Disciplína, která není jen popisem mravního řádu člověka ve společnosti – Je úsilím o výklad jeho podstaty. Filosofická etika se ptá proč vzniká mravnost a jak a jaká je role mravnosti v životě člověka, respektive společnosti.
? Etika má objektivní základ – jedna univerzální etika ? Etika subjektivistická – lidé si zvolí jakou etiku chtějí
Absolutní / Relativní etika – platí absolutně, nebo jen pro daného člověka (Sofisté – člověk je mírou všech věcí jsoucích, že jsou a nejsoucích že nejsou). Základem každé etiky je filosofie člověka – jak je vykládán člověk a podstata člověka.
Filosofické koncepce etiky
Empiristická koncepce. Angličtí empiristé, osvícenci – J. Lock, Diderot, Voltaire, ale i pozitivisté (Comte, Spencer) ale také i novopozitivisté. Etiku, mravnost je možné odpozorovat z toho, jak lidé žili a žijí. Z toho se dají odpozorovat pravidla – osvědčená. Z empirického pozorování nevyplývá, že normy jsou obecně závazné. Hume napadl, že z pozorování neplyne obecná platnost. Je v tom relativismus – nemá všeobecnou platnost. Každý by mohl mít svoji etiku. Pozorováním antických aj. etických principů si můžeme vytvořit vlastní etiku. „Kdyby byla každá etika platná, kde je rozdíl mezi dobrem a zlem?“ (Kant).
Transcendenta listická koncepce (Kant). Transcendentální (překračování – existuje mimo, nezávisle na našem vědomí) X Transcendentální (Odhalení apriorního předpokladu skutečnosti. Ptá se na apriorní předpoklady existence něčeho, našeho vidění.) Musíme něco vědět předem. Etika musí mít transcendentální – apriorní zdůvodnění. Před jakýmkoliv jednáním, rozhodnutí – je nám dáno mravním zákonem. Musí být dán před zkušeností mravní zákon. Předem musíme vědět, co je mravné, co není. Je v nás založený tzv. kategorický imperativ – příkaz: Jednej tak, aby principy jednání mohly mít všeobecnou platnost. Kant neříká, které principy máme používat (nekrást, nezabíjet..). Nedal normy, kterými se máme řídit (křesťanské desatero je dobré).
Transcendentní a teologické zdůvodnění mravnosti. Náboženské zdůvodnění. Mravnost a principy mravnosti jsou od Boha. Desatero je od Boha a skrze Mojžíše bylo dáno Židům – křesťanům, tedy všem lidem. Morálka je dána bohem. Hodnotová etika. Každý mravní kodex je odvozen z určité hierarchie hodnot. Odkud se hodnoty berou? Existují objektivně, nebo si je vymýšlíme? Hartman / Sheller – existují objektivně jako ideální bytí. Základní hodnoty existují objektivně. Matematika je dána – my ji jen objevujeme – a s hodnotami je to na podobném principu. Mravní hodnoty mají ideální bytí a musí být člověkem objevovány. Člověk musí nejdříve poznat, objevit, aby se tím mohl řídit. Doposud jsme dle nich neobjevili všechny hodnoty (i nejvyšší). Známe hodnoty, které bychom měly respektovat, neznáme ale jejich hierarchii. Absolutně platná hodnota, kterou vyznávají všichni lidé.
Problém hodnot – axiologie – jako nauka o hodnotách. Hodnot je více: ekologické, politické. Hovoříme ale o mravních hodnotách – tj. co je pro člověka závazné, co je důležité v jeho jednání. Hierarchie hodnot – hodnoty představují pyramidu. Nemáme zdůvodnění, která hodnota je nejvyšší (čestnost, víra v Boha, víra v sebe atd..) Hierarchie hodnot je proměnlivá – pohyblivá.
NORMA – „Miluj své rodiče“ je norma – specifikuje danou hodnotu na určitou životní situaci. Hodnoty můžeme ignorovat (diktátorské režimy).
Konsensuální etika. Etika jako dohoda na určitém mravním kodexu. Nemá objektivní platnost – je daný námi (postmodernismus).
Pojem dobra v dějinách filosofie.
Eudaimonismus – cílem je dosažení blaženosti. Aristoteles – cílem života je blaženost. Toho dosáhneme, když volíme to, co je trvalé. Nejvyšší je dle Aristotela být vzdělaný (musí vládnout filosofií a věnovat se prospěchu obce).
Hedonismus – hedoné – slast (tělesná). Člověk je bytost pocházející z přírody. Dosažení slastí je cílem lidského života (Epikúros).
Povinování – cílem života je splnit svůj úkol – povinnost. Dodržet své poslání. Tj. být mravní bytostí pro samotnou mravnost – Kant. (Až rigoroznost, že z mravního chování není potěšení).
Utilitarismus – dosáhnout max. užitečného pro maximální užitečnost lidí. Co je užitečné? Např. ekonomická svoboda – je užitečná jen pro podnikatele.
Filosofická etika
Disciplína, která není jen popisem mravního řádu člověka ve společnosti – Je úsilím o výklad jeho podstaty. Filosofická etika se ptá proč vzniká mravnost a jak a jaká je role mravnosti v životě člověka, respektive společnosti.
? Etika má objektivní základ – jedna univerzální etika ? Etika subjektivistická – lidé si zvolí jakou etiku chtějí
Absolutní / Relativní etika – platí absolutně, nebo jen pro daného člověka (Sofisté – člověk je mírou všech věcí jsoucích, že jsou a nejsoucích že nejsou). Základem každé etiky je filosofie člověka – jak je vykládán člověk a podstata člověka.
Filosofické koncepce etiky
Empiristická koncepce. Angličtí empiristé, osvícenci – J. Lock, Diderot, Voltaire, ale i pozitivisté (Comte, Spencer) ale také i novopozitivisté. Etiku, mravnost je možné odpozorovat z toho, jak lidé žili a žijí. Z toho se dají odpozorovat pravidla – osvědčená. Z empirického pozorování nevyplývá, že normy jsou obecně závazné. Hume napadl, že z pozorování neplyne obecná platnost. Je v tom relativismus – nemá všeobecnou platnost. Každý by mohl mít svoji etiku. Pozorováním antických aj. etických principů si můžeme vytvořit vlastní etiku. „Kdyby byla každá etika platná, kde je rozdíl mezi dobrem a zlem?“ (Kant).
Transcendenta listická koncepce (Kant). Transcendentální (překračování – existuje mimo, nezávisle na našem vědomí) X Transcendentální (Odhalení apriorního předpokladu skutečnosti. Ptá se na apriorní předpoklady existence něčeho, našeho vidění.) Musíme něco vědět předem. Etika musí mít transcendentální – apriorní zdůvodnění. Před jakýmkoliv jednáním, rozhodnutí – je nám dáno mravním zákonem. Musí být dán před zkušeností mravní zákon. Předem musíme vědět, co je mravné, co není. Je v nás založený tzv. kategorický imperativ – příkaz: Jednej tak, aby principy jednání mohly mít všeobecnou platnost. Kant neříká, které principy máme používat (nekrást, nezabíjet..). Nedal normy, kterými se máme řídit (křesťanské desatero je dobré).
Transcendentní a teologické zdůvodnění mravnosti. Náboženské zdůvodnění. Mravnost a principy mravnosti jsou od Boha. Desatero je od Boha a skrze Mojžíše bylo dáno Židům – křesťanům, tedy všem lidem. Morálka je dána bohem. Hodnotová etika. Každý mravní kodex je odvozen z určité hierarchie hodnot. Odkud se hodnoty berou? Existují objektivně, nebo si je vymýšlíme? Hartman / Sheller – existují objektivně jako ideální bytí. Základní hodnoty existují objektivně. Matematika je dána – my ji jen objevujeme – a s hodnotami je to na podobném principu. Mravní hodnoty mají ideální bytí a musí být člověkem objevovány. Člověk musí nejdříve poznat, objevit, aby se tím mohl řídit. Doposud jsme dle nich neobjevili všechny hodnoty (i nejvyšší). Známe hodnoty, které bychom měly respektovat, neznáme ale jejich hierarchii. Absolutně platná hodnota, kterou vyznávají všichni lidé.
Problém hodnot – axiologie – jako nauka o hodnotách. Hodnot je více: ekologické, politické. Hovoříme ale o mravních hodnotách – tj. co je pro člověka závazné, co je důležité v jeho jednání. Hierarchie hodnot – hodnoty představují pyramidu. Nemáme zdůvodnění, která hodnota je nejvyšší (čestnost, víra v Boha, víra v sebe atd..) Hierarchie hodnot je proměnlivá – pohyblivá.
NORMA – „Miluj své rodiče“ je norma – specifikuje danou hodnotu na určitou životní situaci. Hodnoty můžeme ignorovat (diktátorské režimy).
Konsensuální etika. Etika jako dohoda na určitém mravním kodexu. Nemá objektivní platnost – je daný námi (postmodernismus).
Pojem dobra v dějinách filosofie.
Eudaimonismus – cílem je dosažení blaženosti. Aristoteles – cílem života je blaženost. Toho dosáhneme, když volíme to, co je trvalé. Nejvyšší je dle Aristotela být vzdělaný (musí vládnout filosofií a věnovat se prospěchu obce).
Hedonismus – hedoné – slast (tělesná). Člověk je bytost pocházející z přírody. Dosažení slastí je cílem lidského života (Epikúros).
Povinování – cílem života je splnit svůj úkol – povinnost. Dodržet své poslání. Tj. být mravní bytostí pro samotnou mravnost – Kant. (Až rigoroznost, že z mravního chování není potěšení).
Utilitarismus – dosáhnout max. užitečného pro maximální užitečnost lidí. Co je užitečné? Např. ekonomická svoboda – je užitečná jen pro podnikatele.