Tento pojem je pojem je spojen se specifickým typem sociální struktury společnosti, jejímž hlavním rysem je náboženská, jazyková a etnická segmentace. Za druhé se tato demokracie vztahuje k určitému modelu chování elit a vztahu elit k masám. Za třetí je konscionalismus chápán k určité formě politické kultury. Podle Lijpharta má 4 základní rysy:

1. Vláda velké koalice, zahrnující politické strany, které reprezentují hlavní segmenty společnosti
2. Proporcionalita. Měla by se stát celosystémovou hodnotou a prosazovat se ve všech typech rozhodnutí, tj. proporční rozdělování veřejných výdajů a míst ve státní správě.
3. Vzájemné – menšinové veto při přijímání ústavních zákonů. Jde o záchranou brzdu, za kterou může menšina zatáhnout, aby se nemusela podřídit většině v otázce, s níž nesouhlasí.
4. Segmentální autonomie. Právo menšiny rozhodovat o sobě v otázkách, které se týkají výlučně zájmů této měnšiny.

Makedonie

V roce 1991 získala samostatnost. První svobodné volby se konaly v listopadu 1990, v lednu 91 parlament zvolil nového prezidenta Gligorova, v září proběhlo referendum, v němž se voliči jednoznačně vyslovili pro nezávislost (albánská a srbskká komunita ho ignorovala). Vyhlášení samostatnosti rozpoutalo vnitropolitické i zahraničněpolitické konflikty:

Vnitropolitické problémy

• spory mezi většinou slovanských Makedonců a menšinou etnických Albánců (20-40%) o fungování státních institucí, o podíl skupin na moci
• spor o práva menšin – používání jazyka, albánštiny jako oficiálního, vzdělávání v albánštině, posílení menšin ve veřejné správě

Zahraničněpolitické problémy

• s Řeckem, Srbskem a Bulharskem.
• Řecko odmítalo uznat název Makedonie, obávalo se o území (egejskou Makedonii), které Řecko získalo r. 1913.
• Srbsko odmítalo samostatnost makedonské ortodoxní církve
• Bulharsko uznávalo samostatnost státu, ale ne existenci makedonštiny a Makedonců (prý je to dialekt bulharštiny a Makedonci jsou odnož bulharského národa).
• V 90. letech podporovalo možnost eskalace násilí i
  • Dopad sankcí uvalených RB OSN na Jugoslávii
  • Ekonomické embargo Řecka
  • Konflikt v kosovu

S rozpadem Jugoslávie se rozhořela občanská válka v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, které hrozily přelitím do Kosova, Makedonie. Makedonský prezident požádal OSN o vyslání preventivních peacekeepingových sil OSN.

UNPROFOR III. Byly první preventivní vojenské jednotky v historii OSN. Měly monitorovat vývoj na makedonských hranicích s Albánií a Jugoslávií. Problémem mise a také monitorovací mise OBSE (Monitoring Mission in Skopje) bylo nejasné vymezení mezi Jugoslávií (v oblasti Kosova) a Makedonií. Obě mise působily jako základ systému včasného varování, který měl společenství upozornit na případnou eskalaci konfliktu v Makedonii (preventivní rozmístění, mediace, smírčí jednání, dialog s politickými aktéry). R. 1995 UNPROFOR transformován na UNPREDEP, mise působila do r. 1999, pak její úkoly převzala KFOR v Kosovu. Významnou roli sehrála v období války v Kosovu (zabezpečovala hranice, monitorovala uprchlíky do Makedonie, nelegální obchod s drogami, zbraněmi z i do Kosova. Dále:

• kontrolovala dodržování lidských práv
• logisticky zabezpečovala humanitární pomoc uprchlíkům
• iniciovala jednání o vymezení hranic mezi Jugoslávií a Makedonií

2001 albánská Národní osvobozenecká armáda (NLA) požadovala zvýšení podílu albánské populace ve veřejných funkcích, zavedení albánštiny jako druhého oficiálního jazyka, financování albánské univerzity, zlepšení infrastruktury v albánských oblastech, sčítání obyvatelstva. Vypukly boje mezi NLA a makedonskými bezpečnostními silami. NLA se uchylovala do Kosova a operovala přes hranice. Makedonie naopak přimkla k Ukrajině, Rusku, Srbsku, Bulharsku.

Prezident požádal NATO o přímou pomoc v ukončení konfliktu. USA zmrazila finanční zdroje osobám, které ohrožovaly stabilitu (NLA) + albánská diaspora v USA. Za hlavní příčinu krize se považovalo ilegální vlastnictví velkého množství zbraní a munice mezi albánským obyvatelstvem = mise NATOEssential Harvest (30 denní operace na odzbrojení). Následovala mise Amber Fox (ochrana mezinárodních pozorovatelů EU a OBSE), v r. 2002 msie Allied Hormony, která byla vystřídána první vojenskou mírovou misí EU Concordia následována policejní misí EUPOL Proxima. Na prevenci se také podílely Evropská agentura pro rekonstrukci, Mezinárodní výbor ČK.

Ochridská rámcová dohoda mezi makedonsko vládou a albánskou menšinou, cílem bylo najít ústavní změny, které by albánské menšině zajistily lepší postavení.

• Slibuje změnu legislativy
• Dodatky k ústavě
• Upravení postavení menšin
• Plán na ukončení bojů a odzbrojení.
• Decentralizace země, změna hranic jednotek samosprávy
• Zavedení dvojjazyčnosti v těch oblastech, kde je menšina 20% obyvatelstva.
• Zavedení dvojjazyčnosti parlamentu
• Menšinové veto pro otázky, které se týkají menšiny

V průběhu r. 2001:

Demarkace a delimitace sporných částí jugoslávsko-makedonských hranic

Všeobecné odzbrojení obyvatelstva a všeobecná amnestie

Budování multietnických ozbrojených sil a policie a jejich vzdělávání

Omezení ilegálního obchodu se zbraněmi a drogami

Zvýšení přítomnosti NGOs v albánské oblasti

Podpora rozvoje legislativy lidských práv

Bosna a Hercegovina

Na tři samostatné národnosti se tato oblast rozčlenila v průběhu 19. a na začátku 20. století v procesu formování novodobých národů. Na náboženském základě se zformovali katolíci v Bosně a Hercegovině, pravoslavní v Srbsku a vlastní komunitu vytvořili i muslimové.

Ve dnech 29.2-1.3.1992 proběhlo v Bosně a Hercegovině referendum, v němž se 63 % obyvatel vyslovilo pro státní samostatnost. Srbové tento akt bojkotovali a hned dalšího dne se v Sarajevu objevily barikády a rozhořel se mezietnický konflikt s vojenskou účastí. Tento konflikt nezažehnal ani akt Evropského společenství a USA, které 7. dubna 1992 mezinárodně uznaly Bosnu a Hercegovinu. 27. března schválila skupština srbského národa v Bosně a Hercegovině ústavu, což se považovalo za definitivní potvrzení vzniku srbského národnostního útvaru na teritoriu Bosny a Hercegoviny.

Daytonská mírová dohoda 1995 (USA, podepsáno v Paříži)

Dohoda ukončovala tři a půl roku trvající mezietnický konflikt v Bosně a zároveň vymezovala základní kontury poválečného státně-politického uspořádání Bosny a Hercegoviny. V průběhu roku 1997 mohla být mise IFOR formálně ukončena, počet zahraničních vojáků snížen zhruba na 37 tisíc a dohled nad klidem zbraní předán jednotkám SFOR (Stabilisation Force), jejichž jádrem nadále zůstali vojáci NATO. RB OSN posvětila přenesení mandátu z SFOR na vojenské jednotky EU (EUFOR – European Union Force).

Politický systém Bosny a Hercegoviny vznikl zčásti v průběhu války, zčásti je určen zásadami stanovenými v daytonských smlouvách, konkrétně v Anexu 4 – Ústavě Bosny a Hercegoviny. Fungování tohoto systému (jedná se o tzv. konsociační model, jehož cílem je udržení funkčního vládnutí ve státě, který je etnicky hluboce rozdělen).

• přiznává Bosně a Hercegovině nárok na hranice, území a určuje vnitřní rozdělení do 3 částí
• Bosna a Hercegovina se stává federativním státem s unitárními a konfederativními prvky.
• Bosna a Hercegovina se rozdělila na dvě samosprávné jednotky (Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky srbské). Obě části mají svého prezidenta, vládu, parlament, vlastní prvky samosprávy v zákonodárství, sociální a hospodářské politiky, ale mezinárodně se stát prezentuje centrálně ze Sarajeva. Obě části dělí tzv. daytonská linie.
• Denacifikace – vyloučení osob spojených s válkou z politického života země
• Právo uprchlíků na návrat do svých domovů
• Snaha o vytvoření multietnické společnosti

Úřad vysokého komisaře pro dodržování mírové dohody (protektor) – jeho pravomoci byly, vzhledem k neschopnosti reprezentantů místních etnik dojít ke konsensu stále posilovány. Vysoký představitel mj. může odvolat z úřadu jakéhokoliv představitele bosenské státní správy či samosprávy, včetně členů vlád a Předsednictva Bosny a Hercegoviny, pokud se prokáže, že záměrně komplikují nebo dokonce sabotují naplňování mírového procesu.

Ústavně je garantována rovnováha národnostního zastoupení ve všech orgánech. Rovnoměrné zastoupení 3 konstitutivních národů se aplikuje jen u vrcholných orgánů, na nižších úrovních platí poměrné zastoupení podle posledního sčítání lidu (naposled 1991! – demografická struktura se od války změnila, proto je toto předmětem sporu)

Federace Bosna a Hercegovina je samosprávní útvar federativního typu v rámci BaH. Je rozdělen na deset kantonů dle švýcarského vzoru, které mají vysokou míru nezávislosti na ústředním vedení v Sarajevu. Každý kanton má svou vládu a parlament. Dále je Federace Bosna a Hercegovina rozdělena na 79 okresů (općin).
Republika Srbská (RS) je samosprávní útvar v rámci BaH se silnými centralistickými prvky. Hlavním městem entity je Sarajevo, ale vláda i parlament sídlí v Banja Luce. Dále je RS rozdělená na 64 okresů (opštin).

Dalším samosprávní jednotkou je Distrikt Brčko (Distrikt Brčko), který vznikl jako výsledek mezinárodní arbitráže v roce 1999. Rozkládá se na ploše bývalého okresu Brčko, který byl podle Daytonské dohody rozdělen mezi Federaci BaH a Republiku Srbskou.

Konsociační model pro Súdán

Většinu obyvatelstva tvoří sunnitští muslimové (70%), na jihu žijí animisté a křesťané.

Nejstarším sporem (separatistickým) je spor o jižní Súdán, stále je aktuální otázka regionu Dárfúr, kde krize přerostla v konflikt s Čadem. Těžiště ropy jsou někde na pomezí.

Po vzniku samostatného Egypta (1923), kdy se Britové začali obávat egyptské dominance v Súdánu, se konstruovaly dva proudy: Národní unionistická strana, která chtěla Súdánsko-egyptský stát a Strana Umma, která prosazovala nezávislost Súdánu. Poté co nastoupil v Egyptě Násir, podepsal smlouvu s Británií o nezávislosti Súdánu. Súdán získal nezávislost v roce 1956.

Válka mezi serverem a jihem trvala 1955-2005, původně jižní armáda (hnutí Anya Nya) podporovaná Brity se stala hrozbou pro centrální vládu. První občanská válka byla ukončena v roce 1972 mírovými dohodami z Addis Abeby, které Jižnímu Súdánu zaručily určitou autonomii. Následovalo klidné období do roku 1983.

Druhá občanská válka. Bylo zavedeno islámské právo šaríja a islámský stát. To platilo na celém území, vláda stáhla nemuslimské soudce, nahradila je muslimskými.

2005 dohoda v Nairobi – jižní oblast získá autonomii na 6 let, pak dojde k referendu o odtržení. Velikost armád bude snížena, příjmy z ropy se budou dělit 50:50. Islámské právo zůstane na serveru, na dodržování dohlíží Mise OSN v Súdánu UNMIS.

Téměř všechny skupiny, bojující proti súdánské vládě, jsou podporovány sousedícími zeměmi; nicméně, jsou tu zprávy o tom, že některé skupiny jsou podporovány Izraelem, evropskými zeměmi a Spojenými státy.

Dárfúr.

K občanské válce se přidal r. 2003 konflikt v Dárfúru. Mezi 7 miliony obyvatel Darfuru je více než 80 etnických/náboženských skupin. Některé skupiny mají příbuzenské vztahy se sousední zemí, Čadem. Vyhrotil se konflikt mezi nearabskými muslimskými kmeny Fur – Masalit – Zaghawa. Tyto kmeny udržují dvě armády a bojují proti centrální vládě a hnutí Janjaweedů. Od r. 2004 Mise Africké unie v Súdánu – první operace. Jejich milice ztrácejí na síle, súdánská vláda blokuje jednání o možnosti vystřídání jednotek Africké unie jednotkami OSN (modré přilby) a snahu o vstup do země označuje jako pokus o invazi.

Nevládní organizace a jejich role při postkonfliktní rekonstrukci v Súdánu

Human Rights Watch monitoruje dodržování lidských práv společně s Sudan Human Rights. Cílem je zákonné potrestání zločinů spáchaných na civilním obyvatelstvu. Poskytuje bezplatné právní poradenství, vydává cenné výroční zprávy monitorující události v Súdánu a informuje veřejnost o dění.

Amnesty International se zasazuje, aby byly do Súdánu vyslány jednotky OSN. Sleduje import zbraní do Súdánu, snaží se minimalizovat počet dětí – vojáků, otroků. Snaží se o zrušení trestu smrti. Informuje obyvatele o tom, jak zacházet s životním prostředím po těžbě ropy.

Mezinárodní výbor červeného kříže pomáhá v postižených oblastech přerozdělováním potravin, podpora zemědělství, což umožňuje lidem dosáhnout soběstačnost. Soustředí se na opravy studní a vodních zdrojů, poskytuje očkování, má k dispozici mobilní chirurgický tým.

Sierra Leone

Sierra Leone byla jednou z prvních britských kolonií v západní Africe. 1961 získává nezávislost a statut člena Britského společenství. Jedná se o velmi chudý stát s vysokou negramotností, katastrofálním hospodářstvím, na kterém se podepsala občanská válka 1991-2002. Ta probíhala mezi vládou a Sjednocenou revoluční frontou (podporovanou Libérií – tehdejší prezident Libérie Tailor dodával za diamanty zbraně). R. 1992 proběhl ozbrojený převrat, prezident SL musel uprchnout ze země a vytvořily se ozbrojené skupiny s různými mocenskými zájmy.

Klíčem k pochopení konfliktu je právě naleziště diamantů ve vnitrozemí, která přešla do soukromých rukou, a vláda přestala mít vliv nad těmito oblastmi. Ztratila tím příjmy z těžby. Privátní sektor s těchto příjmů vytvářel vlastní ozbrojené složky, které konkurovaly vládním. Vliv vlády se omezoval na hlavní město Freetown, kam z vnitrozemí několikrát vtrhly členové Sjednocené revoluční fronty. Diamantová naleziště jsou asi na 1/3 území, vláda není schopna je kontrolovat.

Největší problémy: etnická nesnášenlivost, v paměti společnosti je zakořeněna nenávist, skupiny nemají zájem hledat shodu, přednost se dává násilnému prosazování zájmů. Příliš se neetablují demokraticky profilované politické strany, vznikají stále nové ozbrojené organizace.

Komparace s Botswanou, která na tom byla podobně, disponovala nalezišti diamantů,, došlo k politické stabilizaci, naleziště kontroluje vláda, zisky investovala do rozvoje dalších odvětví ekonomiky, tak aby země nebyla vázána jen na export diamantů.

Libanon

90% obyvatelstva je arabského původu, polovinu obyvatelstva tvoří křesťanské komunity, polovinu muslimové. Od 40. let zažívá Libanon bezpečnostní dilema (dubl dilema) – mimo nepřátelských aktivit sousedů a světových velmocí je historie státu protkána nepokojnými aktivitami uvnitř společnosti. Mezi Libanonci neexistuje shoda v tom, kdo je pro ně hrozba. Absence prosystémové podpory činí vládnutí slabé a stát se stává snadným soustem při prosazování zájmů silnějších reginálních hráčů – Sýrie, Íránu, Izraele, Jordánska. Vláda nemá pod kontrolou celé území ostrova – v Jižním Libanonu vládu supluje HIzballáh.

Libanon získal svrchovanost po odchodu francouzských vojsk roku 1946. Po volbách se země snažila přiblížit Západu – muslimové iniciují generální stávku. Libanonský prezident požádal USA o intervenci, US armáda bez použití násilí situaci řeší. Vidíme ale jasné selhání státu a jeho institucí při prosazení své svrchovanosti nad vlastním teritoriem.

Na počátku 70. let využívá této slabosti Palestinské hnutí odporu. Po vykázání těchto milic z Jordánska, se ozbrojení aktivisté usazují v Libanonu. Milice zneužívají uprchlické tábory a tvoří si z nich vojenské základny. (E. Luttwak v knize Give War a Chance kritizuje právě uprchlické tábory, které se staly trvalým domovem, než aby se lidé snažili odejít, vzniká národ uprchlíků. V tomto prostředí se rekrutují mladí členové ozbrojených sil). Libanonská vláda nekoncepčně přiznala Palestincům v uprchlických táborech samosprávu, ti se ozbrojovali a podnikali výprvy do pohraničí.

• • válka táborů všech proti všem. Vnitro-křesťanský konflikt. Vznik tzv. zelené linie, v Bejrútu vznikla náboženská hranice mezi křesť. Severem a muslimským jihem.
  • Vnitro-muslimský konflikt.

Zvláštní roli hraje milice majora Haddáda (křesťan) známá jako jiholibanonská armáda, financovaná Izraelem. Ovládl jižní část Libanonu a vyhlásil separatistický Svobodný Libanon. Okupace jižního Libanonu je ukončena roku 2000, stejně tak i okupace Izraelem, kdy Izrael vyklidil své pozice (blue line) a území zůstává pod dozorem UNIFIL.

Libanon je parlamentní zastupitelskou demokracií, hlavou státu je prezident, konfesní příslušnost prezidenta je vždy opačná od hlavy kabinetu (vlády). Všech 128 poslanců je voleno podle regionálního klíče, tak aby muslimové a křesťané neobsadili nadpoloviční počet křesel.

Libanonská diaspora

80 % Libanonců žije mimo své území (15-20 milionů). Usídlili se hlavně v USA, Kanadě, zustrálie, Latinské Americe – Brazílii, Velké Británii. Jsou dva typy libanonské diaspory:

• dočasná – po získání bohatství či vzdělání se část Libanonců vrací zpět do vlasti
• trvalá – integruje se do většinové společnosti. Jde o tzv. západní libanonské diaspory a do Libanonu přivádí peníze.

V Libanonu má diaspora vliv na ekonomickou, politickou i sociální situaci. Používají se tzv. REMITENCE, tj. peněžní dary zasílané z ciziny rodinám (10-15% HDP). Společnosti libanonských emigrantů v arabských a afrických zemích se vyznačují přímými investicemi v Libanonu. Podporují vývoz libanonských produktů. Je zde snaha získat zpět do Libanonu odborníky ze zahraničí. Diaspora podporuje politické strany.

Během konfliktu finančně diaspora podporovala Hizballáh. Velkou část diaspory tvoří bohatí šíité (USA, Evropa, Afrika, Latinská Amerika). Peníze posílají na podporu sociálních sítí vytvořených Hisballáhem. Část z peněz končí v rukou militantní části tohoto hnutí. Během konfliktu tyto peníze financovali vojenské akce, později jimi Hizballáh financuje pomoc libanonskému lidu.

WLCU World Lebanese Cultural Union říká, že za rozpoutání konfliktu může Írán a Sýrie. (Írán, aby odvrátil pozornost od jaderného programu, Sýrie, aby zabránila vyšetřování atentátu na premiéra Haririho). Jsou odsuzovány akce Hizballáhu i Izraele, tlak na kongres, administrativu Bushe.

V práci, kterou předkládám jsem se zaměřil na Švédské království jako model neokorporativního systému. Právě Švédsko bývá společně například s Rakouskem dáváno za příklad neokorporativního uspořádání, tedy institucionální uspořádání mezi odbory – korporacemi, které reprezentují a zastupují dílčí zájmy svých členů, a to jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů a vládou. Pozornost chci věnovat právě švédské odborové sféře, která je charakteristická svým silným postavením a může mít a také má vliv na rozhodovací procesy v zemi.

V práci budu vycházet především z pramenů Blanky Říchové, která se výzkumech zabývala nejen švédským modelem, ale také komparací s modely v jiných státech. Jde především o dvě díla: Úvod do současné politologie a Komparace politických systémů II. Z několika zahraničních zdrojů jsem ve své práci použil pracovní dokument z kolektivu autorů kolem H. Geera nazvaný An Anglo-Swedish affair – Changing relations in an international acquisition , ve kterém autoři také srovnávají některé charakteristické rysy švédské občanské společnosti s pojetím anglosaským.

Celou práci jsem rozčlenil na několik oddílů a nejprve nastíním chápání pojmů korporace, korporativismus, neokorporativismus, zájmové a nátlakové skupiny. V hlavní kapitole této práce, Švédský neokorporativismus, se zaměřím na vývoj a charakteristické znaky švédského modelu známého vysokým stupněm odborového sdružování: také proto nesmí chybět zaměření na nejsilnější odborové korporace a náhled do stranického systému ve Švédsku a provázání sféry odborů se sférou politickou.

1 Vymezení pojmů

Pokud se v seminární práci chci zabývat pojmem neokorporativismu, konkrétně modelu, se kterým se můžeme setkat ve Švédsku, je nejprve nutné nastínit definici pojmů korporace, korporativismus, neokorporativismus a definici zájmových skupin. Pod pojmem korporativismu si můžeme představit určitý soubor korporací, které se potkávají v jednom mocenském centru. Někteří z autorů původ tohoto pojmu vkládají už do doby stavovského dělení. Tak jako stavy, tak i korporace reprezentují zájmy různých skupin uvnitř státu.

Na počátku formování odborových organizací po celé Evropě se zakládaly spolky, které měly stavovskou povahu: v pravém slova smyslu nešlo o odborové organizace, neboť se lišily svým cílem, který byl zaměřen především profesně než sociálně. Státní zaměstnanci postupně začali své spolky sdružovat do unií a svazů a dochází k tomu, že státní zaměstnanci se domáhají takových práv, jaké mají zaměstnanci v soukromém sektoru (toto se týkalo především svobody sdružování a kolektivního vyjednávání). V období po druhé světové válce státní zprávy evropských zemí přebírají funkce podobné funkcím v soukromém podnikání a postupně začala vznikat profesní zájmové a odborové organizace státních zaměstnanců, která se časem stávají úspěšnější než odborové organizace soukromého sektoru. I. Tomeš a V. Tkáč uvádějí, že z důvodu větší kázně svých členů a jejich větší koncentraci a jednotu.

V procesu modernizace a s ní spjatou industrializace, se společnost začala sociálně stratifikovat do různých společenských množin. Každá společenská skupina má samozřejmě své vlastní zájmy, které je snazší prosadit právě jako určitý celek ve více lidech. Korporace tak podle některých autorů (Bokr) disponuje monopolem na reprezentaci zájmů ve svém oboru. Korporace může být a také je často propojena s politickou stranou především prostřednictvím odborů. Tento vztah, na jehož jedné straně je institucializovaná korporativní organizace a na druhém politická organizace je rovněž institucálně zakotven. V korporativismu je tedy důležité všímat si vtahu stát – korporace, ale je také dobré zaměřit se i na vztah mezi samotnými korporacemi navzájem. Občanská společnost, která zdola formuje korporativismus a která je silně organizovaná v korporacích se vyznačuje charakteristikou, že její aktéři, občané se rozhodli neprosazovat své zájmy prostřednictvím násilného prosazení. Pokud se tato práce týká švédského neokorporativního modelu, stručně nastíním rysy občanské společnosti ve Švédsku. Švédy můžeme podle některých výzkumů charakterizovat jejich mentalitou, která eliminuje konflikty ve společnosti, ale také vytváří atmosféru konformity. Je zde také silná tendence ke spravedlnosti a rovnosti. Švédové oceňují osobní nezávislost na tradičních strukturách. Zkušenosti s touto nezávislostí nemusí být nutně v konfliktu s tradicí silného státu, stejně jako silných aktérů na pracovním trhu. Podíváme-li se na kulturu švédských organizací, zjistíme, že je více kolektivistická než je tomu v anglosaském prostředí, což se může projevovat například na postupu managerů, kteří komunikují se zaměstnanci; jsou více kolektivističtí. Organizační kultura ve Švédsku bývá také popisována jako ne-hierarchická, spíše tedy kolektivistická s předepsanými normami týkající se týmové spolupráce.

V roce 1927 se Mezinárodní konference práce zabývala svobodou sdružování a předpokládalo se, že tato svoboda nebude umožněna zaměstnancům ve státní sféře, ale v roce 1947 se toto právo začíná rozšiřovat i na státní zaměstnance, nicméně omezení zůstala u práva na stávku.

Je tedy zřejmé, že na prosazování zájmu se nepodílí jen politické strany. Na druhé straně mohou působit i tzv. zájmové či nátlakové skupiny. V politické vědět se vedou diskuse, jak vůbec vymezit pojem „zájmová skupina“, a to od doby pojmoslovného vymezení Maxem Weberem, který zájmovou skupinu definoval jako „ … omezený nebo uzavřený sociální vztah regulovaný navenek tehdy, když je dodržování jeho řádu garantováno vlastním chování určitých lidí zaměřeným na jeho provádění: vedoucího a/nebo správního (administrativního) štábu, který má případně za normálních okolností pravomoc svaz zastupovat“. Nicméně mnoho autorů nazírá definici pojmu zájmová skupina i z jiného pohledu, především z charakteristiky členství ve skupině či z jejích cílů. Role zájmových skupin bývá také často chápána jako zprostředkující, zprostředkovává zájmy občanů, které z různých příčin unikly pozornosti působení politických stran.

Rovněž je důležité rozlišit pojem zájmové skupiny (interest groups) a nátlakové skupiny (pressure groups), oboje jsou skupiny, které jsou politicky aktivní a liší se od sebe typy zprostředkování zájmů, které reprezentují (Např. P. Allum uvádí, že zájmové skupiny se orientují na zájmy ekonomické, nátlakové skupny na zájmy ideologické). Zájmové skupiny můžeme také dělit z hlediska reprezentace zájmů: dle obhajoby zájmů zaměstnanců, zaměstnavatelů, svobodných profesí (např. umělci, lékaří atd.), dělnických profesí atd. Nátlakové skupiny reprezentují např. zájmy skupin věřících, církevních organizací, obhajoby lidských práv, obhajoby životního prostředí atd.

Stejně tak jako i jiné formy politického systému, tak i korporativismus prošel dějinným vývojem a můžeme rozeznávat více jeho podob. Například v období meziválečné Itálie či rakouské První republiky, hovoříme o korporativismu autoritářském.

Co se týče samotného pojmu neokorporativismu, politická věda použává tento pojem přibližně od 70. let 20. století a hovoříme o něm především tam, kde se modernizace objevuje o něco později: severní a střední Evropa, jde tedy o jakýsi výsledek opožděného společenského vývoje a někteří autoři jej chápou jako třetí cestu mezi individualismem a kolektivismem nebo kompromis mezi liberalismem a socialismem.

Také bych chtěl ještě v úvodní kapitole mé seminární práce nastínit rozdíl v prostředkování zájmů v pluralitní demokracii a v neokorporativním modelu. Co se týče pluralitních demokracií, je podstatná existence velkého počtu dobrovolných a soutěživých a nehierarchicky organizovaných konstitutivních jednotek, které nejsou vázány přímo na stát. Tyto jednotky disponují vlastní autonomií i k ostatním skupinám a jsou odpovědny svým členům. Kritikové pluralitního prostředkování zájmů upozorňují pak na fakt, že takovéto postavení skupin nemůže ve většině případů být rovnocenné, protože např. existují skupiny, které mají přístup k materiálním či finančním zdrojům a mohou tedy vyvíjet větší tlak na politickou sféru. Politická sféra v pluralitních demokraciích by měla být neutrální, nicméně i zde toto je kritizovatelné. B. Říchová k tomuto uvádí: „ … ve skutečnosti není ničím jiným než pouze další, tj. jinou „zájmovou“ skupinou; je tedy jen dalším relevantním politickým aktérem, který však má tu výhodu, že je v systému umístěn v centru boje o politickou moc. …“ Pluralitní model se dle B. Říchové vyznačuje tím, že rozsah centra, tj. místa, kde dochází k propojování zájmových skupin s politickou sférou, je mnohem větší než u modelu neokorporativního, ve kterém se v centru potkává mnoho jednotek, které se navzájem překrývají. Toto překrývání v praxi znamená vyšší míru kooperace mezi aktéry – zájmy, kterých je relativně méně. Můžeme tedy shrnout, že neokorporativní model je charakteristický malým počtem organizovaných skupin, které reprezentují většinou největší zájmy především v oblasti ekonomické. Specifikem je přitom přítomnost vazby zájmových skupin na státu a fakt, že tyto skupiny mohou v neokorporativismu existovat jako političtí aktéři, které stát akceptuje jako partnery v politickém procesu. Právě to bývá velmi často kritizováno z pohledu politologů a odpůrců neokorporativismu, nicméně praxe švédského modelu, o kterém hodlám psát dále, dokazuje, že nedochází k porušování demokratických prinipů.

2 Švédský neokorporativismus

Právě Švédsko bývá často dáváno za vzor neokorporativního systému. V případě Švédska tento systém čerpá především z úzké spolupráce silného odborového hnutí a sociálně demokratické strany od druhé poloviny 20. století. V praxi ovšem neokorporativní model funguje od roku 1935, od podpisu tzv. Saltsjöbadenské smlouvy, ve které se odbory a zaměstnavatelské svazy dohodly, že zaměstnavatelé budou akceptovat hospodářskou politiku sociálně demokratické strany a odbory za to nebudou za stavu plné zaměstnanosti tlačit na zvyšování mezd. Také snaha o vyrovnávání hladin mezd mezi soukromým a veřejným sektorem je prokazatelná právě ve Švédsku (dále také v Itálii 1969, 1976, v Japonsku, Německu, v USA). Státní správa ve Švédsku je více centralizovaná, což je výsledkem politického mechanizmu, jímž se řídí celý systém kolektivního vyjednávání, a proto můžeme hovořit i o větší kohezi v úpravě pracovních podmínek.

Lundqvist Torbjörn popisuje význam sousloví „švédský model“ ve vztahu dvou subjektů: Švédskou odborovou organizací (LO) a její organizační součásti, Švédskou asociací zaměstnavatelů (SAF), které vyjednávají pracovní podmínky a řešení v mnoha pracovně obchodních problémech. Tim Tilton zas popisuje „švédský model“ jako informační dohodu mezi rozdílnými zájmy a vrstvami společnosti: „Závisí to na kompromisu mezi nesilnějšími a nejlépe organizovanými subjekty kapitálového sektoru.“ V závislosti na rozsáhlém vlivu, který organizace pracovního trhu ve Švédsku mají ve veřejném životě a v závislosti k délce vládnutí sociálních demokratů, trh zaměstnanců získal na švédské politické scéně specifickou pozici. Dokonce se hovoří o nejúčinnější politické vizi poválečného období, která způsobila plnou zaměstnanost švédského obyvatelstva. Politika může být definována jako moc založená na zájmech a v případě Švédska je zde přímá spojitost s trhem práce a také z tohoto důvodu s širokými možnostmi politiky welfare.

Důsledkem politiky neokorporativismu ve Švédsku je například fakt, že toto království bývá označováno jako země, kde se vysoce uplatňuje vliv globalizace. Například mezi léty 1995-1997 bylo Švédsko na prvním místě, co se týče přímých zahraničních investic: v roce 1999 bylo 17 % středně velkých švédských společnostní vlastněno zahraničním kapitálem.

2.1 Švédský stranický systém a legislativa

Na základě reformy roku 1866 byl ve Švédském království zaveden dvoukomorový parlament a do roku 1909 se v dolní komoře zformovaly dva velké bloky: liberálové a konzervativci (protekcionisté). V horní komoře převládal vliv pravicově orientovaných stran. Ve zmíněném roce 1909 byl zaveden proporční volební systém, který má také velký vliv na současnou podobu švédského stranického systému. K výše zmíněným politickým blokům se přidala i třetí silná strana, Sociálně demokratická dělnická strana (SAP), čtvrtá Agrární strana a pátá Komunistická strana. Těchto pět stran se stalo základem švédského stranického systému, který dodnes bývá rozdělen do dvou části: socialistické a nesocialistické strany.

Nejstarší, voličsky nejpopulárnější a trvale nejsilnější stranou na švédské poltické scéně je Sociální demokratická dělnická strana, která v období od roku 1920 do roku 1960 prosazovala politiku tzv. wlfare state. Pro SAP je charakteristická i velká míra členů, hovoří se dokonce o tom, že jedna polovina jejich voličů tvoří sami členové. Zde se už ale dostáváme k charakteristikám nekorporativního modelu, neboť velká většina členů SAP je také členem dalších organizací, především Ligy sociálně demokratické mládeže, Sociálně demokratické ligy žen či samostatných organizací úzce se stranou spjatých, např. Dělnickou vzdělávací asociací, Svazem družstevních společností, Asociací bytových družstev nebo Sdružením sportovních klubů atd.

V roce 1898 vznikla organizace nazvaná Švédská odborová konfederace (LO), která se hned začala propojovat se SAP. Odboráři sdružení v této organizaci začali podporovat poltickou aktivitu SAP a také se stávali i členy této strany. B. Říchová také upozorňuje na to, že ze strany odborových svazů plyne značná podpora na přípravu volebních kampaní SAP a na její organizaci.

Na legislativní proces ve Švédském království má největší vliv parlament (Riksdag), který se podílí na přípravě zákonů. Respektive zaměstnanci do počtu relativně malých ministerstev, dále zvláštní komise či jednotlivé výbory parlamentu. Podstatné je ale i to, že iniciovat zákony můžou také různá profesní či odborové organizace. V praxi většinou vláda vytváří zvláštní komise, které se zabývají vypracováváním návrhů zákonů. Právě v těchto komisích mohou mimo zástupců politických stran zasedat i zástupci zájmových skupin. K dokončenému návrhu se vždy mohou vyjádřit odborníci, ale i samotní občané a mohou také dotyčný návrh připomínkovat. Na základě takto okomentovaného a připomínkovaného návrhu postupuje zákon ve většině případů k posouzení zvláštní komisi, která zkoumá především jeho kompatibilitu s ostatními právními normami a až poté je zákon předložen do parlamentu. B. Říchová v této souvislosti píše, že tento proces se může zdát zdlouhavý a komplikovaný, nicméně vskutku jde o precizní přípravu.

Strana středu se vytvořila z Agrární strany, která dokázala v roce 1913 oslovit farmářskou a zemědělskou skupinu obyvatel. Opět příznačné pro švédský model je, že se již roku 1915 utvořila odborová stranická organizace spjatá s Agrární stranou, která reprezentovala zájmy právě této vrstvy obyvatel, tj. vlastníků větších zemědělských pozemků.

Co se týče vazby Strany středu na ostatní organizace je zde především Farmářská asociace a jak podotýká B. Říchová, tento subjekt „ … je sice formálně zcela nezávislým nepolitickým subjektem, ale ve skutečnosti se velmi významně podílí jak na rozšiřování voličské i členské základny strany, tak na sestavování parlamentní skupiny.“

Strana levice navazuje především na Švédskou komunistickou stranu, která působila mezi léty 1921-1967. Strana levice se vztahuje především na skupiny, které mají nejblíže k jejímu programovému vymezení, a to dělnické skupiny v loďařském a těžkém průmyslu.

Pro Liberální stranu je charakteristické štěpení probíhající ve 20. a 30. letech 20. století, kdy se utvořily dvě křídla, která reprezentovala na jedné straně zájmy venkovského obyvatelstva a na druhé městské obyvatelstvo. Následné sjednocení obou křídel koncem 30. let a vývoj strany po druhé světové válce znamenal pro stranu nejsilnější postavení v nesocialistickém bloku, což vyvrcholilo v polovině 80. let a následně také ve volbách roku 2002, kdy se strana stala třetí nejsilnější parlamentní stranou.

Strana umírněných programově navazuje na Konzervativní stranu, nicméně je jednou z nejmladších, vzniklou v roce 1969. Konzervativní strana začátku 20. století se soustředila hlavně na odmítání volební reformy a vůbec na výraznější změny systému. Právě změnu názvu strany na Stranu umírněných provázel i posun v programové orientaci, nicméně výraznější vzrůst voličské základny strana získala až od počátku 90. let. Ve volbách roku 2002 strana získala 15 % hlasů voličů, což z ní učinilo druhou nejsilnější stranu v parlamentu.

2.2 Švédská odborová konfederace

Švédská odborová konfederace navázaná na sociální demokracii je nicméně nejstarší odborovou organizací, která svou činnost postavila na základní myšlence reprezentovat zájmy dělníků pracujících v průmyslových oblastech především podle zaměstnaneckého poměru, který je váže, spíše než podle jejich profese. I. Tomeš a V. Tkáč vyzdvihují v odborových hnutích spíše princip profesní, který se dle nich uplatňoval I tam, , kde „ … existuje silná tradice jednotné odborové organizace, např. Ve Spolkové republice Německo, Itálii nebo Švédsku,“ ale dodávají, že „to je také důvod, proč existuje velká diverzita ve velikosti odborových organizací a odborových svazů státních zaměstnanců a velká specializace jednotlivých organizací podle profesních skupin.“

V rámci konfederace je sdruženo celkem 24 odborových svazů, z nichž největší je svaz zaměstnanců místní správy a svaz kovodělníků, nicméně pouze pět svazů má rozhodující postavení. Prvotním impulsem k rozšíření pravomocí konfederace byla snaha předejít zaměstnaneckým stávkám a omezit vliv zaměstnanců. Podepsání tzv. Saltsjöba den Accord v roce 1938 s partnerskou organizací Švédskou asociací zaměstnavatelů (SAF) znamenal důležitý předěl, neboť se jednalo o postupu kolektivního vyjednávání mezi jednotlivými složkami obou organizací. O dva roky později se na kongresu, tedy nejvyšším orgánu Švédské odborové konfederace dohodla nová podoba konfederace, a sice podřízení jednotlivých přidružených svazů centrálním orgánům konfederace. Jako nejvyšší exekutivní orgán konfederace byl vytvořen výkonný výbor a byl založen centrální stávkový fond. V 50. letech se pak jednalo především o postupech v platové politice v zemi.

Důležité je nicméně zmínit vliv konfederace v politické sféře prostřednictvím sociální demokracie. Některé z bodů programového dokumentu Sociální demokracie jsou ovlivňovány právě představiteli konfederace. Jsou uskutečňována pravidelná setkání, kde se zástupci obou subjektů dohadují na krocích v rozhodovacím procesu (organizace penzijních fondů, principy fungování tržní ekonomiky atd.).

2.3 Ostatní odborové organizace ve Švédsku

Jak jsem napsal výše, pro švédský model je tedy charakteristická účast mnoha subjektů: informačních výborů, vládních i opozičních politiků, představitelů zájmových skupin, úřednictva, popř. i nezávislých analytiků. Výsledné zprávy jsou přílohami příslušných návrhů zákonů, které putují do parlamentu. Rovněž tak charakteristické je i právo zákonodárné iniciativy, kterým disponují profesní a odborové organizace. Výše zmíněné subjekty se střetávají jak na nejnižších úrovních, tak i v těch nejvyšších, jak tomu bylo v období vlády SAP mezi premiérem a čelními představiteli odborové konfederace.

Spolupráce mezi vládou a velkým počtem dobře organizovaných zájmových skupin, což je charakteristické pro nekorporativní model, se ve Švédském království podařilo vytvořit v rámci sociálně demokratické společnosti. B. Říchová v této souvislosti uvádí, že zmíněné profesní či odborové svazy do značné míry nahrazují funkci parlamentu, jehož úlohou je formální schvalování návrhů zákonů.

Pokud jsem v úvodu práce popsal základní charakteristiky pluralitního modelu a odlišil jej od modelu neokorporativního, můžeme nyní ještě letmo přistoupit ke komparaci. Pluralitní model se vyznačuje tím, že zájmové skupiny a sdružení vstupují do politické sféry z vnějšku především svou schopností lobbovat. Neokorporativní model, jak píše B. Říchová, „ … vychází z permanentní spoluúčasti těchto skupin na řešení každodenních problémů. Zájmové skupiny jsou proto nedílnou součástí politické scény a procesu rozhodování, jsou do politiky přímo vtaženy.“

Švédský model také staví na vysoké organizovanosti pracujících i zaměstnavatelů v odborech a sociálně demokratická společnost se podařila ve Švédsku vytvořit především také díky komunikaci a spolupráci mezi odbory zaměstnanců a zaměstnavatelů, tedy dvěmi základními skupinami.

Mimo Švédskou odborovou konfederaci, o které jsem se zmínil především v souvislosti s Sociálně demokratickou dělnickou stranou jsou ve Švédsku i další důležité odborové organizace, z nichž zmíním dvě hlavní, které zastupují zájmy zaměstnanců. Jde o TCO, která zatupuje ty zaměstnanecké svazy, které sdružují úředníky a „nemanuální“ pracovníky (celkem se jedná o 23 odborových svazů). Na rozdíl od Švédské odborové konfederace není přímo spojena s žádnou politickou stranou, nicméně pro navázání kontaktů s vládními institucemi byly zřízeny zvláštní orgány, konkrétně TCO-S pro styk a vyjednávání s centrální vládou a KTK pro jednání s místními správami.

Další odborovou organizací, která je nejmenší v zemi je Ústřední organizace profesních sdružení (SACO-SR), která zastupuje kvalifikované zaměstnance a zaměstnance s akademickými tituly, tedy osoby s vyšším vzděláním a také s vyššími příjmy. Logicky má tato organizace blíže spíše k nesocialistickým politickým stranám a často bývá přímo označována za nepřítele Švédské odborové konfederace vázané na sociální demokraty. Všechny tři zmíněné organizace reprezentují zájmy svých členů jak ze sféry státní správy, tak i ze sféry soukromé.

Vývoj ve Švédsku a tradice napovídají o vysokém stupni odborového sdružování a pocitu větší jistoty, který se zakládá na úspěších v kolektivním vyjednávání. Tento vývoj mj. také podtrhuje, že organizace státních a veřejných zaměstnanců mimo ústřední konfederace, které jsem vyjmenoval, jsou nepatrné.

Seznam pramenů

• Říchová, B. a kol. (2002): Komparace politických systémů II., VŠE Praha
• Říchová, B. (2002): Úvod do současné politologie, Portál, Praha, s. 126.
• Tomeš, I., Tkáč, V. : Kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy, Prospektrum, Praha 1993. ISBN 80-85431-66-1.
• Torbjörn, L.: Organised Interests, Labour Market and Migration: the Swedish Model. Institutet för Framtidsstudier; 2004:3. ISBN: 91-89655-51-6
• Geer, H. a kol.: An Anglo-Swedish affair – Changing relations in an international acquisiton. Working paper within the project “Scandinavian Heritage”. Reykjavík, 200

Tomeš, I., Tkáč, V. : Kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy, Prospektrum, Praha 1993. s. 104-107.

Geer, H. a kol.: An Anglo-Swedish affair – Changing relations in an international acquisiton. Working paper within the project “Scandinavian Heritage”. Reykjavík, 2003. s.9.

Geer, H. a kol.: An Anglo-Swedish affair – Changing relations in an international acquisiton. Working paper within the project “Scandinavian Heritage”. Reykjavík, 2003. s.9.

Úmluva č. 87 o svobodě sdružování odstraňuje jakékoliv omezení tohoto práva i pro státní zaměstnance (mimo armádu a policii). Úmluva č. 98 o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat přinesla určitá omezení jen pro zaměstnance v ústředních úřadech.

Převzato z: Říchová, B. (2002): Úvod do současné politologie, Portál, Praha, s. 115.

Říchová, B. (2002): Úvod do současné politologie, Portál, Praha, s. 116.

Co se týče itálie za Benita Mussoliniho, vyznačovala se monopolem státu na společenské a politické procesy v zemi, ale stát neměl monopol na vlastnictví. Existence korporací bylo víceméně formální, protože skrze korporace stát prosazuje své zájmy na základě diktatury. Co se pak týče Rakouska, za vlády Engelberta Dollfusse se zde rozložil parlamentarismus a politický systém se transformoval v autoritarismus, který ovšem neměl být nacistický ale státně korporativistický. Vlivem historických událostí však padl nejen režim, ale i rakouská suverenita (http://www.e-polis.cz/view.php?id=124&catid=9)

Říchová, B. (2002): Úvod do současné politologie, Portál, Praha, s. 126.

Tomeš, I., Tkáč, V. : Kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy, Prospektrum, Praha 1993. s. 108.

Sveriges Socialdemokratiska Arbetarepartiet (SAP)

Říchová, B. a kol. (2002): Komparace politických systémů II., VŠE Praha.

Říchová, B. a kol. (2002): Komparace politických systémů II., VŠE Praha.

Říchová, B. a kol. (2002): Komparace politických systémů II., VŠE Praha, s. 206.

Centerpartiet (C) se utvořila z Agrární strany, a to přeměnou své orientace, programu a změnou názvu v roce 1958. Tento posun, který straně nakonec přinesl volební úspěchy byl důsledkem odlivu voličů od 50. let 20. století.

Říchová, B. a kol. (2002): Komparace politických systémů II., VŠE Praha, s. 222.

Vänsterpartiet (V)

Folkpartiet Liberalerna (FL)

Moderata Samlingspartiet (M)

Tomeš, I., Tkáč, V. : Kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy, Prospektrum, Praha 1993. s. 110.

Říchová, B. a kol. (2002): Komparace politických systémů II., VŠE Praha, s. 227.

Hovoří se až o 95 % zaměstnanců, kteří jsou organizováni v zaměstnaneckých odborech.

Ropa patří společně s uhlím a zemním plynem mezi hlavní světové energetické zdroje (uhlí bylo klíčovým zdrojem energie, který umožnil industrializaci. Jeho zásoby jsou 100x větší než zásoby ropy). V knize manželů Meadowsových Limity růstu (Limits to Growth) z r. 1972 je stanovena hranice vyčerpání zdrojů uhlí na 150 let, ale r. 1992 je tato hranice stanovena na 166 let. Ukazuje se, že světové zásoby této energetické suroviny nejen že neklesají, ale naopak stoupají. Například mezi léty 1984 až 1988 narostly prověřené zásoby ropy o více než 28%. Na straně poptávky se zvýšily investice do šetrnějších technologií aj. forem úspor energie a na straně nabídky vzrostly investice do hledání nových zásob a ložisek ropy. V této sféře můžeme pozorovat spor mezi ekology (přírodovědci) a ekonomy (matematiky). Druhá ze skupin také zdůrazňuje podceňování faktoru růstu poznání, který má za následek i pokles nákladů na hledání zásob ropy a na těžbu daného zdroje (Hampl 2004: s. 49).

Největší ropná ložiska objevily zahraniční společnosti a výroba se nejprve soustředila v jejich rukou tzv. 7 sester (ropné společnosti Shell, Elf, British Petroleum, Exxon, Mobil, Gulf a Texaco). Do začátku 70. let 20. stol. byly ceny ropy velmi nízké a neobyčejně stabilní. Důležité je, že vlády zemí v Perském zálivu neměly do počátku 70. let těžbu na svém území pod kontrolou. Hybatelem ropného průmyslu bylo právě těchto 7 sester. Tato skupina vlastnila koncese k těžbě na území Perského zálivu. Získala je za vybudování tamního těžebního průmyslu. V každé zemi dostala koncesi 1 firma, v níž si všech 7 ropných společností rozdělilo majetkové podíly. Tím byla odstraněna slabina kartelů: tajné dohody, a proto ceny jen minimálně kolísaly (společnosti se navzájem kontrolovaly).

1.1 PROCES ZNÁRODNĚNÍ ROPNÉHO PRŮMSYSLU

Roku 1960 byl v Bagdádu založen ropný kartel OPEC (Organization of Petroleum Exporting Countries). Zakládajícím členem byla Venezuela, pro kterou příjmy z ropy představovaly 90% příjmů z exportu a nehodlala se smířit se škrty v programu svého hospodářského rozvoje, a proto vyzvala ke společnému postupu další exportéry ropy. Ze zemí Perského zálivu byly mezi zakládajícími členy Írán, Írán, Saudská Arábie a Kuvajt (tzv. arabské státy OPECu, OAPEC).

Mezi léty 1972 až 1975 se po znárodnění stal OPEC pánem ropného světa a v následných ropných krizích ukázal svou sílu. Světové koncerny poté nakupovali ropu od OPECu, který měl ale nepředvídatelné chování a kolísavé ceny. Nefungovaly zde monitorovací mechanismy jako u „7 sester“.

2 I. ROPNÝ ŠOK

V roce 1967, po porážce ve 4. izraelsko – arabské (jomkipurské) válce, když izraelské vojska stála 100 km před Káhirou a 60 km od Damašku, se arabské státy rozhodly použít účinnou protizbraň – ropu.

V reakci na válečný konflikt se již 17. října 1973 rozhodla Organizace států vyvážejících ropu snížit o 5 % svou nabídku ropy proti zářijové úrovni. Protože již tehdy arabské státy kontrolovaly velkou část ropného trhu a v organizaci měly hlavní slovo, nebyl pro ně žádný problém využít “ropnou kartu” k politickému a ekonomickému nátlaku. Arabští vývozci prohlásili, že výrazně utáhnou své ropné kohoutky na tak dlouho, dokud Izrael nevyklidí zabraná území a nebudou obnovena “práva palestinského lidu”.

Spojené státy a Nizozemí, které arabský svět tradičně považoval za největší přátele Izraele, musely dokonce čelit totálnímu ropnému bojkotu. Již 16. října vzrostla cena ropy o 70 % a 23. prosince o dalších 128 %. Za necelý jeden rok se tak její cena zvedla čtyřnásobně. Pro svou velkou závislost na ropě se dostaly západní průmyslové státy a také Japonsko do velmi nepříjemné situace. Například Německo krylo svou potřebu energie z 55 % dovozem ropy, která ovšem pocházela ze tří čtvrtin z arabských zemí.

Ropná zbraň přinesla brzy také politické výsledky. 5. listopadu 1973 vyzvali ministři zahraničí Evropského společenství Izrael, aby vyklidil území, která obsadil v roce 1967. V prosincise k tomuto požadavku připojilo také Japonsko. Na to příznivě reagovaly arabské státy a OPEC postupně zrušil svá prodejní omezení. Přestože se situace uvolnila, zůstala již prodejní cena ropy vysoká. Státy OPEC, povzbuzeny vyvolanou krizí, zvyšovaly cenu ropy postupně dále, až se cena jednoho barelu ( 158,8 litrů) zvedla z 2,83 USD (1973) na 36,15 USD v roce 1980 (dnes se cena barelu na světových trzích pohybuje kolem 40 USD).

Nicméně většina arabských států neměla z náboženských důvodů rozvinutý vlastní bankovní systém a musely vložit své finance do světového bankovního systému, čímž o nich naprosto ztratily přehled. Jejich finanční prostředky se pak formou půjček dostaly do celého světa a často se utopily v rizikových rozvojových zemích.

Vzrůstající vnitřní rozpory v organizaci OPEC, zvyšování ropné nabídky nearabskými státy a zvyšující se podíl jiných zdrojů energie způsobily, že ekonomický a politický vliv arabských vývozců od osmdesátých let postupně klesá. Dosud však OPEC hraje významnou roli a významně ovlivňuje světové ceny ropy. Ropný cenový šok názorně ukázal velkou slabinu vyspělých západních států – nadměrnou závislost na dovozu energií.

Nejvíce však byly postiženy chudé země, které byly většinou velmi zadluženy a dovážely veškeré pohonné hmoty . Ty rozvojové země, kterým se v 50. a 60. letech podařilo s pomocí zahraničních půjček vybudovat domácí průmysl, musely začít platit vysoké ceny za dovoz energie a v důsledku světové hospodářské krize doplatili i na snížení poptávky po produkovaném zboží. Celková zadluženost rozhovorových zemí nevyvážejících ropu se zvýšila z 5 mld. USD v roce 1972 na 36 mld. USD v roce 1977.

3 II. ROPNÝ ŠOK

Se vzrůstajícím neklidem v oblasti Perského zálivu se začalo schylovat k druhému ropnému šoku. V únoru roku 1979 provedl ajatoláh Chomejní v Iránu tzv. “Islámskou revoluci” a cena ropy se dala opět na pochod. Několik měsíců nato zastavil americký prezident Carter import ropy z této arabské země do USA. To už se ropa prodávala za 25 dolarů za barel a růst její ceny pokračoval vzhůru závratným tempem.

Po několika měsících se do celé situace vložil Saddám Husajn. Se svou armádou napadl 22. září 1980 Irán a zavedl tak tyto země do 8 let trvající války. Bojovaly mezi sebou země zcela závislé na vývozu ropy.

Saudská Arábie a Kuvajt se odmítají oficiálně se připojit na stranu Iráku, nicméně podporují ho finančně. Stejně tak i vláda USA podporuje Saddáma Husajna jako „menší zlo“ v tomto nestabilním regionu.

Neklidná situace v takto nestabilní oblasti, kde se nacházelo téměř 40% světových ropných zásob, vyhnala cenu ropy až na 40 USD za barel. Hospodářství západních zemí opět tomuto tlaku neodolalo a Evropa se již podruhé v krátké době ocitá v ekonomické recesi.

4 III. ROPNÝ ŠOK

Ropa při 3. ropném šoku vylétla na krátkou dobu ke 40. dolarům za barel. Během několika týdnů se však vrátila její cena zpět na původní hodnoty. Celé toto zvýšení vyvolala invaze iráckých vojsk do bohatšího Kuvajtu a jeho obsazení v srpnu 1990.

29.11.1990 RB OSN svou rezolucí č.678 dala plnou podporu Bushovu plánu na ofenzivní řešení situace. Tato rezoluce pověřila členské státy k „použití všech nezbytných prostředků k implementaci rezoluce č.660 a k obnovení mezinár. míru a bezpečnosti v oblasti“, tedy i vojenské síly, pro vytlačení Iráku z Kuvajtu, pakliže se Irák do 15.1.1991 sám nestáhne. V operaci Pouštní bouře byla tato vojska velice rychle vyhnána zpět do Iráku a situace se na celé příští desetiletí v této oblasti opět mírně uklidnila. Přesto se evropská ekonomika dostala v roce 1993 opět do recese. Paul Stevens ze skotské univerzity of Dundee vysvětluje iráckou invazi do Kuvajtu r. 1990 jako pomstu Husajna za opakované porušování dohod OPEC, kvůli kterým Irák ztratil mnoho mil. dolarů (Hampl 2004: s.22). Saddám Husajn skutečně v květnu 1990 obvinil OPEC z konspirativního jednání, kterým tato organizace snižuje ceny ropy, což způsobuje chudobu v Iráku a požaduje 10 mld. USD od Kuvajtu. Touto úvahou by potvrdil fakt, že vztahy států sdružených v OPECu nebyly průhledné a systém vzájemné kontroly mohl selhávat.

5 NÁSLEDKY ROPNÉHO ŠOKU

V hospodářsky vyspělých zemích prohloubila akce OPEC krizi, vedla ke hledání nových zdrojů ropy, experimentování s alternativními zdroji energie, k rozvoji efektivnějších, energeticky méně náročných technologií a podpořila i formování nové mezinárodní dělby práce, spojené s přesunem vybraných zpracovatelských činností do vybraných míst periferie. Projevem úspěšné adaptace zemí jádra na politiku OPEC byl systematický pokles cen ropy na světových trzích v průběhu 80. a 90. let.

Nejzávažnější důsledky měl ropný šok pro země periferie, které nejsou exportéry ropy (tedy země, v nichž žije většina světového obyvatelstva). Ty rozvojové země, kterým se v 50. a 60. letech podařilo s pomocí zahraničních půjček vybudovat domácí průmysl, musely začít platit vysoké ceny za dovoz energie a současně byly postiženy snížením poptávky po produkovaném zboží (v důsledku světové hospodářské krize). To vedlo k dalšímu zvýšení jejich zadluženosti. I země bez významného průmyslu musely zatížit svůj rozpočet výdaji za ropu, aby zajistily alespoň základní fungování státu a hospodářství. Celková zadluženost rozvojových zemí nevyvážejících ropu se zvýšila z 5 mld. USD v roce 1972 na 36 mld. USD v roce 1977. Problém rozvojových zemí byl také spojený s jejich vázaností na omezený export, který tvořily komodity jako bavlna, káva, čaj nebo měď. Západní země, které v té době také čelily krizi, navíc uzavřely své trhy dovozu zboží z rozvojových zemí, čímž se krize na jihu ještě prohloubila. Mimo vnějších příčin zadluženosti rozvojových zemí můžeme poukázat také na vnitřní příčiny, kterých se dopouštěly přímo vlády těchto zemí. V některých zemích byly financovány neefektivní projekty, které nemohly přežít bez subvencí. Za pomoci úvěrů byly financovány projekty ekonomicky nepřínosné, které byly často zadávány na základě korupce a ze kterých významně profitovaly dodavatelské firmy v průmyslových zemích. Většina méně rozvinutých zemí se také potýkala s vlastními politickými problémy, především s diktaturami nejrůznějších typů. Cílem diktátorů, junt, či autoritářských partají bylo udržet se u moci, což převažovalo nad jejich zájmem o rozvoj vlastní země. Tyto autoritářské režimy využívali úvěrů, a to i těch rozvojových, spíše na upevnění své moci, podporu represivních složek a armády. Mnohé z nich dokonce z těchto úvěrů financovali války s okolními státy.

Následky ropných šoků především u rozvojových zemí je třeba vnímat v souvislosti s finančními institucemi (MMF a WB), které V 70. letech poskytovaly rozvojovým zemím vysoké půjčky na financování strategií rozvoje. Petr Daněk s odkazem na Brohmana a Shorta hovoří o vhodných podmínkách, díky kterým se, hlavně v důsledku přílivu „petrodolarů“ ze zemí OPEC, na světovém finančním trhu vytvořil nadbytek disponibilního kapitálu a komerční banky poskytovaly úvěry s nízkými úrokovými sazbami a spojovaly je jen s minimálními podmínkami. Dále pak v důsledku ropného šoku vzrostla krátkodobě na světovém trhu cena primárních komodit a zdálo se nadějné, že společná politika zemí třetího světa povede k vytvoření „Nového mezinárodního hospodářského uspořádání“ s výhodnějšími podmínkami pro rozvojové země a navíc mezinárodní instituce doporučovaly takovouto politiku.

Hospodářská krize v průběhu přelomu 70. a 80. let zvedla úrokové sazby (úvěry byly sjednány s pohyblivou úrokovou sazbou). Současně snížila poptávku nejen po primárních komoditách (a tím i jejich cenu), ale i po hotových výrobcích, včetně výrobků z nových průmyslových provozů zemí třetího světa, z jejichž prodeje měly být spláceny dřívější úvěry. Zvýšení výdajů (splátky dluhu) a snížení příjmů vyvolalo fiskální krizi, z níž mnoho rozvojových zemí nedokázalo najít východisko. V roce 1982 prohlásilo Mexiko, že není schopno nadále splácet svůj dluh, brzy následovala Venezuela, Brazílie a další země.

Aby banky, které poskytly úvěry, mohly dostat půjčené peníze zpět, byly nuceny poskytnout další půjčky na splácení úroků z dřívějších úvěrů. Poskytnutí těchto úvěrů však bylo nyní spojeno s velmi přísnými makroekonomickými i mikroekonomickými podmínkami a byl kladen důraz na přísnou “rozpočtovou disciplínu” věřitelských zemí. To posílilo postavení MMF a SB, které už od 70. let spojovaly poskytnutí “rozvojové pomoci” (finančních prostředků prvního světa, určených k podpoře strategií rozvoje třetího světa – viz kapitola 4) s přísnými podmínkami programů strukturálního přizpůsobení (structural adjustement programmes, SAP). SAP vyžadovaly často hluboké změny ve struktuře hospodářství (a následně i společnosti) dotčených zemí v duchu neoliberální politiky.

SEZNAM POUAŽITÉ LITERATURY

TIŠTĚNÁ LITERATURA

• Hampl, M.: Vyčerpání zdrojů – skvěle prodejný mýtus. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004. ISBN 80-86547-28-0.

INTERNETOVÉ ZDROJE

• Tožička, T.: Mezinárodní dluh. Ekumenická akademie [online]. [cit. 2005-15-12]. Dostupný z WWW: <http://www.ekumakad.cz/clanky-a-publikace.shtml?x=205469>.
• Daněk, P.: Nerovnoměrný rozvoj světa: kolonialismus, neokolonialismus a diskurz rozvoje [online]. [cit. 2005-16-11]. Dostupný z WWW: <http://www.kap.zcu.cz/komb_studium/studijni_texty/kniha_stat_prostor/kap1.htm>.

V souvislosti s mírou stability cen ropy za „vlády“ 7 ropným společností se také hovoří o tzv. „vertikální integraci ropného průmyslu“, tedy o faktoru, kdy petrolejářské společnosti vlastnily celý výrobní řetězec od vrtných věží v Perském zálivu přes rafinérie až po benzínová čerpadla.

Kolísavé ceny ropy mohou být spojeny jednak s nepředvídatelným chováním, ale také se specifiky ropného průmyslu, např. s vysokými fixními náklady a dlouhými časovými prodlevami mezi rozhodnutím o investici a jejím uskutečněním (tato doba bývá odhadována na 5-6 let). Mohou se proto vyskytnout chyby v investičních rozhodnutích, která se díky tomto faktoru musí dělat ve velkém.

Reakce RB OSN; rezoluce č.479/1980 z 28/9, v které vyzývá oba státy k jednání a zanechání bojů.

RB OSN vydává rezoluci č.660/1990 , v které odsuzuje invazi, požaduje okamžité a bezpodmínečné stažení iráckých vojsk z Kuvajtu a vyzývá obě strany k zahájení jednání. Následuje rezoluce č.661/1990 . V ní konstatuje znepokojení, že rezoluce č.660 nebyla implementována, potvrzuje právo Kuvajtu na sebeobranu dle čl.51 Charty OSN a vyhlašuje zamezení obchodu s Irákem a územím Kuvajtu, zamezení lodní a letecké dopravy, dodávek zásob, zmrazení vkladů, tj sankcí. Dále následují rezoluce č.662 (vyzývá ostatní mezinárodní organizace k neuznání irácké anexe Kuvajtu; znepokojení nad prohlášením Iráku o „definitivním sjednocení“ s územím Kuvajtu), č.664 (znepokojení nad bezpečnostní situací občanů třetích zemí na území Kuvajtu a požadavek na možnost jejich volného vycestování z Kuvajtu), č.665 (pověřuje státy k užití síly k zajištění obchodní blokády) a dále rezoluce RB OSN č.666 z 13.9., č.667 z 16.9., č.669 z 24.9., č.670 z 25.9., (č.671, 676, 685/91 – pozorovatelské mise OSN v Iráku a Iránu), č.674 z 29.10., č.677 z 28.11.

Po celosvětové kritice SAP, především z řad nevládních organizací a církví, představily IFS takzvané Strategické dokumenty pro omezení chudoby -PRSP (Powerty reduction strategy papers). PRSP se mají nadále stát základem pro programy strukturálního přizpůsobení. Především mají tyto strategie vypracovat samy dlužnické vlády a nemají být předkládány Světovou bankou a MMF. Nové je také to, že vlády mají do vypracování PRSP zapojit také občanskou společnost.

Proces modernizace ve vývoji západoevropských společnostech se v různých politologických interpretacích datuje zhruba okolo 16. stoletích, kdy se rozhodujícím prvkem modernizace stala průmyslová revoluce a změna sociální struktury feudální společnosti. Politický vývoj byl pokládán právě za důsledek těchto ekonomických a sociálních změn.

Proti tomuto závislému spojení vývoje politických systémů s ekonomickými a sociálními změnami vystupuje jako první americký politolog Edward Shils, který vnímá vývoj politického systému za nezávisle proměnnou a jako jedinečný proces s vlastní dynamikou a zákonitostmi. Zaměřuje se na modernizující země ve 20. století, které se snaží vytvořit demokratickou, rovnostářskou a dynamickou společnost, odpovídající svým charakterem západoevropským demokraciím současnosti. Vývoj po druhé svět. válce ukazuje mnoho problémů, které mimoevropské společnosti (zejména v Africe a Asii) v procesu napodobování fungujících demokracií provází. Jde hlavně o nedostatečně rozvinutou ekonomiku, nedostatečný počet schopných příslušníků elity (kteří by modernizaci řídili) a masu apatického obyvatelstva, které je výrazně závislé na tradičních normách a hodnotách (např. kmenové, klanové a náboženské struktury) ve spojení s převahou zemědělské výroby a nedostatkem vzdělanosti. Toto vše do těchto společností přináší centralismus, sklony k autoritářství, vzhledem k neexistenci především střední třídy a dalších sociálních skupin potřebných k fungující demokracii. Shils vymezuje v tomto procesu modernizace 5 základních typů politických systémů : politické demokracie; poručnické demokracie; modernizační oligarchie; totalitní oligarchie; tradiční oligarchie.

Politické demokracie:: funguje zde relativně autonomní legislativa, exekutiva a soudy; je zde rozvinuta komunikace mezi občany a politickou sférou prostřednictvím zájmových skupin, politických stran a masových médií – což odpovídá standardům  západoevropských demokracií (Indie, Japonsko, Turecko, Izrael, Chile).

Poručnické demokracie: existují zde základní strukturní formy demokracie (legislativa, exekutiva, soudy, politické strany), chybí ale faktická demokratizace společnosti; typickým rysem těchto systémů je výrazná byrokratizace a koncentrace moci v exekutivě; legislativa má jen formální charakter a stranický systém je nesoutěživý, s přímou vazbou na tradiční struktury; omezena je i nezávislost soudní moci; (např. Súdán, Libanon, Ghana).

Modernizační oligarchie: systém, který je plně kontrolován byrokracií anebo armádní elitou; demokratické instituce jsou nerozvinuté, chybí soutěživý stranický systém; hlavním cílem těchto systémů je ekonomický rozvoj a snaha zrušit tradiční struktury (což je společné se všemi typy modernizujících se zemí); (např. Turecko za Mustafy Kemala nebo Írán za vlády Rezy Pahlavího).

Totalitní oligarchie: od předchozích se liší vysokým stupněm koncentrace moci v rukou vládnoucí elity a tempem sociální mobilizace; Shils rozlišuje dva typy totalitarismu – bolševický (sovětské revoluční a globální zaměření)  a tradicionalistický (militantní nacistické Německo a fašistická Itálie).

Tradiční oligarchie: monarchie a dynastické formy vlády; orientace spíše na zvykové právo než na ústavní texty; elita a byrokracie se rekrutuje výhradně na základě příbuzenských a klientelních vztahů – neexistuje zde demokratická volba a výběr; modernizační trendy jsou výrazně omezené, existují jen jako způsob ochrany a reakce na vnější vlivy, kterým nelze dále čelit tradičními prostředky;(40.-50. léta např. v Jemenu, Nepálu, Saudské Arábii).

S.P. Huntington

V 60. letech vymezil základní teze vztahující se k problematice vývoje moderní společnosti. Označuje tento rozvoj za obecný fenomén, který je nutno pojmout v historické perspektivě. Odlišuje modernizaci v oblasti ekonomické, sociální, kulturní a v oblasti politické; které jsou sice provázány, ale nejsou si podmíněny. Politický rozvoj musí být samostatně definován kritériem institucionalizace. Všechny politické systémy potřebují ke svému rozvoji stabilní a autonomní instituce, jejichž charakter vypovídá charakteru politického systému. Za nejdůležitější rozdíl mezi politickými systémy Huntington považuje stupeň vlády (nikoliv formu vlády) – rozdíly v užívání konsenzuálních a konfliktních řešení sporů, stupeň integrace komunity, legitimita vlády, stupeň organizovanosti společnosti a institucí, efektivita a stabilita systému. V roce 1968 sepsal práci Politický řád v měnících se společnostech, v které za prvopočátek procesu modernizace a demokratizace označuje ekonomické změny (narozdíl od Shilse). V 50. a 60. letech se nerovnoměrnost vývoje ekonomického a politického (který zaostával) jevila v mimoevropských společnostech jako rozhodující. Koncem 60. let se tato nerovnoměrnost šířící se modernizace projevuje i v některých klasických rozvinutých demokraciích – např. sílící skotský a velšský nacionalismus ve VB. Huntington kritizuje názor, že rozvojovým zemím je při modernizačním procesu nutno poskytnout ekonomickou pomoc jako základní stabilizující prvek (viz politika pomoci ze strany USA). Ekonomický rozvoj a politickou stabilitu označuje za dva na sobě nezávislé cíle, přičemž pokrok v jednom směru neznamená nutně pokrok v druhém. Jako prvotní problém rozvojových zemí není podle Huntingtona dosažení svobody, ale vytvoření legitimního veřejného řádu (vlády).

Jako základ jednotné komunity spatřuje shodu zájmů v obecných rovinách, přičemž soudržnost komunity závisí na stabilitě a vlivu politických institucí, které brání jejímu rozpadu a regulují společenské konflikty (při absenci sociálního konfliktu nejsou politické instituce nutné). Míra institucionalizace závisí na komplikovanosti a komplexnosti společnosti, přičemž vyšší míra institucionalizace umožňuje zásadně reagovat vhodně na nutné změny v procesu vývoje společnosti. Problémy procesu modernizace neevropských společností v 20. stol. jsou příkladem neschopnosti tradičních institucí reagovat na nové sociální změny a potřeby. Míru institucionalizace určují 3 kritéria:adaptabilita institucí novým změnám; autonomie institucí; vnitřní soudržnost institucí. Nejtypičtějším příkladem modernizace bez výrazných radikálních zlomů a zásahů je vývoj britského politického systému.

Průvodním jevem modernizace je dále rozšiřování práva podílet se na politickém rozhodování ve spojení se snahou obyvatelstva podílet se na rozhodování, což má vliv na stabilitu systému. K prvkům podněcujícím tuto snahu patří vzdělání a ekonomický rozvoj, dochází k vytváření nových sociálních skupin a jejich zvýšené geografické mobilitě; což může působit vzhledem k neplnoprávnosti těchto skupin k ke zvyšování konfliktů a etnického napětí. Modernizace sebou podle Huntingtona nepřináší zákonitě demokratizaci, co lze říci, je to, že přináší změnu politických struktur. Což může být příčinou nestability rozvojových společností, je to výrazem vztahu stupně modernizace a rychlosti kterou tato změna probíhá (ve VB tento proces probíhal 183 let, v USA 89 let, modernizace zemí ve 20. stol. pouze něco okolo 30 let).

Huntington vytvořil typologii politických režimů, které se od sebe liší stupněm institucionalizace a mírou participace občanů na politických rozhodnutích

Občanská společnost: vstup sociálních sil do politiky je regulován stabilními a silnými politickými institucemi; společnost rozvinutá a schopná regulace; převažuje zde institucionalizace nad participací; dělí jí na 3 skupiny – organickou (slabá míra institucionalizace, např. Etiopie), - liberální(střední míra institucionalizace, viz Chile),           - participační (vysoká míra inst., SSSR).

Pretoriánská společnost: charakteristická přímým vstupem sociálních sil do politiky; společnost se rozpadá; chybí zde role institucí – neregulovanost vysoké míry politické participace způsobuje nestabilitu systému; vysoká míra nátlakové impulsivní politiky, náchylnost k vojenským převratům a občanským bouřím.

Huntigton dělí pretoriánské společnosti dle míry participace na 3 typy – oligarchická, radikální, masová.

Oligarchický pretoriánský režim: slabá míra participace; objevuje se v 19. stol. v zemích Latinské Ameriky v souvislosti s bojem za nezávislost proti Španělsku a Portugalsku ve snaze orientovat proces modernizace na model demokracií USA a Francie; vytvořen model syndikalistické a korporativní politiky v důsledku nedostatku institucí – dominantní silou ve společnosti byli velcí vlastníci půdy, klérus a ozbrojené skupiny; (2. pol. 20. stol. Paraguay, Střední Amerika a Karibik).

Radikální pretoriánský režim: střední míra participace, vyvinul se z oligarchie (koloniální nadvláda); neschopnost institucí adaptovat se na změněnou roli střední třídy (zejména inteligence), která neměla možnost participace; k moci se dostávají ozbrojené složky a armáda; (viz pád brazilské monarchie 1889, vojenské převraty ve 20. stol. – Salvador 40. léta, Bolívie 30. léta, Egypt 1952).

Masový pretoriánský režim: je důsledkem přímého vojenského zásahu vůči politickým institucím; armáda zde plní roli ochránce a konzervanta stávajícího systému – dvojím typem politiky: politikou veta, kdy znemožňuje vítězné polit. straně ke vstupu do politiky (viz vojenské převraty v Lat. Americe 1962-1964) nebo přímým vstupem armády do politiky poté co stávající vláda podporuje stranu, kterou armáda odmítá (převraty v Peru 1948, Dominikánské rep. 1963, Brazílie 1964, Turecko 1960, Indonésie 1965).

Kritici Huntigtonovy klasifikace

Kritici upozorňují na již dříve existující klasické typologie politických systémů, které jsou prakticky totožné. Odlišnost ,ezi občanskou a pretoriánskou společností uvádějí již Platon, Aristoteles ad. v souvislosti s legitimními právními a autoritářskými monarchiemi bez instituce právní regulace.

Kritikou typu pretoriánské společnosti je Kornhauserova teorie masové společnosti (1969), která je definována jako společnost v níž chybí instituce, ale existuje přímá vazba mezi masami a elitami. Dále je to Rapportova koncepce pretoriánského státu (1962), kde jsou bohatství a soukromé ambice hlavní silou oproti veřejné autoritě.¨

Huntingtonovi je vytýkána obecnost, jeho teorie podle kritiků jen shrnuje dostupné poznatky, je povrchní, nedá se konkrétně aplikovat na daný stát (Badie, Singh), aby vysvětlila příčiny politického rozvoje a úpadku; dále je mu vytýkán etnocentrický americký jednostranný postoj.

David Apter

Navazuje na Huntingtonovu typologii politických systémů. Jeho koncepce modernizace a transformace neevropských politických systémů klade důraz na dynamiku politického systému, která nesouvisí výlučně jen s ekonomickými ukazateli. Modernizaci vnímá jako nezávisle proměnnou. Rozlišuje 4 typy politických systémů (v knize Politika modernizace): mobilizační, byrokratický, teokratický, systém usmíření (není spojen výlučně s parlamentním systémem). Liší se od sebe typem autority a hodnotami, které společnost uznává.

Modernizaci Apter spojuje prvotně s prosazováním průmyslových vztahů v neevropských společnostech. Dynamiku modernizace určuje tempo, rozsah modernizace a typ autority. Zkoumal vývoj v afrických zemích, kde zjistil že politická nestabilita rozvojových zemí byla způsobena nikoli samotnou modernizací, ale vlivem politických elit, které měly na modernizaci vliv a často podstatně měnily její směr. Apter oproti Huntingtonovi zkoumá modernizační procesy mnohem více do hloubky, nestačí mu jen prvek změny k vysvětlení procesů modernizace, zkoumá dále vnitřní dynamiku vývoje. Je mu ale podobně jako Huntigtonovi vytýkán celospolečenský a lineární pohled rovnoměrně na všechny oblasti a teritoria. V současnosti je teorie modernizace nahrazena diferenciovaným přístupem, např. teorií závislosti – vztah centra a periferie (S. Rokkan).

Zdroj: Říchová, Blanka (2000): Přehled moderních politologických teorií. Praha: Portál.

Základním cílem Rokkanových historicko-komparativních studií bylo vytvořit komplexní konceptuální model evropského politického vývoje, který zjednodušeně nazýval model Evropy. Tento model se týkal období od středověku až po 20. století a – podobně jako konceptuální mapa Evropy – se vztahoval pouze k vývoji v západní a části střední Evropy. Rokkan sleduje evropský vývoj ve třech základních dimenzích: ekonomické, teritoriální a kulturní. Jeho model Evropy periodizuje evropský politický vývoj do sedmi základních stupňů. Stupně 0-III vymezují základní proměnné tohoto vývoje.
Stupeň 0 ztotožnil Rokkan s obdobím ranného středověku. V ekonomické oblasti šlo o rozdíly v převažující agrární struktuře, v územní dimenzi o stupeň začlenění do německé Římské říše a v kulturní oblasti o etnický základ populací jednotlivých území. Stupeň I se týkal vrcholného středověku, který rozrůznil Evropu ekonomicky na základě rozdílné struktury městské sítě a její rozdílné síly. V teritoriální dimenzi došlo k rozrůznění v rámci geopolitického postavení evropských zemí vzhledem k centrálnímu městskému pásu (viz níže). V kulturní oblasti přinesl vrcholný středověk rozdíly v etnické a jazykové skladbě jednotlivých území, která mohla být buď homogenní, nebo heterogenní. Stupeň II se překrýval s epochou mezi lety 1500-1700. V ekonomické dimenzi přinesla tato etapa průnik kapitalistické ekonomiky do Evropy a různá území se vydala rozdílnými cestami vývoje, které závisely na schopnosti přizpůsobit své ekonomiky kapitalistickému modelu. V teritoriální dimenzi došlo k rozrůznění podle míry unifikace a kontroly periferií ze strany center a konečně v kulturní dimenzi došlo k rozrůznění na základě míry nacionalizace místní kultury, což souviselo s úspěchem či neúspěchem reformace na tom kterém území. Specifický prvek představuje Rokkanův stupeň III modelu Evropy, který je datován lety 1648-1789. Tento stupeň se projevil pouze v teritoriální dimenzi a diferencoval Evropu na ty státní celky, kde přežily v nějaké podobě tradiční zastupitelské instituce (například Anglie) a na státy, které přešly k modelu absolutistické vlády (Rusko, Habsburské země, Dánsko atd.).
Další dva stupně představují podle Rokkana proměnné, které vznikly souběhem a vzájemným ovlivňováním procesů národní a průmyslové revoluce od konce 18. století až do 20. let 20. století. Toto je období, kterému Rokkan věnoval největší pozornost a pro nějž vypracoval celou řadu svých metodologických konceptů (prahy demokratizace, konfliktní linie atd.) Stupeň IV zahrnuje období intenzivního budování národa. V ekonomické dimenzi se projevuje diferenciací v podílu urbánních a rurálních ekonomických zdrojů, v teritoriální dimenzi v konfliktu mezi snahou o další centralizaci a unifikaci a proti tomu bojující snahou o liberalizaci či územní secesi. V kulturní dimenzi pak jde o soupeření centrálních a periferních zdrojů etnické a jazykové mobilizace (viz např. „národní obrození” malých evropských národů proti snaze ruského, rakouského či osmanského centralismu). Stupeň V, který je obdobím urbanizace, sekularizace a industrializace druhé poloviny 19. století a počátku 20. století, přinesl v ekonomické dimenzi rozdíly v rychlosti a intenzitě průmyslového růstu v různých oblastech Evropy. V teritoriální dimenzi pak různé podoby konfliktu mezi imperialistickými snahami a snahami o dosažení míru v Evropě a ve světě a v kulturní dimenzi různost v podobě vztahů mezi státem a církví.
Poslední dva stupně (VI. a VII.) již podle Rokkana plynou z variací výše naznačených proměnných a ukazují, jak se podle variant předchozího vývoje utvářela v tom kterém případě institucionální politická struktura. Stupeň VI se týká strukturace politických institucionálních alternativ: rozšiřování volebního práva a změn podoby volebního systému; frekvencí a podob politicko-společenských krizí a podoby stran a stranických systémů. Konečně stupeň VII se týká vytváření politických vazeb (alignments) širokých mas obyvatel v závislosti na politických institucích vzniklých na stupni VI. Vznikají tak různé podoby politické participace, utvářejí se postoje různých společenských skupin k systému (podpora, uznání, či naopak odmítnutí systému) a dochází k navázání různých skupin voličů na „své” politické strany.

Rokkanova konceptuální mapa Evropy

Rokkanův zájem se neomezil pouze na zkoumání variací a možností vztahů centrum-periferie v různých evropských zemích, ale pokusil se tyto modely zobecnit a zahrnout vztahy centrum-periferie jednotlivých zemí do širšího teritoriálního systému Evropy, který by zohlednil etnické reálie, geoekonomický a geopolitický kontext.
Rokkan začal svůj výzkum analýzou migračních vln, které v době od mladší doby železné až po práh vrcholného středověku zalidňovaly teritoria Evropy. Rozlišil sedm hlavních vln:

1) keltská expanse na západ od 6. století před naším letopočtem
2) dlouhá série expanzí římského impéria
3) mnohočetné invaze germánských kmenů proti oslabené Římské říši v průběhu 4. a 5. století našeho letopočtu
4) vlna arabské expanze v 8. století
5) série nájezdů a územní expanze Vikingů
6) přesun slovanských a ugrofinských kmenů směrem na západ
7) vlna pronikání Němců na východ od 12. století

Tyto vlny expanzí, teritoriálních změn, etnického pronikání a míšení vedly k usazení různých etnických a jazykových skupin na území západní Evropy.
Na tomto základě provedl Rokkan hrubé geoetnické rozlišení, jehož výsledkem byla schématická „mapa” Evropy z doby před vrcholným středověkem, která kombinovala geografickou polohu západoevropských makroregionů na ose západ-východ s jejich geohistorickou lokací v souvislosti s historickou příslušností k antickému Římskému impériu kombinovanou s geografickou osou sever-jih.
Rokkanova geografická mapa Evropy z doby před vrcholným středověkem

Prvotní fáze utváření nového modelu vztahů mezi centry a periferiemi v Evropě souvisela logicky s postupným úpadkem významu a vlivu Římského impéria. Pád Západořímské říše sice znamenal kolaps vojensko-administrativního centra, zůstala však síť měst, jednotící prvek křesťanského náboženství a rovněž (byť ve velmi omezené míře) tradice komunikace na dlouhé vzdálenosti prostřednictvím písma. Nová strukturace center a periferií ve středověké Evropě byla výsledkem procesů feudalizace, vernakularizace (ve smyslu ustálení jazyka do písemné – spisovné – podoby) a budování státu (state-building).
Tyto procesy nebyly v žádném případě uniformní a k největším paradoxům evropského vývoje patří skutečnost, že byly úspěšnější na periférii bývalé Římské říše, zatímco součásti někdejšího jádra (např. území dnešní Itálie) zůstávala dlouhodobě rozdrobena. Vysvětlení spočívá v souhře celé řady faktorů. Jádro někdejší západní Říše římské bylo složeno z relativně husté sítě měst propojené dobrými komunikacemi sloužícími jako obchodní spojnice. Rokkan o této síti hovoří jako o městském pásu (city belt). Tento městský pás zároveň sloužil jako určité centrum vlivu katolického náboženství. Hustá síť měst znemožňovala takřka a priori dominancí jednoho výrazného centra a s výjimkou mnohdy spíše formální jednoty v rámci Svaté říše římské národa německého neexistovala centrální politická struktura, která by toto teritorium ovládala. Naproti tomu mimo tento městský pás bylo daleko jednodušší vytvořit jedno centrum, které slučovalo administrativně-vojenské, ekonomické i kulturní funkce. Proto došlo k nejrannějším úspěšným pokusům o vybudování státu s jasným centrem v dříve periferních oblastech (Anglie, Francie, Skandinávie, později a s většími obtížemi danými reconquistou Španělsko).
Cestou postupné strukturace Evropy na centra a periferie dospěl Stein Rokkan až ke svému makromodelu konceptuální mapy Evropy. Kombinace migrací, procesů utváření center, kulturní standardizace a proměn hranic vedly k vytvoření poměrně unikátní struktury evropských států, která kombinovala malé i velké státy, centralizované a decentralizované útvary. Základní rozdíly podmínek vytváření politické struktury novověké Evropy shrnul Rokkan do své konceptuální mapy Evropy 16.-18. století. Opět použil zjednodušení na dvě osy.
Osa západ-východ slouží zároveň k rozrůznění ekonomických zdrojů jednotlivých státotvorných center: na západě již v této fázi existovala vysoce monetarizovaná ekonomika, zatímco na východě převažovaly agrární ekonomické struktury.
Osa sever-jih poměřuje podmínky pro rychlost kulturní integrace. Na protestantském severu došlo k rychlému vymezení a uzavření hranic, zatímco katolický jih stále disponoval nadstátní a tím pádem přeshraniční institucí církve. Rokkan na základě konceptuální mapy demonstroval základní asymetrii evropské geopolitické struktury, která spočívala v tomto období v existenci politicky fragmentovaného městského pásu s rozvinutým obchodním ruchem od Středozemního moře směrem na sever. Na západ od tohoto pásu existovala silná síť měst, zatímco směrem na východ tato síť slábla a tato území byla ovládána silnými vojenskými centry vnitrozemských impérií. Jako kontrastní příklady uvedl Rokkan zejména rozdíl mezi přímořskými velmocemi Anglií a Francií na jedné straně a Habsburskou monarchií, Pruskem a Ruskem na straně druhé.
Osa západ-východ vymezuje v rámci konceptuální mapy podmínky budování státu (state-building), zatímco osa sever-jih podmínky budování národa (nation-building). V souladu se svým celkovým chápáním významu reformace pro evropský teritoriálně-politický vývoj označil Rokkan reformaci za první hlavní krok vedoucí k definování moderních národů. Protestanti prolomili nadstátní strukturu katolické církve a spojili církevní správu se světskou byrokracií do modelu, který kombinoval církev, státní strukturu a národ. Státní církve protestantské severní Evropy byly hlavními aktéry standardizace národních jazyků a kulturní unifikace širokých vrstev obyvatelstva. Naproti tomu v katolické Evropě se církev nikdy takovouto nositelkou procesů utváření národa nestala, přestože hrála značnou roli v pozdějším vývoji periferních nacionalismů v některých oblastech Evropy jako součást odporu proti dominantnímu národu spjatému s protestantskou (Belgie před dosažením nezávislosti v letech 1830-1831, Irové) či pravoslavnou (Litevci, Poláci) církví či proti tlaku sekularizace (viz karlistické války ve Španělsku 19. stol.)
Konceptuální mapa Evropy 16.-18. století

Obecně lze říci, že na severu Evropy probíhaly procesy vytváření státu a národa souběžně, i zde však požadavky na teritoriální kontrolu narážely na odpor skupin se separátní etnickou identitou (Angličané versus keltské národy, Dánové versus Norové a Islanďané, Švédové versus Finové). Městský pás sice zdědil velmi silné italské či německé jazykové standardy již ze středověku, ale příliš tomuto stavu neodpovídal vývoj k politické unifikaci. Na pomezí německé říše a Francie nikdy nekorespondovaly politické a etnicko-jazykové hranice. Zatímco Švýcaři akceptovali rychle více zvnějšku přijatých jazykových standardů, obyvatelé Alsaska-Lotrinska si udržovali germánský dialekt, ale politicky byli převážně součástí Francie, Lucembursko – opět s vlastním dialektem – bylo na pomezí politického vlivu Francie a německé říše. Belgie byla jazykově rozštěpena mezi Vlámy a Valony. Ve zbytku katolické Evropy sice existovaly dominantní jazyky, ale také docházelo k velmi silnému odporu periferií proti jazykové a politické unifikaci. Ve Francii takto bojovali proti dominantním kulturním standardům Okcitánci a Bretonci, ve Španělsku zejména Baskové a Katalánci, podobné problémy měli při prosazení německého kulturně-jazykového standardu rakouští Habsburkové atd.

Rokkan v této koncepci uvádí tři hlavní dimenze, určující rozdílný vývoj Evropy: sílu sítě měst, sílu státotvorných center a podmínky kulturní unifikace-budování národa. Na základě odlišností, které se tvořily v průběhu 16.-18. stol. se vyvíjely v různých směrech politické systémy ve 20. stol. Variace ve vývoji struktury a významu městských sítí mají podle Rokkana i vliv na podobu konsociační politiky v Nizozemí a ve Švýcarsku, nebo na současnou podobu německého federalismu.

Zdroj: Hloušek, V.; Kopeček, L. (2004): Konfliktní demokracie . Moderní masová politika ve střední Evropě. Brno: MU MPÚ.

Pozn.: doporučuji se mrknout ještě na Rokkanovu teorii centra – periferie, nebo na některé Romancovovy přednášky; ale myslím, že výše uvedené bude na zodpovězení otázky a 15 minut povídání bohatě stačit.

a)     Přirozené regiony- vymezení na základě zemského povrchu ( také nazýván geografický region)

b)    Umělé regiony–vzniká na základě lidské činnosti (často ohraničen politickými hranicemi)

Problém je, že řada regionů existovala dříve než státy. Z toho plynou mnohé dnešní problémy. Katalánci a Baskové mají odlišný jazyk a kulturu, ale oba  jsou ve Španělsku.

ČR je kompaktní region s přirozeným centrem v Praze. ČR je vyvážena i socioekonoimcky.

I.a) Regionalizace je proces, kdy dochází k umělému vytváření zhora dolů. Tedy iniciativa z centra.

Naopak je to s regionalismem, který vytváří regiony zespodu. Požadavky řešení problémů zezdola nahoru. (teritoriální rekonstrukce) Požadavek politické decentralizace ( přenos kompetencí směrem dolů. Opakem je centralizace).

Další pojem je dekoncentrace, což znamená přenos úkolů na nižší úroveň bez přenosu kompetencí.

Devoluce je termín označující decentralizaci v Británii, přenos kompetencí na Skotsko, Severní Irsko a Wales. Británie je regionální stát.

I.b) Centralizovaný stát (výkon moci se děje z jednoho centra. Př.Francie-centralizace zakotvena přímo v ústavě), federace (přenesení části pravomocí na společnou federální úroveň. Př. SRN), konfederace (volnější svazek než federace. Než jako státní útvar slouží spíše k prosazování určitých společných zájmů. Př.USA dle první ústavy).

I.d) Secese je legální oddělení části území od jednoho státu (Př.  Pokus Baskitska o odtržení od Šp.).

I.e) Tribalizace – obava z z návratu kmenového společenství

II. Makroregion (panregion): zahrnuje největší geografický prostor (největší tip regionu). Makroregiony vznikají na základě odlišujících se kulturně-civilizačních prvků. Ve světě dnes rozeznáváme 10 základních makroregionů: Angloamerika, Lat. Amerika, subsaharská Afrika, střední východ, jihovýchodní Asie, Austrálie a Oceánie, Dálný východ, euroasijský a Evropa. Toto dělení je jen orientační. Vyskytují se i další dělení makroregionů. Např. středomořský makroregion, Makroregion EU atd. „Prostě jsou to velká uzemí, která něco spojuje.“

Vymezení makroregionu na základě relativních poloh: fyzicko-geografické relativní poloze ( vzdálenost k moři, tok řeky), politicko-geografické relativní poloze (obecná geografická poloha vůči okolním regionům), ekonomicko-geografické relativní poloze (vztah geografického prostoru k ekonomice). Na základě těchto tří poloh lze vymezit makroregiony.  Dále na základě absolutní polohy (dáno matematicky-rovnoběžky atd.). Stále problém přesného vymezení.

Střední Evropa je součástí Středoevropské nížiny, pás podél Baltu, Hercinská Evropa, část Německa, Maďarska, Podkarpatské Rusi, část Nizozemí a nás. Problém přesného vymezení na východě (smluvní hranice na hřebenech Kavkazu a Uralu). Úkazy-společné klima, zvyky atd. Těžké přesně ohraničit. Dále  lze střední Evropu rozdělit na středozápad a středovýchod.

III. Transnacionální region: je region, který se integruje na základě politických a kulturně-historických faktorů nejméně dvou zemí. Evropský panregion je uskupením několika transnacionálních regionů. (např. Britské ostrovy, Pyrenejský poloostrov). Transnacionální regiony přesahují státní hranice, proto může být jeden stát součástí více transnacionálních regionů.

V rámci jednotlivých regionů dochází k jejich modifikaci. Je zde možnost aplikovat teorii centrum periferie, kdy dochází v daných regionech k postupnému vývoji a změnám vztahu centrum periferie.

IV. Transhraniční region: je region, který spojuje hraniční oblasti minimálně dvou států v jednotící politický region. Nerespektuje státní hranice stejně jako transnacionální region. Příklad je přeshraniční spolupráce ČR s Německem. Program Euroregio- Egrensis, který je programem přeshraniční spolupráce Bavorska, Saska, Turýnska a části západních Čech. Čerpá zdroje z EU. Poskytuje finanční pomoc na rozvoj cyklostezek,  vzdělání, infrastruktura atd. Vznikl jako projekt na základě příbuznosti těchto 4 regionů, které vytvořili dohromady jeden transhraniční region

Zvláštní region tvoří dnes EU, která je makroregionem, transnacionálním regionem a částečně  v rámci EU existují i transhraniční regiony.

EU se dělí na jednotky NUTS. NUTS 0 (25 států EU), NUTS 1 (u nás Čechy a Morava), NUTS 2 (u nás asi jako kraje, velikost okolo 1 mil. obyvatel, aby  byly kompaktní), NUTS 3 nejnižší region (okresy), dále NUTS 4 (mikroregiony), NUTS 5 (obce). Tyto regiony rozdílná míra závislosti. V rámci EU slouží k distribuci regionální politiky EU

Občanská společnost je pokládána za nástroj svobody a záruku demo, kt. se vyvinuly v západních demo. Existence OS tedy podmiňuje existenci svobodné spol a moderní demo, zrovna tak jako pojetí OS podmiňuje pojetí svobody a demo.

Vymezení pojmu je problém. V ČR dominoval v 90.l. 20.st. spor mezi V.Havlem a V. Klausem o to, zda potřebujeme či nepotřebujeme Občanská společnost. V.Havel je zastánce mnohavrstevnaté a široce podporované Občanská společnost, kt. přikládá možná až příliš velkou míru samoorganizace a svébytnosti. V.Klaus – pro něj OS představuje prázdný a indiferentní pojem.Občanská společnost pro něj je pouze výčet občanů.Spontánní aktivita i decentralizace státu podle něj zavání nežádoucím lobbysmem a kolektivismem a veškeré uměle udržované sociální vazby jsou nebezpečné a mohou být jenom rouškou pro uskutečňování partikulárních soukromých či skupinových zájmů. Jediné čeho je dle něj třeba pro spravedlivou, slušnou a solidární společnost je svoboda, politický pluralismu a trh.

Neexistuje jednotná definice Občanská společnost. Spory se vedou o to, jestli je OS doplněním státu.

Občanská společnost je přítomna tam, kde selhává trh (někde je mezera, kt. je prázdná – trh je neplní, ani stát).

Občanská společnost funguje souběžně s trhem nebo stát. institucemi (posilování vzájemných funkcí.

Rouseau-obecné cíle, obecné blaho X pluralita protichůdných zájmů  pak ta společnost je silně heterogenní celek – 1národ, 1 kultura

Občanská společnost z pohledu liberální demokracie (obvyklý pohled)

Lib. faktory OS:

1) otevřená demokr. společnost (Popper) pluralitní, skupiny mají šanci být slyšeny

2)   právní stát – existují jasně dané právní normy, vymahatelné (total. Režimy mají také právní řád). Právní řád a jeho vynutitelnost dává občanům pocit jistoty.

3)   Každý občan má soukromí, chráněný prostor

4)   Aktivní občan – ochoten převzít zodpovědnost za svůj život. O komunitst. spol. vše ze strachu autodemokratismus. Akt. obč. musí být nejen žít v demokracii, ale i účast na volbách.

Jeden z nejznámějších autorů: John Keane.

OS  je komplexní a dynamický soubor nevládních institucí v určitém právním prostředí.

Samosprávní : sebereflektivní ve vývoji, upravují své cíle, metody. Je ve vzájemném napětí (opravdová komunikace, respektování druhých) větší počet.

OS je oddělená od státu, kontroluje, upozorňuje na chyby.

Užší definice OS z politického aspektu

Politické asociace-dobrovolné, orientované na stát, jsou v interakci, ale nemají zájem podílet se na státní moci. Chtějí jen moc společenskou = vliv.

Současné modely OS

Johna Keana, definice OS: soubor nevládních org., působí v právním prostředí, je to sféra obvykle nenásilná a samosprávná, sebe reflektivní (schopnost reformovat sami sebe). Jsou zde různé cíle v rámci jednoho společného prostoru.

1)    Teorie demokratické OS. Ctnostné občanské jednání. OS učí vytvářet a rozvíjet politické hodnoty. Vnitřní schopnost diskuze, obecné dobro.

2)    Zprostředkující OS. Mezičlánek mezi státem a jedenci.

3)    Elective Civile Society. Hl. faktorem je pluralismus. Je zde volná soutěž a stejné podmínky pro skupiny. Ti, kteří vyhrají vliv, reprezentují OS.

4)    Teorie selhání trhu nebo vlády. Odpovídá konzervativnímu typu OS. Stát ani trh nejsou schopni najít jednotný zájem – určité skupiny jsou vyčleněny. „Hra s nulovým součtem“ + 5 jednotek státu -5 jednotek OS). OS je navázána na trh i na vládu, nedají se nalézt pevné hranice. (Salomon: OS není prostorem, ale je formou vztahu: mezi neziskovým sektorem a státním/tržním sektorem).

5)    K.Müller: 2 pohledy: strukturně-normativní a ekonomický pohled. Generalistický, maximalistický a minimalistický přístup.

Myšlenkové kořeny OS

Lockovská tradice

Právě Lockova politická filosofie měla vliv na utváření OS a státu. Definuje vládu jako trust (důvěra). Společnost existuje před vládou, vzniká z prvotní smlouvy, která bere individuum z přirozenému stavu. V přirozeném stavu člověk jedná dle přirozeného zákona. Na rozdíl od Hobbsese člověk nemá v přirozeném stavu dle přirozeného zákona svobodu zahubit svobodu jiného, pakliže onen nepřekročil sám přirozený zákon. Důvodem pro uzavření smlouvy je snaha užívat ve větším bezpečí svého vlastnictví. Lock vidí v přirozeném stavu mravní základ politiky. U Locka je termín OS synonymem politické společnosti. Důvod, proč lidé zřizují vládu je nedostatek bezpečí.

V Lockovské tradici je mimopolitická sféra hlavní záštitou svobody.

(Přednášky: L. zakládá tradici společnosti jako soukromých jedinců: mají individuální rozmanité zájmy (liberalismus). Lidé mají právo vládu odvolat, pokud poruší spol. smlouvu XXX M. proud: vláda je neodvolatelná. Existence občanských ctností (láska k republice atd.). Ve státě je spousta skupin – zájmů, ty by měly zajistit protiváhu státu: další mocí, která vyvažuje moc státu.)

Montesquaieovská tradice

Předpokládá silnou monarchistickou vládu, která je neodstranitelná. (! Člověk ale pokud má moc, má sklon zneužívat ji). Aby nikdo nemohl moc zneužívat, je třeba vytvořit systém, aby se jedna i druhá moc navzájem omezovaly. Oddělením moci výkonné, zákonodárné a soudní (velký důraz na nezávislost soudnictví). Ač monarchista najedeme u něj demokratické prvky: rovnost jako jediná záruka trvalé občanské ctnosti, ale varuje před krajní rovností a krajní nerovností.

Občanská ctnost: v demokraciích funguje jako omezení moci lidí. Sebezapřením – upřednostnění veřejného zájmu před vlastním. V monarchii se uskutečňují velké věci téměř bez ctnosti – namísto nich jsou pevné zákony a čest. M. položil základ distinkce OS jako rovnováhy mezi centrální mocí a spletí poskytnutých práv.

Hegelovská tradice – spojení obou tradic

OS není jen ekonomicky strukturovaná oblast nebo pouhý souhrn občanů státu- sféra mezi rodinou a státem. (Šamalík: Hegel vložil mezi jedince a stát zprostředkující OS, protože hrozba despotismu existuje shora i zdola). Individuální práce jedince se proměňuje v obecný výsledek práce společnosti a uspokojuje potřeby druhých (obecný zájem). Vzniká zde vztah vůle kvůli – směna, která znamená, že prostřednictví vztahu k věci dochází k uznání směřujících jako rovnocenných vůlí. Hegel ukazuje, že usiluje-li každý o svou sebezáchovu, nepřímo tak vytváří systém vzájemné závislosti, v němž sebezáchova jedněch je podmínkou sebezáchovy druhých. Vlastnictví, které je vztahem mezi člověkem a věcí se ukazuje být vztahem mezi lidmi navzájem. Otázka velikosti vlastnictví je naopak otázkou zvláštnosti osoby. Po stránce zvláštnosti si však lidé rovni nejsou. OS je vnitřně rozčleněna do tří stavů: substanciální (majitelé půdy, kteří se vztahují k přírodě), formální (průmyslníci, dělníci, řemeslníci, obchodníci) a stav obecný (obecný zájem: úředníci, vojáci apod.).

Důležitost korporace: v OS pečuje člověk o jiné tím, že pečuje o sebe, v korporaci se mu stává obecnější, neegoistický účel společenského života účelem vědomým. (A je nutné poskytnout člověku mimo jeho soukromých účelů nějakou obecnou činnost). Korporace člověku nabízí trvalejší sebevědomí a vědomí cti v rámci tohoto společenství.

Ale (!) OS je u Hegera dílčím a podřízeným momentem státu – vstupuje mezi rodinu a stát. Spolu s rodinou tvoří mravní kořen státu. Stát je u Hegera totalita, ve které dostává mravnost svoji vrcholnou podobu.

Přednášky: stát je u Hegera nejvyšším, nejlepším, nejdokonalejší fáze vývoje spol. Dílo: „Základy filosofie práva“ (1821). Hlavní teze:

OS je částečně pozitivní i negativní. Nad OS jako dokonalý princip je stát. OS je sféra mezi domácnostmi (rodina, jedinci) a státem.

Sféra OS zahrnuje hl. ekonomiku, prosazování individuálních zájmů na trhu (na to navazuje i Marx). Mimo ekonomiky zde jsou i korporaci, veřejná správa a represivní org. (policie). Vzniká zde mnoho sporů při střetávání zájmů. Musí existovat řídící princip – stát.

Fce státu: je nejvyšším zosobněním OS. Je od ní oddělen. Stát má v určitých situacích právo do sfér zasahovat, když jde o ochranu univerzálních práv obyvatelstva nebo pokud napravuje nespravedlnost (co jsou univerzální zájmy?).

Marx

„Kapitál“. Základna – nadstavba. Stejně jako Hegel definuje OS jako ekonomiku. OS je autonomní sféra ekonomických aktivit. Stát je nástrojem třídní nadvlády. OS tvoří buržoazie, která má nadvládu ve státě a ovládá celou společnost.

Tržní systém nabádá občany, aby měli více: tím se rozšiřují potřeby a trh má zajištěnou expanzi. Zrušení buržoazní složky spo.

Gramsci

„Zápisky z vězení“. Obrací teorii základny a nadstavby. Nadstavba je sféra svobody-sféra katerze. Občané se mohou „seshora“ podívat na ekonomické vztahy a pochopit je – tím se osvobodí. OS je systém kulturně etických vztahů. OS vytváří interpretace ekonomických vztahů, ideologie… OS je schopna integrovat společnost, pomocí přesvědčování, tvoří se kolektivní vůle, hodnoty.. OS tak ovlivňuje jak vypadá trh a stát, je základním principem.

Trh a Veřejnost

Trh

Trh je u Hegela jednou h hlavních forem OS. Druhou je veřejnost – hlavní formy OS. Hlavním znakem L proudu je představa o spol. jako o ekonomické sféře, která je celkem vnitřně příbuzných činů výroby, směny a konzumu, který má svoji vlastní dynamiku.

Adam Smith prokázal v ekonomické oblasti zbytečnost a škodlivost státních zásahů svojí teorií „neviditelné ruky“. V 18. století se prosazovaly výhody obchodu a tržních sil a bylo prokázáno, že kulturně-reflexivní poměry (které ustoupily do pozadí) měly výrazný vliv na kultivaci forem konkurence a trhu. V Smithově filosofii není vztah mezi soukromými aktéry a jejich poměrem k veřejným institucím chápán jen jednostranně jako výhoda soukromého vlastnictví a z něho plynoucích svobod. Smith navazuje na Locka: Volná hra tržních sil a její důsledky mohou být zdůvodněny, pokud vedou ke všeobecnému prospěchu! Individuální sklony, které se na trhu uplatňují, způsobují sice nerovnost, ale koneckonců působí ve prospěch všech.

V 18. stol. Se mění chápání pojmu ekonomika. Dříve bylo chápáno přísně etymologicky jako řád a zákon a nyní nás odkazuje k autonomní doméně kauzálních zákonů. Ekonomika – dimenze sociálního života, ve kterých spol. funguje potenciálně zcela mimo rámec politiky.

Veřejnost

Veřejným označujeme to, co je ve společném zájmu. Veřejné je to, co se týká nástrojů, institucí, či způsobů, díky kterým se spol. stává jednotným tělesem. Je to jakýsi společný prostor, v němž se členové spol. setkávají prostřed. Širokého okruhu médií, aby si mohli vyměňovat názory o tématech vzbuzující obecný zájem. (Důkazem je i to, že o veřejnosti mluvíme v jednotném čísle).

V 18. stol. Se mění představa veřejného mínění – rozvojem všemožných produktů tisku, rozvojem obchodu a přítomností vhodného kulturního kontextu. Novodobé veřejné mínění se liší ve třech bodech: 1. je produktem reflexe, 2. je něco, co má být vypracováno v diskusích a debatách, 3. je rozpoznáno námi všemi – vyjadřuje aktivně zformovaný konsensus. V dřívějším míněním tomu bylo naopak. (L. Bokr: artikulace x manifestace a agregace zájmů).

Dle Taylora dva druhy společného prostoru: sp, který vzniká tak, že se lidé setkávají na společném místě – topický společný prostor a metatopický sp, který není lokálně vázán, ale vlastně do sebe začleňuje množství „topických“ prostorů a činí je článkem jedné diskuse. Taylor zavádí i pojem tzv. sekularizační veřejnosti: takové sdružení, jež není konstituované ničím jiným než společným jednáním svých členů – výměnou myšlenek se dle možnosti dospívá ke spol. názoru.  Nesekulární sdružení je takové, kde je konstitutivní faktor něčím, co transcenduje oblast společného jednání. Právě zásluhou sekularity je představa veřejnosti jako mimopolitické reality posunuta na bezprecedentní místo. Tato sekularita stojí v opozici vůči Bohem ustanovené církvi a stejně málo se snáší i s pojetím spol. vycházející z toho, že je konstituována zákonem, který v ním platí od nepaměti. Tím jsou oslabeny dva hl. zdroje autority ve středověké společnosti a tím vzniká veřejnost, jejíž mínění se zdá být novou silou v dějinách (nezávislé na autoritě politické nebo náboženské a samo veřejné mínění se tává autoritou). Veřejný prostor se stává místem utváření racionálních názorů, jež mají být vodítkem pro vládu při jejím jednání. S rozvojem nového veřejného prostoru se dostává ke slovu daleko širší škála požadavků. (Habermas: „Moc musela být zkrocena rozumem“) Jde v podstatě o princip kontroly. Činnost vládnoucích institucí musí být veřejná, přístupná kontrole kritické veřejnosti.

Dva moderní reprezentanti ambivalentních filosofických tradic OS

Alexis de Tocqueville

Tak jako Hegel i Tocquevill vidí rozkladný proces ve společnosti, který je způsoben ztrátou tradičních autorit (církev, král. Autorita). Demokracie je společností bez jakékoliv autority, je neustálým procesem, kde se každodenně musí zákonitě střetávat tisíce individuálních zájmů.

„Bez společných idejí není totiž společné činnosti a bez společné činnosti existují sice ještě lidé, ale už ne sociální útvar.“ Lid, který se stal autoritou bude zdrojem moci a tvorby zákonů, mají-li tyto zákony a tato moc být opět autoritou pro lid.

Možnost prosazení svých zájmů je do velké míry závislá na jiných lidech, jež mají opět stejný zájem. Lid je zdrojem moci, občanská sdružení zde fungují jako protiváha vlády v tom smyslu, že obnovují a udržují koloběh citů a idejí. Veřejné mínění se stává rozhodující silou, je to jediné, co legitimizuje činnost vlády a co jí vůbec umožňuje mít autoritu.

Důležité je u něj nezávislost tisku – konstruktivním prvkem svobody národa, je to jediný prostředek, který může zasít v témž okamžiku do myslí lidí tutéž myšlenku, jak spolu mohou tisíce lidí komunikovat a postupovat stejným způsobem.

Bez zájmu a dostatečné vědomosti o změnách ve své zemi se nakonec dostaví u člověka pocit lhostejnosti k osudu místa, kde bydlí – pouze tuší, co se okolo děje, a to brání v kritické kontrole moci. Centralismus pozvolna způsobuje úpadek všech OS.

Náboženství či vlastenectví může udržovat občany na cestě k témuž cíli a když křesťanství ztratilo svou sílu je důležité pěstovat občanský patriotismus a budovat „ducha krajiny“. Je důležité, aby se v očích lidí spojoval individuální zájem se zájmem celé země – prostředek k tomu je umožnit lidem, aby se podíleli na její správě („rozumný egoismus“). Ukazovat, že čestnost a spravedlnost je obecným dobrem, chceme-li každý bezpečně prosazovat své individuální zájmy. Předmětem obecného zájmu je hl. mezinárodní politika, obrana státu.. Vlastností každé vlády je snaha strhávat na sebe moc a utahovat pouta centralismu. Lze těžko očekávat, že vláda by mohla pracovat na svém sebeomezení, musí toto omezení vyplývat ze zákona.

Přednášky: „Demokracie v Americe“. Zabývá se vztahem rovnosti a svobody. Historický výklad: demokratizace majetku a práv občanů, oslabuje se aristokracie. Permanentní sociální revoluce: lidé usilují o co největší rovnost. Rovnost cítíme okamžitě – lidé více bojují za rovnost. Rovnost by se měla doplňovat se svobodou. Rozvoj rovnosti a demokratizace – vyvíjí se individualismus, lidé přestávají být na sobě závislí a jsou lhostejní.

Jak předejít tomu, aby se demokratický systém zvrhl? – Silná OS jako kontrola vlády. „Dobře interpretované zájmy“ – lidé si uvědomí, že dobře interpretované z. mohou být společné – veřejné – občanské zájmy.

Občané se učí samosprávě, pokud chtějí vstoupit do sdružení; musí obětovat peníze – na prosazování svých zájmů. „Stát je službou, které se musíme obávat“ – pocit, že se o nás někdo stará bychom měli odmítnout (soudy v USA – přímá účast občanů).

Fridrich August Hayek

Jak uspořádat společnost, aby lidé mohli co nejvíce sledovat individuálně i společně svá přání a své zájmy? Jinými slovy jak ospravedlnit a zdůvodnit tržní prostředí jako nejvhodnější klima takového uspokojování.

Nemluví o ekonomice (zákon-nomos, který ukládá hospodář svému hospodářství – oikos, za účelem dosažení konkrétních cílů). „Tržní řád neslouží žádné takovéto jediné soustavě cílů. To, co se obvykle nazývá národní hospodářství nebo národní ekonomika, není v tomto smyslu jedinou ekonomikou, ale sítí mnoha vzájemně propletených ekonomik.“ Hayek místo slova ekonomika používá „katallaxe“ (směňovat, přijmout do společenství). V katallaxi dochází k uspokojování potřeb druhých nevědomě, což nám umožňuje uspokojovat i ty potřeby, s kterými bychom nesouhlasili, kdybychom je znali. To je také zdrojem síly velké společnosti. Katallaxe není hra s „nulovým součtem“, neplatí, že něčí zisk je ztráta druhého. Platí, že výnosy z úsilí každého účastnícího se člověka působí jako signál, který tento člověk nezná, a sice, že těží z podmínek, o nichž se dozvídá pouze nepřímo tím, že je odrážejí ceny výrobních faktorů. Je to „hra“ produkující bohatství, protože nabízí každému hráči informace, které mu umožňují naplňovat potřeby, o nichž přímo neví. Je potřeba, aby se uznávaly pravidla určující to, co každému náleží, a to, jak může být takové vlastnictví po dohodě převedeno.

Solidarita je „instinkt“, který jsme zdědili z kmenové společnosti, jenže to, co bylo v malém společenství chápáno jako ctnost a co spol. prospívalo, je ve velké společnosti nežádoucí a nebezpečné tím, že narušuje spontánní řád (nacionalismus a socialismus). Abstraktní řád, jehož dodržování je největším dobrem pro společnost, je pravým opakem centrálního plánování. Úkolem zákonodárce je stanovit pravidla, která zvyšují šance pro všechny – tím, že zvětší počet příležitostí, jež se naskytnou „nějakým neznámým lidem“ (*) Právě neznalost účinků aplikace pravidel na konkrétní lidi mu umožňuje spravedlivě jednat.

(Přednášky: stát by neměl zasahovat do trhu, jen vytvářet procedurální pravidla – mantinely. Hlavní teze:

q     MODUS VIVENDI: ve státě existuje neomezený počet individuí. Soutěží s individuálními zájmy,žijí vedle sebe a je zde modus vivendi (způsob soužití).

q     OS není žádný jednotící princip. OS je součtem jednotlivých zájmů, neexistuje konsensus společnosti. Maximálně je spol. schopná shodnout se na pravidlech trhu.

q     Odděluje sféru politiky XXX soukromou. OS je soukromá sféra silně individualizovaná (atomizovaná), soutěživá, konkurenční. Soukromý prostor má být co největší.

q     Máme prostor, do kterého stát nemůže zasahovat (negativní svoboda), práva na rovné příležitosti, volit (pozitivní svobody). )

q     Jediné omezení svobody je svoboda ostatních. Lidé si jsou ve svobodách rovni. Společnost vypadá nepřátelsky, individualizovaně. Jedinci, kteří na trhu neuspějí, těží z trhu i tak, neboť se vytváří bohatství.

q     Tržní řád obsahuje informace – přirozený řád. Je špatné do tohoto řádu zasahovat. Jde o to, dosáhnout dokonalého fungování katalaxe. (Určitá administrativa musí v malé míře být). O katalaxi můžeme mluvit jen když dokonale funguje právní systém.

q     Neoliberálové odmítají zásahy státu: státní regule (změna pracovní doby atp.). Nemůže existovat skupina jejíž zájmy jsou univerzální. Stát by měl být neutrální vůči zájmům jedné skupiny.

q     OS je umístěna výhradně do soukromé sféry, je oddělena od sféry státu – jediným kontaktem jsou volby. Problém oddělenosti spol. od politické sféry: ztrácí zájem o politické dění a kontrolu (uzavřená politická elita – hrozba).

John Rawls

Model překrývajícího se konsensu. („Teorie spravedlnosti“, „Politický liberalismus“). Odlišuje se od neoliberalismu: připouští možnost celospolečenské shody na základních hodnotách. Občan sleduje své zájmy (odlišné), snaží se je prosazovat (v tom je čl. autonomní).

Dále je politická sféra, kde již jsou určitá pravidla, kterým se musí podřídit: veřejnému rozumu (pravidla, zásadní hodnoty: svoboda, rovnost, povinnost občanství, rozumnost (jednám rozumně a předpokládám, že i ostatní tak jednají). Ve veřejné sféře musí přijmout pravidla, která společnost spojují. Rawls: lidé v určité situaci uzavřou smlouvu, kterou budou dodržovat.

„Overlapping consensus“ – překrývající se konsensus. Konsensem mají právo zasahovat do sféry veřejné. Názory, které mají být připuštěny do veřejné sféry, musí odpovídat liberálnímu uspořádání státu.

3 MODELY DEMOKRACIE

1) DISKURZIVNÍ (radikální dem.) snaží se skloubit směřování společnosti, cíle a občané by si měli zachovat svou nezávislost. Důraz na diskuse ve veřejné sféře o věcech veřejného zájmu. Musí se týkat všech občanů – veřejné mínění. Občané si musí být rovni ve veřejné debatě. Tzv. závorkování – do debaty vstupuje jedinec odproštěný od eko., soc, předpojatostí atd.

Je těžké se shodnout. Občané jsou tvární, argumenty ostatních přetvářejí názory až k určitému konsensu. (Argumentujeme v první osobě j.č.).

2) NORMATIVNÍ MODEL (Rawls, Ackerman) Lidé uzavírají spol. smlouvu pod „závojem nevědění“. Občané na základě rozvažování – diskuse uzavírají smlouvu. Občané musí připustit, že se pod závoj nevědění něco nevejde. Do diskuse vstupují jen partikulární zájmy.

3) ASOCIATIVNÍ MODEL podobný korporativismu. Kolektivní politická práva. Systém vyjednávání mezi státem a skupinami. Skupiny jednají kolektivně.

Klasifikace definic OS:

1)   Teorie demokratické OS: OS nese určité morální jednání, v OS se vytváří a předávají, rozvíjení polit. schopnosti občanů, posiluje institucionální demokracii. Zaměřeny na obecné společné dobro. Napojení na demokratický systém (stát) nebezpečí, že stát začne zasahovat.

2)   Teorie zprostředkující OS: není brána jako zosobnění demokracie, ale jako spojující článek mezi státem a jedinci. (Jedinci ani stát nemají nástroje, jak si sdělovat své cíle a záměry

Základní spor  spočívá mezi generalisty a maximalisty na straně jedné a minimalisty na straně druhé. Maximalisté používají pojem veřejná správa, zatímco minimalisté používají občanská společnost.

Minimalisté: OS je u nich doména kulturních předpokladů, zažitých tradic, hodnot a norem, sdílených způsobů a mravů, tyto hodnoty podmiňují myšlení a jednání členů OS. Synonymum hodnotového konsensu, rozvinuté komunity a je svázána těsnou sítí interpersonálních vztahů loajality, závazků a solidarity; zralé veřejné mínění, bohatý občanský život, identifikace  občanů s veř. institucemi, zájem o obecné blaho a úcta k právu. Silný rousseauovský akcent v důrazu na občanské ctnosti a v orientaci na veř. blaho. OS je konceptualizována jako sféra kterou je nutné odlišit od státu a ekonomiky a jiných spol. sfér, které jsou vnímány jako sféry, které neposkytují žádnou oporu pro vzájemnou solidaritu členů. OS je definována jako sféra, která je oddělena od politiky, ekonomiky a náb. života. V tomto pojetí ji lze chápat jako nestrannou, jako nositelka univerzálních a transcendentních hodnot, jako nadřazenou nad vyhrocené stranické spory. Trh stejně jako stát poskytují podle nich pramalou oporu pro společenskou solidaritu, nevytvářejí podmínky pro posilování občanského étosu. OS (veřejná sféra) není pouze oddělená od státu a trhu, ale je fundovaným protikladem státu a trhu. Spatřují spory mezi tržním hosp. a státem a veřejnou společností (OS). Veřejní sféra (OS) je negativně ovlivňována ekonomikou, materií. OS by měla poskytovat základy pro transformaci státu a ekonomiky.Minimalisté se soustřeďují na otázky zda kvalita OS nemůže překračovat kvalitu jejích organizačních forem, min. analyzují tyto formy. Církve dle nich nepatří k OS. Nejdůležitější jsou dobrovolnické asociace a sociální hnutí, minimum hierarchie.

OS představuje hl. doménu kulturních předpokladů, tradic, hodnot a norem, sdílené způsoby a mravy, jež podmiňují i jednání každého člověka společnosti. Spol. se vyznačuje zralým veřejným míněním, bohatým obč. životem, identifikací občanů s veřejnými institucemi, zájem o obecné blaho a úctou k právu. Je zde silný „rousseauovský“ akcent v kladení důrazu na občanské ctnosti a v orientaci na veřejné blaho. OS je zde jako sféra, již je třeba odlišit nejen od státu a ekonomiky, ale také od jiných společenských sfér. OS  je sama o sobě závislá na zdrojích a vstupech ze sféry politického života, ekonomických institucí, představuje samostatnou sféru, která umožňuje nalezení jednotné identity mezi jinak separovanými individui. OS lze zde chápat jako synonymum nestrannosti jako nadřazenou nad vyhrocené stranické spory. Mezi instituce – např. univerzity. Minimalisté víceméně nazývají OS to, co maximalisté rozumí veřejnou sférou (Pérez-Díaz). (Přednášky: hodnotová idealizace, soubor hodnot, které nejsou slučitelné s logikou trhu, státu. Cohem a Arato: OS je třetí říší mimo stát a trh. Základní složky OS: pluralita a autonomie, publicita (občané neformulují zájmy pro sebe, ale v diskusi), soukromí (činíme vlastní rozhodnutí), legálnost (zahrnuje, zastřešuje vše). OS je prostor, kde občan realizuje svůj potenciál, občanství by měla být jeho nejdůležitější složkou. Trh je sobectví, OS vzájemnost.

Maximalisté: skoro převládající směr, Taylor, John Keane. OS pojímána jako nevládní sféra. Formy OS jsou nejen politická veřejnost, ale také trh. „jsou to zastánci konceptu, který Jeffrey Alexander nazývá „deštníkový koncept“ – označuje platformu institucí mimo rámec státu, zahrnuje tržní hospodářství a jeho instituce, veřejné mínění, vládu práva, politické strany, veřejné i soukromé asociace, nejrůznější formy společenské spolupráce, jež vytvářejí závazky a zakládají vztahy důvěry. Představitelé dešt. k. OS chápou jako strukturu, kt. je nezávislá na státu (OS jako společnost minus stát) , sem se dají zařadit koncepty Čechů: P. Pithart, F. Šamalík, V. Havel.

Pokud jde o sám trh, generalisté i maximalisté se naopak domnívají, že tržní hospodářství založené  na soukromém vlastnictví a veřejná sféra vyznačující se dobrovolnou aktivitou jsou teoreticky komplementární a pragmaticky spřízněné a poukazují na mnohé pojící články mezi trhem a veřejnou sférou, jež považují za dvě klíčové komponenty v jejich smyslu OS.

Rozvoj veřejné sféry je závislý na kultivaci jistých překladů a zvyků.

Redukcionalisté (ekonomické pojetí)

Uplatňuje se především „L proud“ (Marx, čerpal z Hegera). Marx chápe OS jako výsledek historického vývoje a chápe stát jako donucovací instituci (v kontrastu s Hobbesem, Lockem či Hegelem). OS chápe jako autonomní sféru ekonomických aktivit, výrobních sil a vztahů a přehlíží jiné formy a motivy společných vztahů. Současná levicová podoba tohoto modelu: vychází z tradiční marxistické představy kooperativní ekonomiky a bezkonfliktní spol. Redukcionalisté se domnívají, že společenské konflikty lze redukovat na konflikty ekonomické. Beztřídní se rovná bezkonfliktní.

Současná kapitalistická podoba tohoto modelu: představa autonomního trhu, který si vystačí jen s minimem politiky. Minimální role státu. Podnikatelé jsou zde viděni jako „hrdinové autonomie, konzumenti příležitostí“. Nejdůležitější je konkurenční prostředí a trh je tou nejžádanější věcí, protože je všudypřítomný. (liberální).

Spory mezi generality, maximalisty a minimalisty

Tam kde maximalisté používají termín veřejná sféra, tam minimalisté používají pojem OS. OS není dle minimalistů pouze oddělená od státu a trhu, ale je fundamentálním protikladem státu a trhu. OS pojímají jako obraný val proti kombinovanému útlaku ze strany státu, trhu či jiných společenských sfér. Veřejná sféra (OS) by měla poskytovat základy pro transformaci státu i ekonomiky.

Argumentace: kvalita OS nemůže překračovat kvalitu jejích organizačních forem. Minimalisté se soustřeďují na kvalitu těchto forem. (Mezi formy OS neřadí církve, ale dobrovolné asociace a sociální hnutí. Základní je tady dobrovolnost (!), ale dobrovolnost může být někdy specifická v tom, že otázka zařazení a subordinace zde hraje také významnou roli. (Problém se soc. hnutími: fakt, že soc. hnutí po nějaké době zaniknou nebo se transformují a institucionalizují, nezmenšuje se jejich význam, ale je otázkou, do jaké míry je možné je považovat za klíčový projev a záruku existence OS.

Všímá si problémů globalizace: reaguje na námitku, že globální trh ohrožuje lokální občanské společnosti. Je třeba globalizovat také veřejnou sféru (Green peace, Helstinki Committee, Amnesty International, atd). Důležitá úloha nevládních organizací: mají vliv, sledují aktivity nadnárodních spol. a upozorňují na důsledky jejich činnosti.

Hayek hovoří o důležitosti dobrovolných sdružení a dle něj je slabinou naší doby, že ihned požadujeme po vládě, aby s použitím donucení zajistila to, co se velkému počtu lidí zdá být žádoucí – to je dle něj škodlivé pro nebezpečí korporativismu.

Pro libertriány je trh přirozeným řádem se spontánními pravidly, jež se vyvinula sama od sebe z řádu přírody.

Má fungovat vzájemná neprostupnost státu a OS, protože některá sdružení mohou získat vliv formou lobování, veřejnými kampaněmi atd. Kdyby neexistoval široký okruh mimoparlamentních hnutí a iniciativ, přivedlo by to společnost do slepé uličky – chyběla by vzájemně se překrývající síť veřejných sfér, což je zárukou, politická agenda zůstane otevřená.

Nebezpečí komunalistu

Nebezpečí (Pérez-Díaz) je v tom, že minimalistické pojetí OS povede k vytváření společnosti neodpovědných občanů. Termín OS bývá chápán jako synonymum pro označení pospolitosti-společenství (gemeinschaft). Pojem občanský – pečující o obecné blaho, schopnost sebeomezení ve jménu obecného blaha.

Podle generalito-maximalistů je OS také oblastí egoismu a individuálního sobectví. Dva aspekty moderního občanství: osobní autonomie a občanská odpovědnost by se měly dostat do podpůrného a dynamického vztahu.

Nacionalistická hrozba

Nacionální ideologie představují hrozbu pro OS. Identita se v moderní společnosti musí vytvářet a přetvářet aktivněji než dříve. Spojení nacionalismu a liberalismu bylo významnou silou pro občanskou emancipaci od r. l789-l848.

Společnost definovaná na etnickém základě nutně ztrácí svou dynamikou jež je dána otevřeností a pluralitou. Stát je zde založen na pokrevnosti a totožnosti jazyka.

• Mezinárodní vztahy – oblast vztahů a interakcí mezi různými politickými entitami.
• Společně pak tyto vztahy, interakce a političtí aktéři tvoří tzv. mezinárdní systém, který je pak definován jako „největší konglomerát interaktivních a a vzájemně propojených jednotek, které mají v daném systému formálně stejné postavení, neboť v tomto systému neexistuje žádná vyšší (systémová) úroveň vztahů ani nadřazených entit. Jsou to tedy političtí aktéři, kteří spolu komunikují a jsou na sobě do jisté míry závislé.
• Mezinárodní systém není ani definitivní ani neměnný. V současné době sice existuje pouze jeden celoplanetární systém, o kterém je možné mluvit od 19. století, ovšem v historii existovalo více paralelně fungujících  systémů.
• Z hlediska vývoje mezinárodních vztahů a mezinárodního systému se dají odhalit tři nejvýznamnější etapy : 1. lovecko-sběračské období; 2.zemědělské období; 3. Období průmyslové (dělení podle Gellnera) nebo 1.období ranných mezinárodních systému; 2. období propojených mezinárodních systémů a 3. období globálního mezinárodního systému (dělení podle Buzana s Littlem – rozvedeno dále); například Mackinder pak hovoří pouze o dvou periodicky se střídajících systémech – uzavřený a otevřený
• Ranné mezinárodní systémy – charakteristická existence několika na sobě nezávislých a oddělených systémů, které spolu komunikují pouze sporadicky a náhodně. Jednotky systémů jsou agrárně založené, jen málo specializované a proto nezávislé, aktéry vztahů jsou městské státy, náboženské státy dynastické státy a říše, mnohé obllasti ještě nestátní charakter. Jen málo komunikačních kanálů. Neobjevují se výraznější toky populace. Jde o lineární systémy, kdy jednotlivé jednotky komunikují pouze se svými sousedy.
• 15. - 16. století – především změna charakteru interakcí a komunikačních toků, kdy se lineární vztahy mění ve vztahy mnohosměrné, což umožňuje komunikaci všech členů systému; druhou výraznou změnou byl počátek formování moderních států –oslabení vlivu jak císaře tak papeže, rozšíření kapitalismu, centralizovaný systém pravidel založený na správních, policejních, vojenských institucích a na politickém zastoupení. Stálé armády, nutnost stálých daní, nutná stálost organizace státu. Stát si začíná činit nárok na legitimní násilí. Odosobnění feudálního zřízení a místo toho nastupují sdílené hodnoty, principy, normy a pravidla. Obyvatelstvo tvoří sdružené společenství – národ.
• Vestfálský systém, systém moderních států – za symbolický počátek je považován Vestfálský mír roku 1648, čili ukončení třicetileté války, první celoevropského konfliktu. Důsledky – územní změny, oslabení moci jak papeže tak císaře a to především konceptem vnitřní a vnější suverenity (zásada čí země, toho náboženství), chybí rozhodující nadřazená moc a jedinými aktéry se stávají suverénní státy. Decentralizovaný systém bez nadřazené autority, která by rozhodovala o fungování MV a systému, nárůst komunikačních kanálů, vzniká oficiální diplomacie, dochází k propojování ekonomických systémů, čímž se začínají také objevovat ekonomické krize, migrační vlny
• Změny moderního systému států v 19. století – evropská kolonizace, díky níž se principy a pravidla vestfálského systému rozšiřují i do mimoevropských oblastí a vzniká tak systém, jenž pokrývá téměř celou planetu. Vídeňský kongres – základy oficiální diplomacie, první mezivládní organizace, velké změny také v rychlosti dopravy a komunikace;  Fáze internacionalizace byla zakončena Berlínským kongresem (1814-1815) a Berlínskou konferencí (1877-1878) – systém založen na rovnováze moci (koncert velmocí a diplomacie)
• Globální vestfálský systém – krátké 20.století (Hobsbawm) – od první světové války do pádu východního komunistického bloku. Konec první světové války = konec evropské světové politiky (USA končí politiku izolace), Snaha vytvořit mezinárodní organizace, která by řešila konflikty mezi státy – Společnost národů (14 bodů Woodrowa Wilsona), konec mnohonárodnostních monarchií a vznik řady nástupnických států; masová společnost, hospodářská krize, vzájemná závislost; zrychluje se dynamika vývoje mezinárodních vztahů. Velkou změnu mezinárodního systému představoval konflikt Východ – Západ a paralyzace systému ještě posílena jadernými zbraněmi – narušení teritoriální jistoty – narušení vnější suverenity vestfálských států. Důležitým aspektem 20.století byla dekolonizace. I to zapříčinilo rozsáhlé migrační vlny; sedmdesátá léta a ropné krize jasně dokázalo ekonomické závislosti a nastolila další otázky v oblasti bezpečnosti a to ekonomické nástroje
• 70.léta 20. století – potvrzena proměna procesů a aktérů vestfálského mezinárodního systému – nárůst závislosti a s tím spojená změna v zahraničně-politických cílech států – vedle vojenských hrozeb také hrozby ekonomické – státy definitivně ztrácejí svoji pozici primárních a nejdůležitějších hybatelů MV – zapojují se nadnárodní korporace, trhy, mezinárodní nevládní organizace a jiní nestátní aktéři
• Mezinárodní systém 21.století – Roky 1989 a 1990 znamenaly konec bipolarity a konfliktu Východ – Západ. Přechod k multipolaritě. Změny více méně neočekávané a následná tvorba mezinárodního systému spíš živelná. Polarizace (existence více relativních hráčů) a regionalizace/fragmentace(sice globální systém, ale utvářejí se funkčně pevné subsystémy). Definitivní konec bipolarity znamenal rozpad SSSR. Následné objevování konfliktů – po 50 letech konflikt v Evropě (Jugoslávie). Změna charakteru konfliktů – už ne mezistátní, ale spíš mezi nestátními aktéry nebo státem a nestátními aktéry., dominují vnitrostátní etnické konflikty a občanské a secesionistické války, spojené s rozpadem státních struktur a institucí. Objevují se environmentální, ekologické a societální otázky. Internacionalizace světového hospodářství a prohlubování propojení ekonomiky a politiky, Rozvoj autonomie ekonomických sil vedoucí k oslabení moci a postavení států v MV a posílení vlivu a nadřazenosti ekonomických aktérů – možné hovořit o tzv. novém kolonialismu – ovládnutí ne teritoria a státního aparátu, ale ekonomiky – jde zde především o vztah Sever – Jih. Procesy globalizace, interdependence, zvětšující se rozdíly mezi centry a periferii. Keohane a Nye se domnívají že zvyšující se interdenendence přerostla v globalizaci (viz str. 64 z kapitoly Formování mezinárodních systémů z přílohy)

Stát by se měl stát výrazem národa, reprezentovat jej a měl by zajišťovat jeho základní sociální hodnoty (politic.statky), kterými jsou: bezpečnost, svoboda, pořádek, spravedlnost a blahobyt.

Slabý, nebo zhroucený stát (failed state) však tyto statky – nebo alespoň většinu z nich, zajistit svým obyvatelům nedokáže. – Zde klíčovou roli nehraje obyvatel státu, ale státní úředník (obvykle zkorumplovaný), rozrůzněné a často navzájem nepřátelské elity, a téměř žádná opozice.

Nejistota lidí a skupin ve slabých postkoloniálních státech – tyto státy spíše, než politické  statky, produkují politické ztráty; největší počet těchto států je v subsaharské Africe. Jedná se o státy, kt. jsou materiálně slabé a disponují suverenitou ve formě konstituční nezávislosti. -

Doprovodným znakem těchto slabých států (je často jen otázkou času, kdy se stanou nefunkčními, zhroucenými státy) je:

1.Nedostatek legitimity státních elit, jenž svoji existenci založily na patronsko-klientských vztazích, vedl k tomu, že vznikla potřeba vynucování podřízenosti- což vedlo k autoritativní formě vlády ; – na africké politic. scéně na poč. 80. let jasně dominovaly vojenské, polovojenské režimy a režimy jedné politic. strany.

2. Nedostatek veřejných služeb, nefunkční a chabá administrativa a korupce vytvořily nepříznivé prostředí pro ekonomický růst; – a o slabé, nestabilní  státy nemají zájem investoři (snad jen o suroviny). Tyto státy jsou vysoce závislé na vývozu na vývozu 1, nebo malého počtu produktů, nebo surovin; pokud se situace na světovém trhu změní, má to katastrof. následky pro tyto státy (příklad Rwandy- vývoz kávy – pokles cen  na burze- občans. válka). – Objem příjmů je závislý na zdanění vývozu, nebo dovozu – tento stav zapříčiňuje značnou zranitelnost ekonomiky a často její úpadek.

Politické a ekonomické reformy, spíše, než by produkovaly politic. statky, (jako jsou ekonomic. blahobyt a politické svobody), vedou ke konfliktům, neboť stát často nemá monopol na použití legitimního násilí – v období reforem 80-90. let jsme mohli často vidět konflikt mezi státem a opozičními silami.

Dnešní politika a ekonomika jsou poznamenány těmito rysy: v rámci klanových systémů stojí v popředí snaha zajistit rodinu (stojí výš, než úcta k zákonům). Stát stále není chápán jako instituce, na níž ostatní participují, ale jako něco vnuceného..

3. Národní cítění: etnická, nebo třídní rivalita.  Spojení mezi ekonomicko-politickou situací a etnickými konflikty vzniknou: tím, že patronsko-klientské vztahy preferovaly určité etnické skupiny, nebo koalice skupin; tak se přístup k materiál. výhodám stal do velké míry záležitostí etnic. příslušnosti. – Zvýšení počtu etnic-politic. konfliktů od 80. let; hlavním problémem je boj o moc mezi těmito skupinami.- Nejvíce postižen těmito etnicko-politickými koflikty byl africký kontinent.

Mezinárodní normy však zajišťují právní existenci státům bez ohledu na to, jak slabé jsou (typickým příkladem je Somálsko). – A vzhledem k tomu, že neexistují žádná výrazná vnější ani vnitřní omezení, státní elity sledují často jen své vlastní zájmy; – vznikají tak struktury, které, místo aby obyvatele chránily, stávají se pro ně největší hrozbou. – „Tvrdá skořápka“ státu (jeho státní hranice, politic. suverenita) je zde zdrojem nejistot a nebezpečí pro své obyvatele. Takové státy se mohou zcela zhroutit a přitom si uchovat formální členství ve společenství států. Dále zde hrají roli: porušování lidských práv, včetně politických  únosů, (organizovaných vládou, či jejími oponenty).; vládci kontrolují státní aparát, donucovací prostředky (armádu, policii) a média, jsou opoziční skupiny rozdělené a mají jen nepatrné zdroje; – a rovněž vzhledem k nedostatečnému soc., ekonomic., a institucionál. rozvoji je možnost demokratické reformy velmi malá.

Politické a ekonomické reformy, spíše, než by produkovaly politic. statky, (jako jsou ekonomic. blahobyt a politické svobody), vedou ke konfliktům, neboť stát nemá monopol na použití legitimního násilí – v období reforem 80-90. let jsme mohli často vidět konflikt mezi státem a opozičními silami – např. v afrických státech.

Nejdramatičtějšími vnitřními násilnými konflikty je rozpad nebo zhroucení státu.

Rozpad států může mít různý rozsah, postkoloniální charatker však jeho důsledky ještě umocňuje.Rozdíl mezi slabým a zhrouceným státem není striktní – pokračující oslabování vede ke zhroucení.William Zartman popisuje zhroucení státu jako „situaci, v níž se rozpadá struktura, autorita (legitimní moc), právo a politický pořádek.

Ke zhroucení státu může docházet postupně, existují tedy určité „úrovně“ zhroucení státu. Podle Grose existují různé typy zhroucených států (Gros,J.-G. 1996 – Towards a taxonomy of  failed states in the new world order:decaying Somalia, Liberia, Rwanda and Haity. Third World Quartery, 17:3, 455-471)

Zájem mezinárodního společenství o zhroucené státy se liší od přístupu ke slabým státům. To částečně vyplývá z počtu obětí. V každém ze čtyř  následujících vznitrostátních konfliktů (v Sůdánu, Etiopii, Mosambiku a Rwandě) přišlo o život mezi půl milionem a milionem lidí. Rovněž možnosti reakce mezinárodního společenství byly posíleny po skončení studené války.

Možnosti mezinárodního společenství a řešení: Humanitární intervence (od 90. let, po skončení Studené války, kdy začala opět fungovat Rada bezpečnosti OSN, jejíž jednání byla blokována konfliktem Východ-Západ) – ve Rwandě, na Haiti, v Somálsku, Libérii, Iráku, v Kosovu aj.- Zatímco hospodářské a politické programy vyžadovaly souhlas vlády, humanit. intervence ho nevyžadují. –

Avšak ty přicházejí většinou až poté, co bylo civilní obyvatelstvo vystaveno násilí, či hrozbě násilí. Ačkoliv funguje systém včasného varování, zvl.velmoci reagují velmi pomalu – je to otázka velkých nákladů (jak finanční, tak lidské). Humanitární krize musí dosáhnout určité úrovně, aby si jí všimlo západní veřej. mínění…- např. Rwanda – genocida.

Humanitární intervence nejsou dostatečným řešením;nemohou odstraňovat kořeny konfliktu; nevedly k úbytku konfliktů, spíše naopak.

Příkladem Faled-states jsou: Libérie v r. 1989 (zhroucení bylo urychleno invazí jednotek Charlese Taylora do země).  Somálsko –  r.1991,(klanová válka, kt.vedla k rozpadu země a kolapsu stát. struktur a služeb) Súdán, a Sierra Leone.

Možnosti řešení: Secese, či postsuverenita?

Secese – v podmínkách tropické Afriky je uznání nových států dosti problematické. Eritrea čekala téměř 30 let, (v nichž probíhaly stálé guerillové boje),  než dosáhla souhlasu Etiopie na své osamostatnění. – Ani důraz na lidská práva nezpochybnil nedotknutelnost existujících suverénních hranic, jež jsou často velmi výhodné pro státní elity na obou stranách

Státy, které patřily mezi slabé, a přesto dosáhly řady úspěchů, patří Botswana (naleziště diamantů) a Mauritius (ekonomika založena na produkci cukru).- U obou měli význam „političtí vůdcové, kt. byli oddáni demokratické vládě a ekonomickému rozvoji“.

Nedostatek vnějších i vnitřních omezení a tlaků umožňuje státním elitám prosazovat vlastní úzké zájmy; množství vnitrostátní svobody, kterou disponují, bylo mnohem častěji využito ke kořistění, než k vytvoření bezpečnosti. Tento stav bude zřejmě pokračovat, protože je těžké najít uskutečnitelné alternativy mezinárod.i vnitřních podmínek, jež tuto situaci způsobují. Mezinárodní společenství zasahuje pouze tehdy, když situace zhroucení či kolapsu státu dosáhne určité míry. Jinak jsou státy za sebe odpovědny samy, v souladu s myšlenkou vlastní suverenity a nezávislosti..

2. o „failed states“ v článku O. Bureše: Mírové operace OSN v postbipolárním světě – méně znamená více

-          Některé vnitrostátní konflikty měly negativní dopad na základní fungování administrativy postiženého státu. Začal se používat termín failed state (nefunkční stát)

-          Situace v těchto státech je charakterizována následovně: S oslabením nebo kolapsem centrální vlády se fyzická infrastruktura země rozpadá. Zhoršuje se stav silnic, mosty se rozpadají, letiště a přístavy jsou nefunkční. Pohyb do a uvnitř země se stává složitým a v některých případech zcela nemožným. Paralelně s kolapsem fyzické infrastruktury se v těchto zemí rozpadá i sociální infrastruktura.

3. o „failed states“ v článeku W. Clarke – J. Herbst: Somalia and the Future of Humanitarian Intervention

-          no massive intervention in a failed state – even one for humanitarian purposes – can be assuredly short by plan, politically neutral in execution, or wisely parsimonious in providing nation – building development aid = žádná velká intervence do failed state (nefunkčního státu) nemůže být krátká, ani politicky neutrální ani moudře neprovede nation-building. Tyto státy (failed states) se nedostanou do anarchie přes noc, tak by ti, co provádí intervenci neměli počítat s rychlým usmířením bojovníků nebo s rekonstrukcí občanské společnosti a národní ekonomiky.

4. o „failed states“ v článku J. Hamre a G. Sullivan: Toward Postconflict Reconstruction

-          události z 11. září 2001 ukázaly že failed states (nefunkční státy) jsou problémem nejenom z humanitárních důvodů, ale z hlediska národní bezpečnosti

-          když se tyto státy nechají bez dohledu či kontroly (untended) tyto failed states se stanou útočištěm teroristických sítí s globálním dosahem, dále zde je organizovaný mezinárodní zločitn, drogy. Tyto failed states mohou být přímou hrozbnou národním zájmům USA a hrozbou stability celých regionů!!!

-          Ve skutečnosti je široké spektrum sátů, které by mohly být považovány za failed nebo failing. Je zde spektrum států od těch, kterým už nefunguje centrální vláda – Somálsko, dále státy, kde centrální vláda již nemá pod kontrolou většinu území – Pakistan, nebo dále jsou zde státy, jejichž vlády již více nejsou schopné poskytovat ani základní potřeby pro většinu své populace (příklady Afrických států). Ačkoliv analitikové identifikovali relativně málo kompletně failed states (nefunkčních států) v posledníchletech, je zde mnoho failing nebo slabých států, které čelí možnému rozšíření konfliktu – je zde přibližně 30 případů, nebo více než 15% světových zemí by se mohly stát failed states. Ne všechny failed states vznikly sejně a né všechny budou stejně důležité pro USA a pro mezinárodní společenství. Každá stabilní země se rozhodne sama, jak se bude angažovat ve failed or failing státech na základě svých vlastních zdrojů a zájmů (Chápu to tak, že některé sáty, které jsou nefunkční, kde zkrátka nefunguje centrální vláda jsou pro USA a také pro „Západní svět“ či mezinárodní společenství méně důležité a některé více. Asi záleží na tom, co v tom státu je, např. naleziště ropy či něčeho jiného, nebo jak ten daný failed states může ohrozit ostatní státy z hlediska bezpečnosti atd).

-          Usa a další mezinárodní aktéři mají několik – nejméně 8 hlavních alternativ jak mohou čelit problému failed state:

1)      nedělat nic (toto řešení se zdá nejsnažší, doufat, že ignorováním problému dlouhou dobu se ta situace vyřeší nějak sama, bez nějaké zásadní akce – bohužel problémy failed states se jen zřídka kdy vyřeší sami)

2)      pokus izolovat failed state (tohle není možnost, která by nestála žádné peníze, vyžaduje komunikaci a dopravu.. a monitorování možných hrozeb)

3)      rozdělit failed states na malé části

4)      integrovat (absorvovat) failed state do větší entity (jednotlivých států či např. do EU)

5)      zavést nějakou formu nadnárodní mezinárodní autority

6)      poskytnout určitý druh sousedského dohledu (země regionu by měly mít snahu vyřešit problém)

7)      pomoci jedné straně v konfliktu a doufat, že zvítězí a že změní vztahy v zemi

8)      ekonomický rozvoj, záchrana životů a čelení transnacionálním hrozbám, mezinárodní intervence může pomoci přestavět země, sice to nění řešení pro všechny failed states, ale mezinárodní účast v konfliktu by byla vhodná v mnoha případech

-          otázka by neměla být zda USA či mezinárodní společenství budou muset pomoci rekonstruovat státy, ale otázka by měla být kdy a jak budou těmto státům pomáhat!!

5.Článek The Failed States Index, časopis Foreign Policy, July/August 2005

-          USA jsou dnes více ohroženy failed states než státy, které chtějí moc(ve 20. století bojovaly USA z mocnostmi jako bylo Německo, Japonsko, Sovětský svaz a Japonsko)

-          Problém failed states se dostal z periferie globální politiky do jejího centra/ v době studené války byly failed states nahlíženy skrze konflikt supervelmocí a zřídka kdy byly považovány za hrozby, v 90. letech začaly failed states přitahovat pozornost světové jediné velmoci USA, která provedla intervence v Somálsku, Haity, Bosně a Kosovu)

-          Nebezpečí, které failed states představují: mezinárodní terorismus, drogové magnáty, arzenály zbraní..

-          Jak poznáme failed state? – vláda, která ztratila kontrolu nad svým vlastním území, nebo vláda, která ztratila monopol nad legitimním užitím síly, ale existují i další atributy failed state – nedostatek autority, která by dělala kolektivní rozhodnutí, nebo nedostatek kapacity pro veřejné služby, v jiných zemích,kde se lidé mohou spolehnout na černý trh, nefunguje placení daní, nebo se rozšířila občanská neposlušnost

(přesné znění v Aj: a government that has lost control of its territory or of monopoly on the legitimate use of force has earned the label. But there can be more subtle attributes of failure. Some regimes, for example, lack the authority fo make collective decisions or the capacity to deliver public services. In other countries, the populace may rely entirely on the black market, fail to pay taxes, or engage in large-scale civil disobedience/page 57)

-          failed state může být předmětem nedobrovolných restrikcí ve své suverenitě, jako

například ekonomické či politické sankce, přítomnost cizích vojenských sil na svém území nebo jiného vojenského omezení jako např. bezletové zóny (?? V aj no-fly zone)

-          ve článku je dále zmiňováno že téměř 2 bilióny lidí (2 bilion) světové populace žijí v nebezpečných státech (insecure states), které mají různé stupně náchylnosti k tomu že se zde rozšíří občanská válka/ civil conflict

-          V některých zemích je nestabilita zřejmá několik let – projevuje se například ozbrojeným konfliktem, hladomorem, vypuknutím nemocí a mnoho uprchlíky

-          V některých příkladech je naopak nestabilita téměř nezachytitelná

-          Konflikty se mohou koncentrovat v území, která bojují nebo chtějí svoji nezávislost či secesi (například  v Rusku či na Filipínách)

-          V jiných zemích se nestabilita projevuje  v několika bojích, drogové mafií, nebo územím na kterém dominuje magnát, který obchoduje a vlastní zbraně (př. Afganistán, Kolumbie či Somálsko)

-          Někdy stát zkolabuje náhle často je zánik státu pomalé zhoršování sociálních a politických institucí/ jako v Zimbabwe a Guinei¨

-          Žebříček 10 zemí v ohrožení podle článku /10 most at- risk countries/:

1.      Ivory Coast/pobřeží slonoviny

2.      demokratická republika Kongo

3.      Sudan

4.      Iraq

5.      Somálsko

6.      Siera leone

7.      Čad

8.      Jemen

9.      Liberia/Libérie

10.  Haity

P.S. indikátory nestability pro index/pořadí státu byly: demografický tlak, utečenci/uprchlíci a přemístěné osoby, ekonomický úpadek, úroveň veřejných služeb, lidská práva, intervence zahraničních sil, bezpečnost, elity ve společnosti, delegitimizace státu, útěk lidí ze státu, lidské stížnosti a nerovnoměrný vývoj

-          slabé státy se objevují převážně v Afice, ale najdeme je i v Asii, Východní Evropě, Latinské Americe a na Středním Východě

-          ukazuje se, že nerovnost mezi státy a chudoba zvyšují nestabilitu, jsou to ale také kriminalizace či delegitimizace státu, které se objeví, když státní instituce jsou zkorumpované, neefektivní či ilegální – v případě že obyvatelé státu čelí těmto podmínkám často přesměrují svoji oddanost a věrnost jiným vůdcům – jako například opozičním stranám, warlords/tento termín je záludný, představuji si někoho, kdo je bohatý,má svoji soukromou armádu a obchoduje se zbraněmi,nebo je vlastní,ale nevím na 100% zda  je tomu tak/, dále etnickým nacionalistům, nebo rebelům

-          najdeme ještě další věci, které se objevují v ohrožených státech/naší 10/ populační tlak, uprchlíci, vnitřně přemístěná populace, či degradace životního prostředí

-          dále se v článku upozorňuje na to, že state failure s nukleárními zbraněmi, by mohla být noční můra pro všechny – nebezpečné země s nukleárními zbraněmi – Severní Korea, Pakystan, Iran, Russko

-          objevil se mezi politology zvláštní výraz „petrostate“, který popisuje zemi, která je závislá na přijmech z ropy a plynu, kde jsou slabé instituce, chudě či bídně tam funguje veřejný sektor a je zde velký rozdíl mezi mocí a bohatstvím/př. Saudi Arabia, Indonesia, Bahrain and Nigeria

-          závěr zahraniční intervence není všelék u těchto států na hraně/foreign intervention is not a cure-all for states on the edge/

chcete vědět více: www.ForeignPolicy.com či www.fundforpeace.org

(časopis Foreign Policy můžete najít v databázi Ebsco/připojení ze školy)

-          V Evropě → GB a Francie, Portugalsko patří mezi silné státy, GB a Francie demontují svá impéria.

-          1956 Suezská krize, kdy se GB a FR pokusily zvrátit egyptské rozhodnutí o znárodnění Suezského průplavu. Egypt požádal o pomoc SSSR X GB a FR zase USA (Chruščov X Eisenhower), nastává hrozba jaderné války

-          Francie roku 1960 provádí 1. atomový výbuch, 1966 dobudování systému nosičů a FR získává pocit nezávislosti a nechce na svém území cizí jednotky → vystupuje z NATO – to potom přenáší své sídlo do Bruselu.

-          Globální působení Evropy – komunikace se zbytkem světa, nicméně ještě lépe komunikují USA – mají ochranné eko pásmo (200 mílí, 1 míle=1,8km). Užívají tak bohatství z pevniny i z moře. Exkluzivní eko scéna – konvence o námořním právu, původně to mělo přinést prospěch zemím třetího světa, ale hlavně USA

-          EU 15 ( z nových jen Kypr + Malta vysoká úroveň – exkluzivní eko zóny); žádný stát nedal tuto zónu ve prospěch EU, ale trend k tomu směřuje

-          EU jako celek – 25 milionů km čtverečních (pevnina 10,4).

-          Za studené války byly evropské silové jednotky budovány doma na ochranu X SSSR, kdežto americké jednotky fungují v zahraničí

-          Evropě chybí zkušenost, výbava a odhodlání, což vrcholí roztržkou FR a GB ve válce s Irákem

-          Aspekt ovládnutí vesmíru → SSSR X USA, Čína, Japonsko, Indie, Brazílie, Čína byla třetí zemí, která vyslala do vesmíru pilotovanou loď. V letech 1990-91 při válce v Perském zálivu – využití vesmíru pro vojenské účely, USA vyvinuly družice, které přesně určovaly polohu těles.

-          USA – nejvíce prostředků na oběžné dráze; vynalezli GPS (= satelitní navigační systém; přesná lokalizace těles); E se chce vyrovnat

-          EU → projekt Galileo, je to satelitní systém, o kterém EU tvrdí, že ho nelze vojensky zneužít. EU je tedy schopna vyvažovat v dílčí sekvenci sílu USA.

-          Zemědělství: sjednocená zemědělská politika EU způsobila, že se jím zabývá pouze 5% obyvatel, nicméně je produkováno obrovské množství potravin (CAN., USA, Austr., Braz., Argent. – tím poškozeny) → EU je schopná uživit sebe samu, což vede k obrovskému potenciálu EU.

-          EU: větší HDP než USA – podíl na světové ekonomice

-          USA a EU spolupracují, není jiná alternativa spojence, ale názory se rozcházejí (např. roztržka Irák)

-          USA (Ramsfeld) rozdělily Evropu na starou(15) a novou (nově přistoupené země, které teprve nedávno vstoupily do NATO), předtím totiž – Francouz Dominik de ville Pant označil USA za nováčky ve světě, kteří se „staré Francii“ nevyrovnají

-          konflikt v Iráku ubírá USA na popularitě, tu získává EU jako alternativní model uspořádání – soft power

-          soft power (zásady rovnosti, uklidnění) X hard power (= voj.; také SSSR, USA); po 11. 9. dochází k obavám, že USA přestanou používat soft power a zaměří se jen na silové řešení konfliktů; EU není schopna ani ochotna řešit konflikty silou

-          model good government – neprosazovat jediný možný způsob vládnutí ostatním státům

-          konflikt v Iráku – USA tvrdily, že tam jsou zbraně hromadného ničení, nakonec jim tam nastolují demokracii – zásadní odpor, demokracie se nedá šířit násilím

-          USA je „ve válce proti terorismu“; EU s nikým neválčí

-          během roku 2004 se největším obchodním partnerem EU stala Čína (ne USA!) – Čína devalvace dolaru, přijali euro do své ekonomiky

-          EU vytvořila EDD – „evropský Pentagon“ – ale existuje spíš na papíře, má 20(25?)zaměstnanců a rozpočet 2 mil. ročně

-          EU dává z rozpočtu na zbrojení 40 – 45% , většinu spolknou administrativní záležitosti (každá země generální štáb)

-          pokud nebude evropská CIA nebo FBI, USA nikdy Evropa nedožene

-          USA mají na obchodování se zbraněmi ideologická kritéria – obchodují jen s demokraciemi (ovládají 40% celkového světového obchodu se zbraněmi)

-          EU zbraně do Afriky (15% celkového světového obchodu se zbraněmi)

-          přes různé neshody to přece jenom nevypadá, že by došlo ke zhoršení vztahů mezi USA a EU

Vztahy EU vůči světu

o       Evropská komise pod vedením Barosa: 3 základní politické směry, které by měla EU prosazovat ve světě. EU je světový hráč (musí se vycházet z tohoto tvrzení z roku 2000).

o       EU musí prosazovat politický přístup: EFEKTIVNÍ MULTILATERALISMUS. (X USA efektivní unilateralismus). To umožňuje EU rozehrát specifické aktivity;

-         4 komisaři odpovědní za vnější vztahy EU

1)      Benita Ferero Waldnerová (Rak.) – komisařka; v čele – min. zahr. věcí EU; zodpovědna za evropskou sousedskou politiku – EU jako jeden celek formuje přístupy k jednotlivcům. Neighbourhood Policy: – je šitá na míru jednotlivcům a – individuální přístup přináší zmatek. (To kritizuje například Turecko.) Europe Aid – speciální humanitární pomoc.

2)      Peter Mandelson – vnější obchodní vztahy

3)      Luis Michel – humanitární a rozvojová pomoc, EU = nejvyšší poskytovatel rozvojové pomoci.

4)       Oli Rehn – rozšíření EU          (V čele stojí číslo 1)

-          Neexistují žádné vojensko-bezpečnostní vztahy. X Ekonomika je ve všem. Hlavní úkoly: Zabránit přílivu migrantů přes Středozemní moře (právní a policejní politika). Nešíření jaderných zbraní. Rybolov. Udržování trvalého rozvoje. Zelená policie – ochrana životního prostředí (mezinárodní politika)

-          EU světově největší v humanitární pomoci a rozvoje ve světě.

-          Kjótský protokol = omezení emisí. 2004 podepsalo i Rusko (nad 55% znečišťování) Rusko moc neznečišťuje, protože se tam toho moc nevyrábí. USA = nejhorší. 2. místo = Čína.

-          EU – žádná politika vůči Kanadě, Austrálii a Oceánii, Rusku, …EU se stýká s: LA od Mexika po Ohňovou Zemi. Už od roku 1960, zesílení 1986; poskytuje rozvojovou pomoc, největší zahraniční investor, 2. největší obchodní partner. Portugalské a španělské banky tam posílají celoevropský kapitál. Je tam vnímán pozitivně. EU si myslí, že Řecko by mohlo hrát podobnou úlohu v Rusku (Jako Šp. a Port. v LA).

-          Evropa a LA schůzky. Dialogy i s regionálními ekonomickými bloky: MERCOSUR, Andské společenství, Středoamerické společenství. I s jednotlivými státy: Mexiko (nafta), Chile. Skupina z Ria = všechny LA a karibské státy. Poslední summit 12.-13.5. 2005 – Vídeň. Evropský model sociálních vztahů chtějí vnutit do LA.

-          Vztahy EU a jednotlivých článků: MERCOSUR =  Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay. Vznik 1991. EU = kmotr tohoto uskupení. Mercosur příliš nefunguje. Argentina – Brazílie = struktura volného obchodu, není ale, co by si vyměňovaly.

-          Andské společenství – 1969; od 1996 EU s nimi zvláštní vztahy. Regionální integrace, demokratizace, dodržování lidských práv, boj proti drogám. Venezuela, Kolumbie, Ecuador, Peru, Bolívie.  Která droga je největší problém? E = heroin, USA = kokain  – sblížení politik díky globalizaci.

-          Finanční rozměr vztahů – 1990 – 2004 narostl obchod EU – LA. Import 26 mld. eur – 62 mld. eur; export 17 mld. – 55 mld. eur. EU – preferenční přístup nejchudších států na trh (andské a středoamerické). 176,5 mld. – 2003 238mld. investice do LA- rostoucí tendence. 1866 Francie opustila Mexiko, nevkročili Evropané na území LA (jen Britové a Falklandy). Boj proti drogám – Kolumbie. Vztahy ke Kubě (teď i Venezuela – Hugo Cháves). Žádné vojensko-bezpečnostní vztahy.

-          ASIE – zvláštní vztahy. 1994 – 1. strategie, EU tvrdí, že si uvědomuje, že Asie není homogenní celek. Ale přesto se musí prezentovat jako 1 těleso. Obchod, šíření lidských práv, ukončování konfliktů – je to ale bídné. Aid and trade = dnes už nová strategie, snaha po lepším vyvážení ekon., kult., soc. a dalších elementů. 2000 – 3. největší obchodní partner pro EU. 4. největší oblast, kam EU umisťovala investice. Využití jednotné evropské měny (ropa v dolarech), kdo chce ropu, platí dolarem (Čína a Rusko signalizují, že jsou pro eura) – poptávka po dolaru. (Rusko 60% dolary, 40% ostatní měny.) 30% všech investic Evropy umístěno do Asie. EU by chtěla přistupovat k Asii jak v programu Fare (dlouhodobé investice). Ochrana lidských práv, demokracie, dobrá vláda a vláda práva – EU tvrdí, že toto udržuje. Globální aliance s asijskými zeměmi – chce budovat. Pak společně proti globalizaci. (Klimatické změny, migrace, terorismus.) ; investice EU (NAFTA, Lat. Am., E mimo EU, Asie)

-          Finanční otázky Asie 2000 – 3. největší exportér do EU (1. – ostatní evropské státy; 2. – severoamerická fronta volného obchodu); 6,8% evropských investic do Asie (67,5% do severoamerické fronty; 2. místo LA). Na humanitární pomoc do Asie 1998-2003 77 milionů eur ročně (13% celkového objemu). Zejména pro Afghánistán, Timor, Severní Korea, Indonésie.

-          ASEM – Asia Europe Meeting Hanoj 2004 – poslední – 5. summit zatím. 39 států z Evropy a Asie. 2 hlavní partneři z Asie: ASEAN – 1O států JV Asie, Asociation of South East Asia Nations, 1967 založeno, přibyly i Vietnam, Laos, Kambodža. (Barma = Mianmar – nedodržuje lidská prává – nezvou ho na jednání). 2003 EU – New Partnership with South East Asia = nový program. Mír, stabilita, prosperita, … 2003 – 3. největší obchodní partner EU země ASEAN. (Krize let 1996-97.) Nejvíce to plyne do Singapooru; USA chtěly být pozorovatelem na meetingu, ale odmítnuty.

-          SAARC – 2. asijský partner. 7 zemí jižní Asie. Indie, Bangladéš, Bhútán, Maledivy, Nepál, Pákistán, Srí Lanka. = Bývalá britská Indie. 2000 – 22% světové populace – tento region; ale necelá 2% světového HDP. Velké ambice, omezené síly. Velmi slabý celek. Indie tvoří 76% populace tohoto regionu, 77% regionálního HDP. Pákistán a Indie jsou jaderné mocnosti. Investiční, obchodní báze vztahů. (Indie je největší asijská demokracie – to v dokumentech EU není zdůrazňováno.)

Prostor Středozemního moře a Blízký Východ

-          EU chápe tento region jako nejdůležitější, protože se jedná o přímé sousedství. Toto partnerství zahájeno 1995 na konferenci v Barceloně – barcelonský proces; jeho součástí blízkovýchodní mírový proces (vztah Palestiny a Izraele)

-          partnerství mezi EU a blízkovýchodními zeměmi kolem Perského zálivu (Arabský záliv)

-          EU se snaží, aby blízkovýchodní dialog vycházel z určitých principů – eurostředomořká zóna volného obchodu – snížení napětí v Alžírsku (tlak tamních populací dostat se do E a shánět práci), jak to bude úspěšné je otázka (NAFTA – USA, Mexiko, Kanada – migrační tlak se nesnížil) tyto státy nemají EU co nabídnout (jen cestovní ruch a ten funguje i bez této zóny).

-          zóna volného obchodu mezi kooperační radou zálivu a E – mohly by nabídnout ropu a zemní plyn, E se snaží podpořit blízkovýchodní mírový proces – poskytuje finance palestinským autoritám (asi polovina 900 mil. euro prý skončilo na soukromých účtech Jasira Arafata), E sponzorovala učebnice pro palestinské děti (v učebnicích chyběla zásadní data historického charakteru – hlavně protiizraelské)

-          EU je uznaným členem blízkovýchodního mírového procesu, nakonec ji ale všichni ignorují (dodává peníze, není považována na stejné úrovni jako USA) EU se silně angažuje, Irán, Lybie, Alžírsko – lidská práva; řešení konfliktů na západní Sahaře

-          EU vytvořila program MEDA – každoročně je tam z rozpočtu EU dávána 1 mld. euro (z těchto peněz se EU v těchto zemích prezentuje, …) přistoupením Malty a Kypru se pozice EU v této otázce upevnila.

-          Vztah EU – Rusko (postsovětský prostor); EU si uvědomuje, že je nutným partnerem, největší evropský soused

-          Pobaltí, Polsko – vnímá Rusko jinak než Č. (Č. po rozpadu ČSR přestali brát Rusko na vědomí)

-          Rusko: po rozšíření pro ně prý EU bude stále EU 15, neuzná nové země, ztráta je prý vyjde na 300 mil. euro ročně – zanedbatelná částka – chtěli vydírat EU, aby ruské ekonomice bylo přiznáno, že je tržní

-          Kjótský protokol (o snížení emisí) – 55% všech států muselo uznat, aby byla ratifikována (kdyby Rusko nebo Čína ne, pak by to nešlo)

-          Vztahy: prioritní oblasti, kde se snaží budovat vztahy: společná strategie z roku 99 – Smlouva o partnerství a spolupráci, na 10 let, automatické prodlužování, každý rok 2X schůzky – nejdůležitější, pak se konají i další schůzky na nižších úrovních, 4 společné prostory, kde jsou partnery: 1) společný ekonomický prostor; 2) společný prostor svobody, bezpečnosti, spravedlnosti; 3) společný prostor vnější bezpečnosti; 4) společný prostor výzkumu, vzdělání, kultury.

-          základní linie spolupráce mezi EU a Ruskem, nejdůležitější ekonomický prostor. Rusko suroviny na evropský trh. Rusko je 4. největší producent ropy. Rusko si je vědomo toho, že bez investic do ropné industrie by to nešlo, tyto investice zajistí EU.

-          otázka nukleární energie – EU zve Rusko k podílu na vesmírném výzkumu.

-          EU se rozhodla stabilizovat ruskou domácí vědu tím, že utvořila vědecké centrum, aby vědci mohli zůstat doma – souvislost s nukleárními pokusy, společný boj proti organizovanému zločinu. Ruský zájem na vyřešení vízové problematiky, oboustranně je známé složité cestování (vztah Kaliningrad a Rusko).

-          Společný prostor vnější bezpečnosti – stabilita v zemích, kde je tzv. zmražený konflikt; tam, kde je EU a Rusko brán jako důležitý faktor

-          výzkum, vzdělání, kultura – rok 2006/07 by v Rusku měl být otevřen institut evropských studií. MEDA, TACIS – technická pomoc pro společenství nezávislých států – od roku 1991, přechod k tržní ekonomice v Rusku, přechod k demokracii, právo; v roce 2006 proběhne summit mezi EU a Ruskem. EU chce také s Ruskem nadále spolupracovat v rámci Rady Evropy a G8. TACIS brzy skončí, přijde E ?

-          Vztah mezi EU a Ruskem je nevyvážený, něco absentuje – zejména po posledním rozšíření si jsou blízko (bohužel se nemohou ignorovat, nejsou na sobě závislé, to vztahům neprospívá); hovoří „jiným jazykem“ – své požadavky formuluje jiným způsobem

-          Rusko Eu zneužívá (EU poskytuje finance, know how) EU pomáhá Rusku částečně vyrovnávat sílu USA. Problém – EU není stát, Rusko si komunikuje s kým zrovna chce; EU se někdy chová ve vlastních zájmech, někdy jako politický aktér, není nikdy jisté, v jakém zájmu hovoří

-          Rusové asi nebudou chtít migrovat do EU, EU jde o to stabilizovat to tam, aby jí dali pokoj. EU odebírá 35% ruského vývozu a kryje 25% ruských dovozů. Rusko – 4,4% (ropa) dovozu do EU, 1,4% vývozů z EU; jediná oblast, kde by Rusko bylo konkurentem EU je oblast zemědělství

-          Rusko využívá toho, že někdy komunikuje s EU 25, někdy s jednotlivými členy, tzn., že jim jde hlavně o ekonomiku a ostatní jim je jedno (ale politika a ekonomika jsou stejně důležité)

-          existence osy Řím – Paříž – Moskva. Rusko – EU má zásadně technokratický charakter, jedná se hlavně o ekonomická kritéria. Bezpečnostní dialog by se měl více soustředit na funkčnost.