nábožensko-filosofický směr, který se rozvíjel hl. v osvícenství
byl zaměřen proti tzv. zjevnému náboženství
deisté uznávali existenci boha, ale nikoli jako osoby monoteistické víry – např. křesťanské, nýbrž jako filosofického a mravního principu
pod vlivem rozvoje newtonovské přírodovědy a jejího mechanistického obrazu světa se tak idea boha posunula do polohy neosobního, výchozího principu – stavitele, hodináře univerza – Leibniz, jehož výtvor – tj. svět se pohybuje
deismus bývá považován za stydlivý, zakuklený atheismus, neboť odsunuje boha z role příčiny prvé
deismus