezírání, všeobecná nedůvěra, vyřizování osobních účtů, nezákonné a nekontrolovatelné obohacování, znemožněna nezávislost soudců (tlak ulice) ? ztráta široké lidové podpory. Ač byli tvůrci jakobínského teroru často osobně nezištní, oddaní revolučním ideálům, morálně byli za zločiny zodpovědní ? vznik opozice ? 26. 7. 1794 (tj. 9. thermidoru) Robespierre zatčen, bez soudu s dalšími (např. s přítelem Saint-Justem) popraven za davových výkřiků „Ať žije republika! Pryč s tyranem!” = thermidorský převrat, konec revoluce (lépe řečeno konec její vzestupné fáze). u moci: nepřátelé jakobínských myšlenek – zbohatli z revoluce, chtěli ji skončit, tzv. thermidoriáni
3. fáze revoluce (sestupná)
a)období thermidoriánského Konventu (27. červenec 1794–25. říjen 1795) Politická moc v rukou majetných vrstev, zbohatlíků revoluce; odliv revoluční vlny, rozpuštění jakobínského klubu (zatýkání, deportace). ? reformy: odstraněna moc revolučních výborů, zrušeno všeobecné maxi¬mum a řízené hospodářství ? svoboda podnikání a obchodu (zrušena státní kontrola cen) ? drahota, hlad, strádání lidových vrstev ? odpor roajalistů (přívrženců monarchie) – tzv. „bílý teror” proti republikánům – povstání roajalistů v Paříži poraženo v říjnu 1795; odpor girondistů a jakobínů; v Bretagni a Vendée selská válka; v zahraniční politice – úspěchy Francie na všech frontách; 1795 separátní mír s Francií uzavřelo Prusko v Basileji, pak Nizozemsko a Španělsko; pokračovaly boje s Rakouskem a Anglií; tažení do Belgie a Porýní; síly obranné se měnily na útočné, výbojné ? dobývání nových území a zahraničních trhů ? srpen 1795 nová ústava (thermidoriánská) – nové politické uspořádání – zachována republika, ale omezení občanských práv (zrušeno všeobecné volební právo), zaveden volební census (volební právo jen pro majetné), dvoustupňový volební systém ? moc v rukou podnikatelů, obchodníků a statkářů v říjnu 1795 Konvent ukončil svou činnost
=nová forma republikánské vlády: pětičlenný výkonný orgán (Barras, Carnot, Reubell, Letourneur, La Révelliére-Lé-peaux) + zákonodárný sbor o 2 sněmovnách: Rada pěti set = dolní sněmovna a Rada starších = horní sněmovna konec hrůzovlády a velkého teroru, odmítnutí předrevolučních pořádků, ale i revolučního teroru; uvolnění ekonomiky, liberalizace cen, oživení obchodní a průmyslové výroby ? hospodářská prosperita (výroba pro armádu, výhodné podnikání v dobytých oblastech) ? trojí vztah k revoluci ve Francii: ? většina revoluci uvítala = rolníci a buržoazie (zrušena mo¬narchie, feudální privilegia, poddanství; volnost v podniká¬ní, rovnost občanů, rozdělení církevního majetku) ? někteří chtěli v revoluci pokračovat = např. sansculoti ? někteří proti revoluci (zastánci starých režimů – většina šlechty a vyššího duchovenstva) ? vnitřní nepřátelé: ? zleva lidové hnutí – 1796 „spiknutí rovných”, v čele Gracchus Babeuf (1760–1797), tzv. naivní rovnostářský ko¬munismus; ve svém Manifestu rovných předvídá, že francouz¬ská revoluce je předobraz dalších slavných světových revolu¬cí; úsilí o zrušení soukromého vlastnictví a nerovnosti; odhale¬no 1797, potlačeno, Babeuf popraven ? zprava pokus roajalistů o státní převrat — neúspěch ? nutnost režimu pevné ruky a konsolidace poměrů (složitá vnitropolitická situace – zadlužení státní pokladny, částečný bankrot, nutnost zastavit inflaci, růst cen a nezaměstnanosti) ? státní převrat 9. listopadu 1799 (18. brumairu VIII. ro¬ku) – proveden Napoleonem Bonapartem za pomoci bratra Luciena, ministra zahraničí Talleyranda a policejního ministra Fouchého + vojska; podle ústavy z roku VIII (1799) v čele země místo direktoria kolegium 3 konzulů (Napoleon Bonaparte, abbé Emmanuel Joseph Sieyés, Ducos) = definitivní konec Velké francouzské revoluce
? význam a přínos revoluce ? politické a ekonomické sjednocení země (x provincialismus starého režimu) ? úplné vítězství nad stavovským uspořádáním společnosti i státním absolutismem (x kompromis mezi buržoazií a šlechtou v Anglii) ? cesta k industrializaci země a k průmyslové revoluci; rozvoj tržní ekonomiky ? vznik 1. moderního občanského státu a občanské armády, politika pro občany, suverenita a svoboda lidu, ale i potlačení zákonných práv a zničení odporu ? vzor pro ostatní země v Evropě
? ohlasy revoluce v Evropě – rozdílné: ? sympatie početných skupin svobodomyslných vzdělanců, politiků a umělců v Itálii, Belgii, Nizozemsku, Anglii, Polsku ? nesouhlas na většině německých území, ve Španělsku, v habsburské monarchii (i v českých zemích), Skandinávii, Rusku ? v dobytých oblastech přátelé (svoboda, odstranění privilegií) i nepřátelé (peněžní dávky, potraviny pro vojsko) ? ódy německých a italských spisovatelů na revoluci ? vliv revoluce na první moderní ústavu v Polsku (myšlenky o svobodě člověka) ? vliv na hnutí za demokratickou volební reformu v Anglii (tzv. Dopisující společnosti) ? v Irsku požadavek samostatnosti a náboženské tolerance – Francie slibuje vojenskou pomoc, 1796 námořní vojenská výprava k irským břehům, ale kvůli bouři nemožno vylodit se, povstání Irů zatím poraženo; naděje na pomoc jakobínů v Polsku za povstání T. Kościuszka, ale zklamání
Revoluce ve Francii
SITUACE VE FRANCII PŘED REVOLUCÍ V čele král (absolutistická monarchie) Obyvatelstvo rozděleno do stavů: šlechta, duchovenstvo, 3. stav Šlechta a duchovenstvo = privilegované stavy, nemuseli platit daně 3.stav – 97% = vedle rolníků, ce¬chovních řemeslníků, tovaryšů, učedníků, manufakturních výrobců a městské chudiny také měšťané, podnikatelé, bankéři, obchodníci, právníci; povinnost platit daně, ale bez politických práv; na vesnicích roboty, vrchnostenské dávky a povinnosti, církevní desátky – v naturáliích i penězích + daně státu (ze soli, komí¬nů, oken, podle oděvu ap.) Generální stavy = stará středověká instituce (ze 14.století za vlády Filipa Sličného IV.) = jako poradní orgán krále, tvořili je zástupci lidu (zástupci ze všech stavů) – naposledy zasedali 1614 Cílem 3.stavu reformy – odstranit privilegia šlechty a duchovenstva, zrušit poddanskou závislost, prosadit svobodné podnikání, zajistit občanské svobody, odstranit – omezit absolutistickou vládu
Hospodářský stav Francie před revolucí Hospodářsky zruinována nákladnou vládou Ludvíka XIV. a jeho výbojnými válkami, nemožnost navýšení daní 3.stavu = totální nedostatek financí, vyčerpávající boje v Sev. Americe Ludvík XVI. – nerozhodný, vliv dvořanů a jeho ženy Marie Antoinetty (=dcera Marie Terezie, sestra Josefa II., Leopolda II. – domýšlivá, rozmařilá, ve Francii neoblíbená „pyšná Rakušanka) = proti změnám, věnoval se lovu, zábavě, technickým zálibám (zdokonalil gilotinu, vynález dr. Guillotina, který měl odstranit bolest při popravě); přepychový život ? vyčerpání státní pokladny Snahy generálního kontrolora financí filozofa Turgota (1774— –1776), jeho nástupce bankéře Neckera (1776—1781) o refor¬mu (daně pro privilegované, zrušení cechů; svoboda obchodu a podnikání) byly nakonec nevyslyšeny, Turgot i Necker odvoláni. • zemědělství – na venkově většina obyvatel (4/5); drobná hospodářství sedláků ? k obživě ještě nutný navíc pronájem půdy (za vysoké poplatky) nebo námezdní práce • obchod bržděn vnitřními cly a vysokými cenami výrobků
? široká opozice proti starému režimu (monarchie vyhovovala jen privilegovaným stavům = 3%); v čele vlastenecká liberální a pokroková inteligence: spjati politicky s potřebami třetího stavu, ideologicky s osvícenstvím program: odstranění privilegií (daňová, hospodářská, politická), poddanské závislosti; svobodné podnikání, občanské politické svobody, omezení absolutismu, přístup do úřadů a účast na vládě ETAPY REVOLUCE
Král se rozhodl svolat na květen 1789 do Versailles generální stavy (naposledy se sešly 1614, tj. před 175 lety) – voleny po celé zemi ? 580 zástupců třetího stavu, 270 šlechty, 290 duchovenstva ? snaha získat souhlas s návrhem na nový daňový systém a tím krýt schodek ve státním rozpočtu X odpor proti králi rozpory: • král – řešit jen finanční krizi x poslanci – provést i politické reformy • v otázce způsobu hlasování (podle osob jednotlivě nebo podle stavů) • nespokojenost občanů, stížnosti ? tzv. „sešity stížností” oby¬vatel měst a vesnic Zástupci třetího stavu (advokáti, úředníci, podnikatelé, obchodníci) se 17. 6. prohlásili za Národní shromáždění (= zástupci národa, v čele Mirabeau a Sieyés – žádali volné podnikání, zrušení privilegií, odmítli zvýšení daní) a 9. 7. se prohlásili za Ústavodárné národní shromáždění (ÚNS); přidala se k nim většina duchovenstva a část šlechty. Z obavy před odvetou krále si odhlasovali státní nedotknutelnost (imunitu) a odmítli rozejít se dřív než vytvoří novou ústavu a změní poměry v zemi. Král sice ústup, ale pokouší se zasáhnout vojensky (ve Versailles shromažďováno vojsko k protiúderu), aby donutil třetí stav k poslušnosti ? nespokojenost lidu, bouře ? útok na Bastilu (královská pevnost, politická věznice, symbol zvůle) ? po 5hodinovém boji 14.7.1789 pád Bastily = vítězství pařížského lidu a začátek revoluce (dodnes francouzský státní svátek). Revoluce měla ohlas v celé Evropě – další vzpoury v Bordeaux, v Lyonu; střetnutí s vojsky u Sedanu, Nancy, Troyes, Štrasburku, Remeše aj. Král uznal Ústavodárné shromáždění, smířil se s odbojníky; přijal barvy revoluce v trikoloře = symbol jednoty krále a lidu (bílá – barva královského rodu, červená a modrá – barvy Paříže) – lid nadšen, představa spravedlivé a lidské společnosti vyjádřena heslem revoluce: Svoboda, rovnost, bratrství. Byly zřizovány Národní gardy (ozbrojené oddíly měšťanů k udržení veřejného pořádku místo královské policie), v čele markýz La Fayette, zřízeny revoluční rady; zhroutila se královská rada v provinciích ? moc stálých výborů a Národních gard. Nespokojenost a živelná povstání na venkově – proti feudální vrchnosti (útisku), ničeny zámky, páleny písemnosti a záznamy o dluzích, dávkách – provázeno tzv. Velkým strachem privilegovaných; útěky většiny vysoké šlechty a církevních hodnostářů za hranice (roajalistická emigrace) a příprava odvety. Mezi utečenci z revoluční Paříže i Giacomo Casanova (1725–1798); původně Ital, legendární svůdce žen a zchudlý dobrodruh ? do Čech, správcem knihovny hraběte Josefa Karla z Valdštějna-
Tzv. srpnové dekrety Ústavodárného národního shromáždění (ÚNS) A. 4.-11. 8. 1789 zrušen sociální systém starého režimu (absolutismus, stavovské zřízení), odstraněna privilegia šlechty, osobní závislost rolníků na vrchnosti, roboty, cechy, církevní desátky (zachovány jen poddanské platy za užívání půdy – možnost výkupu) B. 20.-26 . 8 . 1 789 schválena Deklarace práv člověka a občana (podle vzoru Prohlášení nezávislosti v USA) – 17 článků: lid je jediným zdrojem moci, rovnost před zákonem, náboženská a názorová svoboda, podíl na veřejném životě, svobodné podnikání, nedotknutelnost soukromého vlastnictví = východisko k ústavě
V letech 1789–1791 dochází k reorganizaci státu a církve; politické spektrum: ? pravice – nepřátelé revoluce (aristokracie); ? levice, nejradikálnější = sansculoti (městské lidové vrstvy, republikáni s červenými frygickými čapkami – symbol svobody; na nich tříbarevné kokardy – symbol republiky; jejich název odvozen podle oděvu prostých lidí: nenosili módní pánské pumpky, tj. kalhoty zvané cullotes, ale obyčejné pracovní pantalony; sans cullotes = bez kalhot), ? střed – rolníci (úsilí zbavit se feu¬dálních povinností). Skutečná moc však byla v rukou buržoazie (svoboda obchodu a podnikání) – vláda v ÚNS. Dále dochází k decentralizaci země – byly zrušeny dosavadní provincie, země rozdělena na 83 departementů demokraticky řízených volenými úředníky. Církev se postavila proti revoluci – zabírání a prodej církevních statků na návrh revolučního biskupa Talleyranda ? výnos na zaplacení státních dluhů; církev a duchovenstvo pod kontrolou státu, duchovní se stávají placenými úředníky, zrušeny kláštery, arcibiskupství, papež ztratil v zemi autoritu. Uvnitř ÚNS dochází k diferenciaci na monarchisty, stoupence La Fayetta a levici ? diskusní kluby (potřeba konfrontovat a upřesnit názory), např. nejradikálnější cordeliéři (přívrženci republiky a demokratické společnosti – G. J. Danton, J. P. Marat, J. R. Hébert – scházeli se v bývalém františkánském klášteře – ná¬zev podle původního pojmenování františkánských mnichů), nebo jakobíni (scházeli se v klášteře s v. Jakuba, např. Mirabeau, Sieyés, Barnave, Robespierre). Při jednáních o budoucí ústa¬vě stáli proti sobě umírnění pro královo právo veta (možnost zrušit při¬jaté zákony) a radikálové (král může přijetí zákona jen od¬dálit) 20. 6. 1791 se král pokusil o útěk ze země za emigranty (šlechtou), aby s ní a pomocí Rakouska a Pruska zvenčí skonco¬val s revolucí ? zrada, na hranicích ve Varennes poznán (poštmistrem Drouttem podle portrétu na mincích -louisidorech), byl zatčen a donucen vrátit se do Paříže ? internace, ztráta veškeré prestiže. Odpřisáhl věrnost ústavě, v červnu 1792 byl donucen nasadit si rudou frygickou čapku svobody a re¬voluce, připíjet na zdraví lidu; byl oslovován občane Kapete. Protimonarchistická demonstrace na Martově poli v Paříži (1. výročí pádu Baštily) za sesazení krále a pro republiku byla vládou rozehnána, zastřeleno 15 sanculotů – poprvé násilí (ochrana před lidovým radikalismem); pak 1791 přijat Le Chaplierův zákon = zákaz spolčování dělníků 3. 9. 1791 byla přijata 1. francouzská ústava – Francie konstituční monarchií (králova moc omezena ústavou); ? oddělena moc výkonná (král), zákonodárná (poslanci) a soudní (nezávislí, volení a neodvolatelní soudci); ? přísná kontrola státních financí, ? základní občanská práva – svoboda tisku, slova, právo soukromého vlastnictví, volební právo jen pro majetné muže (= aktivní, tj. právo volit); tzv. pasivní občané (platící nízké daně nebo žádné, tj. nemající majetek) ? sympa¬tie s republikány a demokracií (sansculoti). Byla vydána hospodářská ustanovení pro rozvoj obchodu a výroby – zruše¬ny cechy, státní monopoly, odstraněna vnitřní cla, zavedeny jednotné míry a váhy (metrický systém). Po přijetí ústavy a po králově přísaze věrnosti skončilo ÚNS činnost; ústava však nikoho příliš neuspokojila, přetrvala jen 10 měsíců.
R. 1791 dohoda Pruska (Fridrich Vilém II.) a Rakouska (Leopold II.) – tzv. Pilnické prohlášení s cílem násilně potla¬čit revoluci a restaurovat francouzskou absolutistickou monarchii – výzva k evropským státům k společné intervenci do Francie
ZS bylo zvoleno podle nové ústavy v září 1791; v popředí stále stojí pravice = konstituční monarchisté, tzv. feuillanti, nenávidění dvorem (chtěl absolutismus) i lidem (chtěl republiku), střed = nezávislí poslanci, levice (menšina) = radikální jakobíni, cordeliéři (klub rozpuštěn 17.7.1792) a umírnění girondisté; jejich vliv sílil (nedůvěra ke králi, postupné přesvědčování o nutnosti republiky) feuillanti – zastánci konstituční monarchie s privilegovaným postavením buržoazie a velkých vlastníků, úsilí o dohodu s králem; v čele Barnave, Lameth, La Fayette; od února 1791 do března 1792 tvořili francouzskou vládu; jejich plány zmařeny srpnovým povstáním 1792, neúspěšný La Fayettův prokus o vojenský převrat jakobíni – Klub přátel konstituce; název podle sídla v bývalém klášteře sv. Jakuba; vývoj od liberalismu až k radikální diktatuře a teroru; v čele zpočátku Barnave, Sieyés, pak Mirabeau, La Fayette, od r. 1790 vznik jakobínské levice v čele s M. Robespierrem – zájmy drobných a středních vrstev, části inteligence, radikální charakter, styk se sansculoty; 1791 se od nich oddělili feuillanti, 1792 girondisté; poč. května 1793 zvítězilo politické seskupení montagnardů = radikální jakobíni, v září 1793 nastolili montagnardi vedení jakobínského revolučního teroru (popravy dantonovců a hébertovců); vliv jakobínů na veřejné mínění prostřednictvím pamfletů, novin, např. Přítel lidu (založený hrabětem Mirabeauem, pak žurnalisté Desmoulins a Marat ? moderní síla tisku, onzačováni jako „čtvrtý stav“, postupná izolace jakobínů (byrokratické metody, ztráta podpory lidových vrstev), 9.thermidoru popraveni girondisté – poslanci většinou z departementu Gironde, mluvčí obchodní a průmyslové buržoazie; v čele Brissot, Vergniaud, Condorcet; původně revoluční levice, hlavní podíl na vyhlášení revoluční války 20. 04. 1792, po ústupu feuillantů rozhodující vliv na řízení země, v Konventu pak přestavitelé pravice, poraženi 1793 ? od počátku konflikty s králem, hrozba zahraniční šlechtické emigrace na francouzských hranicích + 1. protifrancouzská koalice (Rakousko – František II. a Prusko – Fridrich Vilém II.) ? spory: girondista Brissot (pro preventivní válku, předejít intervenci) x jakobín Robespierre (špatný stav armády ? nejdřív provést vnitřní změny) ? válka revolucionářů s nepřítelem: v dubnu 1792 vyhlášena válka Rakousku, zpočátku úspěchy zahraničních interventů, pak „lidová obrana revoluce” – Zákonodárné shromáždění (ZS) vydalo 11. 7. 1792 zvláštní dekret Vlast v nebezpečí ? vedle národních gard vznik dobrovolnické armády na obra¬nu Paříže, zvl. oddíl dobrovolníků z jihofrancouzské Marseille (nová bojová píseň ? hymna revoluce Marseillaisa, dodnes státní hymna) ? z 9. na 10. srpna 1792 převrat – povstání lidu (drobní měšťa¬né, obchodníci, tovaryši) v čele Georges Jacques Danton (1759–1794), útok sansculotů + dobrovolných oddílů na královský palác ? král zatčen, sesazen a uvězněn v Templu (velezrada, tajné spojení s nepřítelem), monarchie svržena ? moc v rukou revoluční komuny (obecní rada ze zástupců lidu, zvi. sansculotů)
? obě lidová povstání a obránci země způsobili obrat i v průbě¬hu války ? vítězství nad intervenční pruskou armádou v bitvě u Valmy 20. 9. 1792 (200 km od Paříže), ústup intervenční armády, Francouzi do protiútoku – obsazena sousední území (okupován Frankfurt, Brusel, obsazeno Savojsko, Nice), všude zrušen feudální režim, zavedena občanská práva ? ústava zrušena, ZS rozpuštěno, uvolnilo místo Konventu = konec l. fáze revoluce
centrem dění Konvent – zvolen na základě všeobecného vo¬lebního práva (ale bez zastoupení nejnižších vrstev), 2 politické frakce (kluby):
nejsilnější pozice pravice: umírnění girondisté (zvl. z provincie Gironde, na straně průmysl¬níků a obchodníků), většinou podporováni středem = poslanci bez vyhraněného postoje, tzv. „rovina” nebo „bahno”) x levice = radikální jakobíni (montagnardi a cordeliéři), tzv. hora (ob¬sazovali horní lavice vlevo) – byli pro pokračování revolučních změn, opora o lidové vrstvy; v čele neoblomný, důsledný Maxmilien Robespierre, Jean Paul Marat a Georges Danton diskuse, hlasování o osudu krále; společný zájem: odstranit krále, vyhlásit republiku; cíl – svrhnout tyranii v celé Evropě; poprvé přiznáno volební právo všem mužům (bez ohledu na majetek); na utváření veřejného mínění měly vliv i jiné kluby
? 21. 9. vydán dekret o zrušení královské moci, 22. 9. 1792 vyhlášena republika, v lednu 1793 na nátlak jakobínů popraven král Ludvík XVI. (sťat gilotinou) jako velezrádný „občan Kapet”, v říjnu následovala i poprava královny Marie Antoinetty (8letý syn Ludvík dán do výchovy ševci Šimonovi) ? poprava krále ohromila evropské vládce, sjednotila panovní¬ky celé Evropy proti revoluci (obava) ? silná nepřátelská koalice (Rakousko, Prusko, Španělsko, německé a italské státy, Velká Británie, Nizozemí, později i Rusko) = vnější nebezpečí + vnitřní nepřátelé: roajalistické povstání rolníků v zaostalém kraji Vendée v západní Francii, vedené kontrarevoluční šlechtou, duchovenstvem (úcta ke králi a církvi) a podporované Anglií (proti úřadům, neboť vymáhaly peníze, brance, potraviny) – krvavě potlačeno + rozpory girondistů a jakobínů ? zhoršení hospodářské situace – růst cen potravin, pokles hodnoty peněz, nezaměstnanost, hlad, spekulace; neúspěchy girondistů ? teror (vůči kritikům, lidovým řečníkům, Komu¬ně); girondisté pokládali revoluci za skončenou, obava z radi¬kality lidu x povstání tzv. „zběsilých” (v čele J. Roux) – po¬žadavky maxima (tj. nejvyšších cen obilí, chleba, potravin – proti spekulantům) ? odpor lidu se stupňoval + zhoršení zahraniční situace Francie (neúspěchy v Belgii a Porýní – Francouzi poraženi u Neerwindenu – březen 1793) ? 2. června 1793 převrat, povstání Pařížanů proti girondistům, obležen Konvent, předáci giron¬distů zatčeni, revoluce vyvrcholila; její představitelé – nejradikálnější jakobíni podporováni chudinou Byl zaveden nový, revoluční kalendář (zrušen církevní kalendář), letopočet datován od vyhlášení republiky 22. září 1792 = rok 1 (ne od narození Krista); týdny nahrazeny dekádami; nově pojmenovány měsíce (např. thermidor); názvy měsíců odpovídaly ročním obdobím, např. měsíc pučení, žní, tepla (oslava přírody); revoluci přetrvaly jen nové jednotky délky (metr), váhy (kilogram) a nová měna (frank).
hlavní politickou silou jakobíni, ob¬hájci pokračovatelů revoluce, zvl. právník, chladný, neúprosný, tzv. „neúplatný” Maxmilien Robespier¬re (l 758–1 794) – opora o střední vrst¬vy a sedláky (ne o nejradikálnější re¬voluční levici) ? opatření v jejich pro¬spěch:
? příprava nové ústavy (tzv. jakobínské) – znamenala by nejdemokratičtější systém vlády od doby starověkých Athén (měla vejít v platnost až po skončení revoluce) – základní občanské svobody, přirozená lidská práva – na práci, sociální podporu, bezplatné vzdělání, každoroční volby s přímým a všeobecným hlasovacím právem pro všechny muže (bez ohledu na majetek), zavedena instituce referenda (přímé vyjádření lidí k politickým problémům), povinnost povstat proti vládě porušující práva lidu (heslo „Mír chýším, válku palácům); nedotknutelnost soukromého vlastnictví zůstala zachována Vzhledem k zhoršené politické situaci však nevešla v platnost (naopak nutná silná ústřední vláda). ? nelehká situace, Francie znovu ohrožena: povstání na venko¬vě (zvl. ve Vendée) se šířila i do jiných krajů (např. Lyon), Anglií obsazen přístav Toulon, obava z návratu předrevolučních poměrů (revoluce v nebezpečí) ? zavedena revoluční diktatura, „velký teror”; pokus Konventu vládnout v zemi systémem výborů a komisí Vznik Výboru pro veřejné blaho (v čele Robespierre) s ne¬omezenou pravomocí – řídil obranu země, zahraniční politiku, válečnou výrobu a zásobování; zástupci v krajích a armádě – komisaři. Výbor veřejné bezpečnosti -boj s domácími odpůrci revolu¬ce, dohled na policii, výbory bdělosti – hledání skutečných i domnělých odpůrců revoluce, politika teroru (pronásledová¬ní, zastrašování) – pokus o systematické zničení nepřátel revo¬luce; teror chápán jako spravedlnost aplikovaná na nepřátele revoluce, jako emancipace ctnosti (mladší druh Robespierrův Louis de Saint-Just: „Mezi lidem a jeho nepřáteli je pouze meč„.) ? jedna ze záminek rozpoutání hrůzovlády: smrt Jeana Paula Marata v červenci 1793 J. P. Marat – tzv. „přítel lidu“ – podle jeho stejnojmenných novin, jimiž ovlivňoval veřejné mínění; vlivný obhájce republiky, zájmů chudiny a Komuny, proti králi, šlechtě a církvi; zastával revoluční teror, proto nenáviděn nepřáteli revoluce; zavražděn úkladně při koupeli dýkou fanatické odpůrkyně revoluce Charlotte de Corday; oplakáván celou Paříží, jeho busty ve všech úředních místnostech , ? vydán „dekret o podezřelých“ – hledání skrytých nepřátel, vzájemná udavačství, vězení, okamžité popravy (např. chemi¬ka Lavoisiera, šlechticů, kněži, měšťanů i revolucionářů); proti rozsudku nebylo odvolání likvidace frakcí: proti radikálním agitátorům – tzv. „zběsilým” (žádali utužení teroru), proti církvi (odmítla červnový převrat) ? konfiskace majetku, vyhánění duchovních z farností, místo bohoslužeb lidové slavnosti svobody (v pařížském chrámu Notre Dame zaveden nový kult – uctívána Nejvyšší bytost = Bůh v osvícenském, deistickém smyslu = náhrada za křesťanství) ? země v totální válce; zavedena všeobecná branná povinnost (muži od 18–25 let), vyhlášena všeobecná mobilizace ? posílení armády, nová strategie a taktika, upevnění kázně bylo úkolem komisařů, sesazeni neschopní důstojníci, do čela mladí lidé oddaní revoluci, výroba zbraní, zásobování armády, práce v nemocnicích. Do konce r. 1793 zahraniční vpád odražen, dobyt Toulon (zásluha mladého nadaného velitele Napoleona Bonaparta); v červnu 1794 vítězství nad Rakušany u Fleurus, Belgie navždy vytržena z moci Habsburků; největší nebezpečí odstraněno Tvrdá opatření jakobínů i proti nevinným zapříčinila rozpad jednoty revoluce pod jednotným vedením ? vznik 2 krajních táborů: radikální levice = hébertisté (Hébert, Rousin) – prosazovali rozšíření revoluce, utužení teroru, víra v ustavení světové revoluční republiky X umírnění, „shovívaví” = dantonisté (přívrženci Dantona, Desmoulinse) – požadavek uzavření míru s nepřítelem, zvl. s Anglií, svobody hospodářského podnikání, zmírnění revolučních opatření; protest proti omezení soukromého vlastnictví; Tvrdý boj frakcí – proti nim tzv. zaměřen „velký teror” (nepřátele nejen potrestat, ale zničit): hromadné popravy: Robespierre využil vojska k odstranění svých skutečných i domnělých odpůrců (odlišně smýšlejících, třeba i bývalých spolubojovníků). Popraven byl i nejpopulárnější revoluční politik, vášnivý řečník Georges Danton. Byly zrušeny výslechy, vyloučena obhajoba svědků i soudů (rozsudek buď nevina, tj. svoboda, nebo smrt) ? za 50 dní více poprav než za předchozí rok (85% z třetího stavu, zvl. sansculotů) ? strach, podezírání, všeobecná nedůvěra, vyřizování osobních účtů, nezákonné a nekontrolovatelné obohacování, znemožněna nezávislost soudců (tlak ulice) ? ztráta široké lidové podpory. Ač byli tvůrci jakobínského teroru často osobně nezištní, oddaní revolučním ideálům, morálně byli za zločiny zodpovědní ? vznik opozice ? 26. 7. 1794 (tj. 9. thermidoru) Robespierre zatčen, bez soudu s dalšími (např. s přítelem Saint-Justem) popraven za davových výkřiků „Ať žije republika! Pryč s tyranem!” = thermidorský převrat, konec revoluce (lépe řečeno konec její vzestupné fáze). u moci: nepřátelé jakobínských myšlenek – zbohatli z revoluce, chtěli ji skončit, tzv. thermidoriáni
a)období thermidoriánského Konventu (27. červenec 1794–25. říjen 1795) Politická moc v rukou majetných vrstev, zbohatlíků revoluce; odliv revoluční vlny, rozpuštění jakobínského klubu (zatýkání, deportace). ? reformy: odstraněna moc revolučních výborů, zrušeno všeobecné maxi¬mum a řízené hospodářství ? svoboda podnikání a obchodu (zrušena státní kontrola cen) ? drahota, hlad, strádání lidových vrstev ? odpor roajalistů (přívrženců monarchie) – tzv. „bílý teror” proti republikánům – povstání roajalistů v Paříži poraženo v říjnu 1795; odpor girondistů a jakobínů; v Bretagni a Vendée selská válka; v zahraniční politice – úspěchy Francie na všech frontách; 1795 separátní mír s Francií uzavřelo Prusko v Basileji, pak Nizozemsko a Španělsko; pokračovaly boje s Rakouskem a Anglií; tažení do Belgie a Porýní; síly obranné se měnily na útočné, výbojné ? dobývání nových území a zahraničních trhů ? srpen 1795 nová ústava (thermidoriánská) – nové politické uspořádání – zachována republika, ale omezení občanských práv (zrušeno všeobecné volební právo), zaveden volební census (volební právo jen pro majetné), dvoustupňový volební systém ? moc v rukou podnikatelů, obchodníků a statkářů v říjnu 1795 Konvent ukončil svou činnost
b)období direktoria (26. říjen 1795 – 9. listopad 1799)
=nová forma republikánské vlády: pětičlenný výkonný orgán (Barras, Carnot, Reubell, Letourneur, La Révelliére-Lé-peaux) + zákonodárný sbor o 2 sněmovnách: Rada pěti set = dolní sněmovna a Rada starších = horní sněmovna konec hrůzovlády a velkého teroru, odmítnutí předrevolučních pořádků, ale i revolučního teroru; uvolnění ekonomiky, liberalizace cen, oživení obchodní a průmyslové výroby ? hospodářská prosperita (výroba pro armádu, výhodné podnikání v dobytých oblastech) ? trojí vztah k revoluci ve Francii: ? většina revoluci uvítala = rolníci a buržoazie (zrušena mo¬narchie, feudální privilegia, poddanství; volnost v podniká¬ní, rovnost občanů, rozdělení církevního majetku) ? někteří chtěli v revoluci pokračovat = např. sansculoti ? někteří proti revoluci (zastánci starých režimů – většina šlechty a vyššího duchovenstva) ? vnitřní nepřátelé: ? zleva lidové hnutí – 1796 „spiknutí rovných”, v čele Gracchus Babeuf (1760–1797), tzv. naivní rovnostářský ko¬munismus; ve svém Manifestu rovných předvídá, že francouz¬ská revoluce je předobraz dalších slavných světových revolu¬cí; úsilí o zrušení soukromého vlastnictví a nerovnosti; odhale¬no 1797, potlačeno, Babeuf popraven ? zprava pokus roajalistů o státní převrat — neúspěch ? nutnost režimu pevné ruky a konsolidace poměrů (složitá vnitropolitická situace – zadlužení státní pokladny, částečný bankrot, nutnost zastavit inflaci, růst cen a nezaměstnanosti) ? státní převrat 9. listopadu 1799 (18. brumairu VIII. ro¬ku) – proveden Napoleonem Bonapartem za pomoci bratra Luciena, ministra zahraničí Talleyranda a policejního ministra Fouchého + vojska; podle ústavy z roku VIII (1799) v čele země místo direktoria kolegium 3 konzulů (Napoleon Bonaparte, abbé Emmanuel Joseph Sieyés, Ducos) = definitivní konec Velké francouzské revoluce
? význam a přínos revoluce ? politické a ekonomické sjednocení země (x provincialismus starého režimu) ? úplné vítězství nad stavovským uspořádáním společnosti i státním absolutismem (x kompromis mezi buržoazií a šlechtou v Anglii) ? cesta k industrializaci země a k průmyslové revoluci; rozvoj tržní ekonomiky ? vznik 1. moderního občanského státu a občanské armády, politika pro občany, suverenita a svoboda lidu, ale i potlačení zákonných práv a zničení odporu ? vzor pro ostatní země v Evropě
? ohlasy revoluce v Evropě – rozdílné: ? sympatie početných skupin svobodomyslných vzdělanců, politiků a umělců v Itálii, Belgii, Nizozemsku, Anglii, Polsku ? nesouhlas na většině německých území, ve Španělsku, v habsburské monarchii (i v českých zemích), Skandinávii, Rusku ? v dobytých oblastech přátelé (svoboda, odstranění privilegií) i nepřátelé (peněžní dávky, potraviny pro vojsko) ? ódy německých a italských spisovatelů na revoluci ? vliv revoluce na první moderní ústavu v Polsku (myšlenky o svobodě člověka) ? vliv na hnutí za demokratickou volební reformu v Anglii (tzv. Dopisující společnosti) ? v Irsku požadavek samostatnosti a náboženské tolerance – Francie slibuje vojenskou pomoc, 1796 námořní vojenská výprava k irským břehům, ale kvůli bouři nemožno vylodit se, povstání Irů zatím poraženo; naděje na pomoc jakobínů v Polsku za povstání T. Kościuszka, ale zklamání