Připravila jsem si referát o Marii Terezii, snažila sem se popsat nejen její osobní život, ale i její vliv na vývoj v Evropě.
Marie Terezie vstoupila do dějin nejen jako velká panovnice a reformátor habsburské říše, ale i jako žena kolem níž se nashromáždilo nepřeberné množství legend. S jejím jménem je spojena celá jedna epocha ve vývoji střední Evropy.
M.T. se narodila 13.května 1717 ve vládnoucím manželském páru habsburského císaře Karla VI. a Elizaběty Christiny Brunšvické. Císařský pár byl zklamán, protože samozřejmě očekával narození syna jako následníka trůnu, ale to nemohli tušit, že přivedli na svět pozdější první panovnici habsburského rodu. M.T se sice narodila v hlavním cisařském sídle – videňském Hofburgu – ale své dětství prožívala na zámku Favorita, dostalo se ji vcelku všestraného vzdělání, jak to odpovídalo tehdejší výchově panovnických dcer. Přesto však ve výchově postrádala mnohé z toho, co měla znát pozdější vládkyně. Znalost hudby a tance, seznámení se světovou historií nemohlo nahradit postupné zasvěcování do politických a vládních problémů. Jen jednou ji otec jako 16-ti letou vzal ke státním poradám, jež se týkaly královských voleb v Polsku. Tehdy udivila přítomné svým postřehem a jasným úsudkem. Byly to skutečně její bystrost a důvtip, ale i houževnatá snaha proniknout k podstatě státnických problémů jež jí později jako mladé panovnici pomohly v řešení složitých vládních záležitostí.
Jak se tedy vlastně dostala k trůnu? Císař Karel VI. a jeho žena ani v budoucnu nepřivedli na svět syna a jejich prvorozený syn zemřel v již v sedmi měsících a tak jako nejstarší dceři připadla M.T. úloha korunní princezny. Tato skutečnost byla zdůrazněna i předvídavostí Karla VI, který uvedl v platnost tak zvanou Pragmatickou sankcí – byl to vlastně nový nástupnický řád který vyhlásil její otec již v roce 1713 a jímž chtěl zabezpečit jednak nedělitelnost monarchie po svém úmrtí a jednak uplatnit přednost svých dětí před dětmi svého nejstaršího bratra Josefa I. Šlo tedy o to, aby na trůn nastoupili jeho potomci i pokud nebude mít syna a tak toto nástupnické právo přešlo i na jeho nejstarší dceru. Tím měla tedy postavení postavení zajištěno.
Mezitím dospěla do věku, kdy se pro princezny vybírají ženichové. Vybírají, protože jejich sňatek byl vždy záležitostí politickou než věcí lásky. M.T. měla hodně předností byla dcerou císaře a navíc byla hezká a chytrá . Nebylo tedy divu, že po její ruce toužilo více nápadníků. Mezi nimy bych jmenovala syna španělského krále Dona Carlose. Anglie však vytušila co by spojení těchto dvou významných rodů pro politiku Evropy znamenalo a tak tento vztah odmítla. Okruh nápadníků se tedy takto postupně zužoval. Rozhodující úlohu přitom snad hrály i diplomatické úvahy císaře Karla VI. Uvědomoval si, že pro bezpečnou budoucnost Rakouska je třeba respektovat daný poměr sil a existující evropskou rovnováhu. Proto se rozhodl dát ruku své dcery pouze princi s menším mocenským vlivem, aby neohrozil tuto evropskou rovnováhu. A tak byl nakonec vybrán Leopold Lotrinský, když ale zemřel při cestě do Rakouska na neštovice, zůstal pro M.T. jeho mladší brat vévoda František Štěpán. Asi všichni ví, že měli a spolu 16 dětí. Uvádí se, že všechny děti měli spolu, ale jsou známá vyprávění o milostných záletech Marie. Říká se, že mezi její milovníky patřil i slavný Casanova, ale i přesto se málokterý vladařský pár se mohl chlubit tolika dětmi. Nebylo to ale náhodné M.T měla děti ráda a těhotenství snášela velmi dobře a navíc chtěla svými dětmi zajistit moc habsbursko-lotrinskému rodu a jejich pozdějšími sňatky posílit jeho vliv v Evropě. M.T. si na rodinném životě zakládala a ráda mezi dětmi pobývala. Panovnice propracovávala přesné pokyny pro denní režim svých dětí. Striktně jim určovala kdy mají spát učit se a tak dál. Hlavní váha starostí a dodržování těchto nařízení spočívala samozřejmě hlavně na služebnictvu. M.T měla sama přesně rozvržené povinnosti, byla pracovitá a řídila se stanoveným denním řádem. Vstávala brzy ráno a po krátké toaletě a snídani navštívila děti a promluvila s jejich vychovateli. Pak se věnovala vyřizování státních záležitostí. Například až 4× v týdnu konala porady se svými ministry. Čas po obědě trávila buď s dětmi nebo se ráda procházela a ještě raději jezdila na koni, ale lovu jako její manžel se nevěnovala, raději hrálo karty nebo v kostky a dovedla vyhrát i prohrát značné sumy peněz. Samozřejmě jak se na tehdejší dobu slušelo chodila také do divadla a na slavnosti.
Po smrti svého otce Karla VI. se tedy stala panovnicí. Nastupovala na trůn v těžké době kdy středoevropské habsburské monarchii hrozilo několikanásobné nebezpečí. Nájezdy Turků, politické zvraty v orientaci Britské ostrovní říše a navíc rozklad panovnické moci v Polsku provázely boje mezi dvěma mocnými rody – Habsburky a Bourbony. Spolu se soupeřením německých knížat a králů o císařkou korunu tak zvané svaté říše římské to vytvářelo situaci, jejíž zvládnutí žádalo zkušeného diplomata i rázného vládce. Tyto složité problémy evropské politiky, jež se hluboce dotýkaly habsburské monarchie musela na počátku čtyřicátých let 18.stol řešit energická a hezká, ale málo politicky zkušená mladá žena. Musela se tedy rozhodovat rychle a jednat pevně a neústupně. V tehdejší feudální monarchii s velkou mocí zemské šlechty a jejich stavů to nebylo snadné. Hlavní cíle M.T. se stalo jednak upevnění moci, vytvoření pevného vládního a státního systému a především udržení všech zemí rakouských habsburků. Území nad kterým M.T. vládla nebylo malé. Tvořily jej jednak – německé dědičné země ( Korutany, Štýrsko, Vorarlbersko, Dolní a Horní Rakousy a Kraňsko) dále země koruny české (Čechy, Morava, Slezsko) a země koruny svatoštěpánské (Uhry, Slovensko, Chorvatsko) dále Toskánsko , Florencie a Dalmácie. Ovládat tak rozsáhlou říši nebylo jednoduché. Musela proto nejprve zlomit odpor sousedních států, které chtěli některá území získat samy pro sebe a navíc se dát korunovat korunou svatováclavskou a svatoštěpánskou.to je královnou českých zemí, Slovenska, Chorvatska a uher. Ale i v samotném Rakousku se začali objevovat hlasy proti tomu aby v tak rozsáhlé monarchii vládla žena. Tato rozvířená hladina nespokojenosti se však jak už tomu bývá po čase uklidnila. Vládu nad tímto uzemím samozřejmě nemohla vést bez pomoci svých rádců. Vybírala si ovšem jen takové, kteří byli s to politiku, již měla na mysli a předsevzala si ji provádět v jejím duchu a do detailu ji uskutečňovat. Mezi její nejvýznamnější rádce patří Bartenstein, Haugwitz, a Kounic. Dala tedy na Bartensteina, který ji posiloval v odhodlání bránit své dědictví proti celému světu nepřátel, zejména proti hlavním nepřátelům Prusku a Francii. Stavěla také na Haugwitzovi, který byl ochoten a schopen její potlučené země vnitřními reformami učinit schopnými odporu proti vnějšímu nebezpečí. Od Kounice pak očekávala, že dokáže její stát vnitropoliticky natolik upevnit a její říši zahraničně politicky tak posílit, aby se Rakousko stalo v Evropě číslem jedna a Prusko zůstalo číslem dvě v Německu. Její panování bylo provázeno buď boji o udržení zmiňovaného území nebo se snahou zlepšovat správu zemí a rozvíjet jejich hospodářství.
Hned začátek její vlády tedy provázeli boje o území roku 1740–1748 to byla především válka o rakouské dědictví. Fridrich II. Se zmocnil Slezska a tím uvedl Evropu do varu. Prusko, Bavorsko, Sasko, Francie a Španělsko bylo proti dědičce Marii Terezii jejímž spojencem byla Anglie. Anglie vstoupila v této válce na její straně jen proto, že případným rozkouskováním habsburské říše by byla ohrožena mocenská rovnováha a Francie, tehdejší rival britské říše by se zmocnila hegemonie na kontinentě. Po osmi letech válčení si Fridrich II. Ponechal Slezsko a třebaže do roku 1748 byl podepsán mír rakouská panovnice neustala v hledání spojenectví, aby se Slezsko pokusila získat zpět. Po usilovném vyjednávání se jí podařilo nepředstavitelné spojenectví s odvěkým nepřítelem Francií. Bez větších obtíží pak dosáhla podpory ze strany Ruska, které bylo znepokojeno nebezpečnými pruskými ambicemi. Boje ve vládě M.T.pokračovali když Anglie dospěla k názoru, že čím dřív uzavře spojenectví s Pruskem tím líp. Sedmiletá válka, která vypukla roku 1756 byla prakticky neodvratná. M.T. z ní navzdory všemu neměla nejmenší prospěch, protože Prusko nejenže si ponechalo Slezsko, ale ještě si upevnilo pozici rivala Rakouska. Vláda M.T se také proslavila mnoha správními reformami, které ovlivňovali celou Evropu. Její zásahy do správy vojenství, hospodářství, kultury i školství změnily život nejen v Čechách. Zaujímala mezi vladařskými osobnostmi 18.století zvláštní místo. Období její vlády je označováno za zvláštní epochu. Mnozí odborníci píší, že svou vladařskou činností snad nejvýrazněji ovlivnila ze všech habsburských panovníků rakouskou státní ideu. Sjednotila správu úřadů, zamezila vlivu stavů a oživila hospodářství, školství, vědu zemědělství a tím přispěla k tomu, že se habsburské země postupně dostávali k osvícenským představám pojetí státu. A také sňatkovou politikou jejich dětí. Otázka dědice trůnu byla pro ni samozřejme také velice důležitá a proto svého nejstaršího syna Josefa II vychovávala už od malička jako budoucího panovníka
Zvrat v životě M.T. nastal po smrti jejího manžela.Jeho smrt ji velice zasáhla. Známé jsou její černé vdovské šaty s čepcem, ve kterých chodila až do smrti. Zabývala se pak už jen zaniklým štěstím a vzpomínkami. Až do konce svého života se starala o uchování a rozmnožení rodinného majetku. V tom ji pomáhal i její syn Josef II, který se stal roku 1764 římskoněmeckým králem a roku 1765 po otcově smrti se stal automaticky římskoněmeckým císařem. Později v roce 1765 ho matka jmenovala i jejím spoluvládcem habsburských uzemí Dohodu o tom uzavřela i se svým synem v roce 1765.
Na závěr bych shrnula, že
Smrtí Marie Terezie se uzavřela jedna velká epocha evropských a rakouských dějin. Odešla jako panovnice, královna. Ve srovnání s dobou vlád jiných panovnic nebyla éra Marie Terezie sice nejdelší, ale zato nejbouřlivější.
Marie Terezie
13.5.1717 – 29.11.1780
Připravila jsem si referát o Marii Terezii, snažila sem se popsat nejen její osobní život, ale i její vliv na vývoj v Evropě.
Marie Terezie vstoupila do dějin nejen jako velká panovnice a reformátor habsburské říše, ale i jako žena kolem níž se nashromáždilo nepřeberné množství legend. S jejím jménem je spojena celá jedna epocha ve vývoji střední Evropy.
M.T. se narodila 13.května 1717 ve vládnoucím manželském páru habsburského císaře Karla VI. a Elizaběty Christiny Brunšvické. Císařský pár byl zklamán, protože samozřejmě očekával narození syna jako následníka trůnu, ale to nemohli tušit, že přivedli na svět pozdější první panovnici habsburského rodu. M.T se sice narodila v hlavním cisařském sídle – videňském Hofburgu – ale své dětství prožívala na zámku Favorita, dostalo se ji vcelku všestraného vzdělání, jak to odpovídalo tehdejší výchově panovnických dcer. Přesto však ve výchově postrádala mnohé z toho, co měla znát pozdější vládkyně. Znalost hudby a tance, seznámení se světovou historií nemohlo nahradit postupné zasvěcování do politických a vládních problémů. Jen jednou ji otec jako 16-ti letou vzal ke státním poradám, jež se týkaly královských voleb v Polsku. Tehdy udivila přítomné svým postřehem a jasným úsudkem. Byly to skutečně její bystrost a důvtip, ale i houževnatá snaha proniknout k podstatě státnických problémů jež jí později jako mladé panovnici pomohly v řešení složitých vládních záležitostí.
Jak se tedy vlastně dostala k trůnu? Císař Karel VI. a jeho žena ani v budoucnu nepřivedli na svět syna a jejich prvorozený syn zemřel v již v sedmi měsících a tak jako nejstarší dceři připadla M.T. úloha korunní princezny. Tato skutečnost byla zdůrazněna i předvídavostí Karla VI, který uvedl v platnost tak zvanou Pragmatickou sankcí – byl to vlastně nový nástupnický řád který vyhlásil její otec již v roce 1713 a jímž chtěl zabezpečit jednak nedělitelnost monarchie po svém úmrtí a jednak uplatnit přednost svých dětí před dětmi svého nejstaršího bratra Josefa I. Šlo tedy o to, aby na trůn nastoupili jeho potomci i pokud nebude mít syna a tak toto nástupnické právo přešlo i na jeho nejstarší dceru. Tím měla tedy postavení postavení zajištěno.
Mezitím dospěla do věku, kdy se pro princezny vybírají ženichové. Vybírají, protože jejich sňatek byl vždy záležitostí politickou než věcí lásky. M.T. měla hodně předností byla dcerou císaře a navíc byla hezká a chytrá . Nebylo tedy divu, že po její ruce toužilo více nápadníků. Mezi nimy bych jmenovala syna španělského krále Dona Carlose. Anglie však vytušila co by spojení těchto dvou významných rodů pro politiku Evropy znamenalo a tak tento vztah odmítla. Okruh nápadníků se tedy takto postupně zužoval. Rozhodující úlohu přitom snad hrály i diplomatické úvahy císaře Karla VI. Uvědomoval si, že pro bezpečnou budoucnost Rakouska je třeba respektovat daný poměr sil a existující evropskou rovnováhu. Proto se rozhodl dát ruku své dcery pouze princi s menším mocenským vlivem, aby neohrozil tuto evropskou rovnováhu. A tak byl nakonec vybrán Leopold Lotrinský, když ale zemřel při cestě do Rakouska na neštovice, zůstal pro M.T. jeho mladší brat vévoda František Štěpán. Asi všichni ví, že měli a spolu 16 dětí. Uvádí se, že všechny děti měli spolu, ale jsou známá vyprávění o milostných záletech Marie. Říká se, že mezi její milovníky patřil i slavný Casanova, ale i přesto se málokterý vladařský pár se mohl chlubit tolika dětmi. Nebylo to ale náhodné M.T měla děti ráda a těhotenství snášela velmi dobře a navíc chtěla svými dětmi zajistit moc habsbursko-lotrinskému rodu a jejich pozdějšími sňatky posílit jeho vliv v Evropě. M.T. si na rodinném životě zakládala a ráda mezi dětmi pobývala. Panovnice propracovávala přesné pokyny pro denní režim svých dětí. Striktně jim určovala kdy mají spát učit se a tak dál. Hlavní váha starostí a dodržování těchto nařízení spočívala samozřejmě hlavně na služebnictvu. M.T měla sama přesně rozvržené povinnosti, byla pracovitá a řídila se stanoveným denním řádem. Vstávala brzy ráno a po krátké toaletě a snídani navštívila děti a promluvila s jejich vychovateli. Pak se věnovala vyřizování státních záležitostí. Například až 4× v týdnu konala porady se svými ministry. Čas po obědě trávila buď s dětmi nebo se ráda procházela a ještě raději jezdila na koni, ale lovu jako její manžel se nevěnovala, raději hrálo karty nebo v kostky a dovedla vyhrát i prohrát značné sumy peněz. Samozřejmě jak se na tehdejší dobu slušelo chodila také do divadla a na slavnosti.
Po smrti svého otce Karla VI. se tedy stala panovnicí. Nastupovala na trůn v těžké době kdy středoevropské habsburské monarchii hrozilo několikanásobné nebezpečí. Nájezdy Turků, politické zvraty v orientaci Britské ostrovní říše a navíc rozklad panovnické moci v Polsku provázely boje mezi dvěma mocnými rody – Habsburky a Bourbony. Spolu se soupeřením německých knížat a králů o císařkou korunu tak zvané svaté říše římské to vytvářelo situaci, jejíž zvládnutí žádalo zkušeného diplomata i rázného vládce. Tyto složité problémy evropské politiky, jež se hluboce dotýkaly habsburské monarchie musela na počátku čtyřicátých let 18.stol řešit energická a hezká, ale málo politicky zkušená mladá žena. Musela se tedy rozhodovat rychle a jednat pevně a neústupně. V tehdejší feudální monarchii s velkou mocí zemské šlechty a jejich stavů to nebylo snadné. Hlavní cíle M.T. se stalo jednak upevnění moci, vytvoření pevného vládního a státního systému a především udržení všech zemí rakouských habsburků. Území nad kterým M.T. vládla nebylo malé. Tvořily jej jednak – německé dědičné země ( Korutany, Štýrsko, Vorarlbersko, Dolní a Horní Rakousy a Kraňsko) dále země koruny české (Čechy, Morava, Slezsko) a země koruny svatoštěpánské (Uhry, Slovensko, Chorvatsko) dále Toskánsko , Florencie a Dalmácie. Ovládat tak rozsáhlou říši nebylo jednoduché. Musela proto nejprve zlomit odpor sousedních států, které chtěli některá území získat samy pro sebe a navíc se dát korunovat korunou svatováclavskou a svatoštěpánskou.to je královnou českých zemí, Slovenska, Chorvatska a uher. Ale i v samotném Rakousku se začali objevovat hlasy proti tomu aby v tak rozsáhlé monarchii vládla žena. Tato rozvířená hladina nespokojenosti se však jak už tomu bývá po čase uklidnila. Vládu nad tímto uzemím samozřejmě nemohla vést bez pomoci svých rádců. Vybírala si ovšem jen takové, kteří byli s to politiku, již měla na mysli a předsevzala si ji provádět v jejím duchu a do detailu ji uskutečňovat. Mezi její nejvýznamnější rádce patří Bartenstein, Haugwitz, a Kounic. Dala tedy na Bartensteina, který ji posiloval v odhodlání bránit své dědictví proti celému světu nepřátel, zejména proti hlavním nepřátelům Prusku a Francii. Stavěla také na Haugwitzovi, který byl ochoten a schopen její potlučené země vnitřními reformami učinit schopnými odporu proti vnějšímu nebezpečí. Od Kounice pak očekávala, že dokáže její stát vnitropoliticky natolik upevnit a její říši zahraničně politicky tak posílit, aby se Rakousko stalo v Evropě číslem jedna a Prusko zůstalo číslem dvě v Německu. Její panování bylo provázeno buď boji o udržení zmiňovaného území nebo se snahou zlepšovat správu zemí a rozvíjet jejich hospodářství.
Hned začátek její vlády tedy provázeli boje o území roku 1740–1748 to byla především válka o rakouské dědictví. Fridrich II. Se zmocnil Slezska a tím uvedl Evropu do varu. Prusko, Bavorsko, Sasko, Francie a Španělsko bylo proti dědičce Marii Terezii jejímž spojencem byla Anglie. Anglie vstoupila v této válce na její straně jen proto, že případným rozkouskováním habsburské říše by byla ohrožena mocenská rovnováha a Francie, tehdejší rival britské říše by se zmocnila hegemonie na kontinentě. Po osmi letech válčení si Fridrich II. Ponechal Slezsko a třebaže do roku 1748 byl podepsán mír rakouská panovnice neustala v hledání spojenectví, aby se Slezsko pokusila získat zpět. Po usilovném vyjednávání se jí podařilo nepředstavitelné spojenectví s odvěkým nepřítelem Francií. Bez větších obtíží pak dosáhla podpory ze strany Ruska, které bylo znepokojeno nebezpečnými pruskými ambicemi. Boje ve vládě M.T.pokračovali když Anglie dospěla k názoru, že čím dřív uzavře spojenectví s Pruskem tím líp. Sedmiletá válka, která vypukla roku 1756 byla prakticky neodvratná. M.T. z ní navzdory všemu neměla nejmenší prospěch, protože Prusko nejenže si ponechalo Slezsko, ale ještě si upevnilo pozici rivala Rakouska. Vláda M.T se také proslavila mnoha správními reformami, které ovlivňovali celou Evropu. Její zásahy do správy vojenství, hospodářství, kultury i školství změnily život nejen v Čechách. Zaujímala mezi vladařskými osobnostmi 18.století zvláštní místo. Období její vlády je označováno za zvláštní epochu. Mnozí odborníci píší, že svou vladařskou činností snad nejvýrazněji ovlivnila ze všech habsburských panovníků rakouskou státní ideu. Sjednotila správu úřadů, zamezila vlivu stavů a oživila hospodářství, školství, vědu zemědělství a tím přispěla k tomu, že se habsburské země postupně dostávali k osvícenským představám pojetí státu. A také sňatkovou politikou jejich dětí. Otázka dědice trůnu byla pro ni samozřejme také velice důležitá a proto svého nejstaršího syna Josefa II vychovávala už od malička jako budoucího panovníka
Zvrat v životě M.T. nastal po smrti jejího manžela.Jeho smrt ji velice zasáhla. Známé jsou její černé vdovské šaty s čepcem, ve kterých chodila až do smrti. Zabývala se pak už jen zaniklým štěstím a vzpomínkami. Až do konce svého života se starala o uchování a rozmnožení rodinného majetku. V tom ji pomáhal i její syn Josef II, který se stal roku 1764 římskoněmeckým králem a roku 1765 po otcově smrti se stal automaticky římskoněmeckým císařem. Později v roce 1765 ho matka jmenovala i jejím spoluvládcem habsburských uzemí Dohodu o tom uzavřela i se svým synem v roce 1765.
Na závěr bych shrnula, že
Smrtí Marie Terezie se uzavřela jedna velká epocha evropských a rakouských dějin. Odešla jako panovnice, královna. Ve srovnání s dobou vlád jiných panovnic nebyla éra Marie Terezie sice nejdelší, ale zato nejbouřlivější.
Literatura :
Franz Herre – Marie Terezie
Janusová a Káňa – Její veličenstvo Marie Terezie
Dějiny Evropy