v období od konce 15. do poloviny 18. století se z Anglie vytvořila Velká Británie
do roku 1763 se Británie stala vedoucí evropskou a světovou velmocí s obrovskou koloniální říší, tento úspěch se opíral o politickou stabilitu, která souvisel a s nastolením protestantské, parlamentní monarchie roku 1688
když Jindřich Tudor porazil Richarda III. 1485 u Bosworthu a stal se jako Jindřich VII. (1485–1509) novým anglickým krále, nebyl ještě budoucí rozmach Anglie zřejmý
Jindřich Tudor se oženil s Alžbětou, dcerou krále Eduarda IV. z yorské dynastie, a tak zdědil dědické nároky Yorků i Lancesterů
po něm nastoupil jeho syn Jindřich VIII. (1509–1974), jehož pevním ministrem byl Thomas Wolsey
Jindřich VIII. Měl 3 děti, každé z jiného manželství, po jeho smrti byl na trůně krátkou dobu jeho jediný syn Eduard, kterého vystřídala dcera Marie a po ní nastoupila Alžběta I.
Alžběta I. obnovila anglikánskou církev, nechala popravit skotskou královnu Marii Stuartovnu, nikdy se nevdala, zůstala bezdětná a jejím nástupcem se stal její stuartovský příbuzný a syn popravené královny Marie, skotský král Jakub VI., v Anglii jako Jakub I.
Anglie před revolucí – konstituční krize (1603–1640)
Anglie byla nejrozvinutější země a měla nejvýhodnější podmínky pro rozvoj kapitalistického podnikání (peněžní prostředky získané z námořního obchodu, obchodu s koloniemi, vývozu a pirátství). Díky těmto prostředkům bylo možno nakupovat suroviny, zařízení a také volné pracovní síly, které byly důsledkem změn v zemědělství. Nástup dynastie Stuartovců – skotského krále Jakuba I., který vládl v obou zemích spíš prostřednictvím svých rádců(kompromisní zahraniční politika) zklamal protestanty v Evropě(nepomohl zeti Fridrichu Falckému proti Habsburkům)i doma. Měl snahu vládnout bez parlamentu; královské úřednictvo, dvůr, stálá armáda – to vyžadovalo velké množství peněz = výdaje byly vyšší než zisky. Situace se ale více vyhrotila za Jakubova syna Karla I. Karel se pokusil o absolutistickou moc na úkor parlamentu a došlo k zostření napětí mezi parlamentem a králem(nové daně, cla, mýta bez schválení parlamentu). Docházelo k růstu cen, vynucování půjček od měšťanstva, udělování výhradních obchodních práv (monopoly), rozprodej úřadů a titulů, omezování podnikatelské volnosti , hospodářské potíže, stagnace výroby. Karel očekával od svých poddaných poslušnost a když jeho nákladná zahraniční politika narazila na tvrdou krizi, rozhodl se od roku 1629 vládnout bez parlamentu a vymáhat daně vlastní autoritou. Kladl odpor i proti anglikánské církvi (v čele král), vynucoval si poplatky z pronajatých pozemků, církevní desátky a vynucoval si víru násilím. Docházelo k politickým a společenským sporům ve formě náboženského střetnutí. Anglikánská církev proti opozičním skupinám (puritánům). Úsilí o očistu církve od zbytků katolicismu , proti okázalosti boha – urážka Boha. Kalvinismus podporoval šetrnost, pracovitost, skromnost a podnikavost. Stoupenci kalvinismu byli podnikatelé, obchodníci, drobná venkovská šlechta, sedláci, řemeslníci. Vnitřní rozvrstvení podle názorů na způsob vlády a uspořádání poměrům; jednotní v odporu proti králi:
presbyteriáni – umírněnější (pro kompromis s králem), většinou bohatí měšťané a statkáři, příklon ke kalvinismu, proti principu církevní hierarchie
independenti – (tzv. nezávislí) – úsilí o nezávislost na anglikánské církvi, chtěli demokratizaci církve, žádali o podíl středních vrstev na politické moci.
levelleři (rovnostáři) v čele Jon Lilburn;opora o radikální skupinu středních městských a venkovských vrstev a inteligenci, program s demokratickým myšlením. Dohoda lidu v roce 1647 – pro republiku, odluka státu od církve, rozšíření volebního práva, náboženská a politická svoboda, zrušení privilegií, státní podpora pro sociálně slabé apod.
nejradikálnější diggeři (kopáči) – v čele Gerard Winstanley – byli pro politickou i majetkovou rovnost (rozdělení neobdělávaná statkářské půdy k užitku všech,m rozbití pout soukromého vlastnictví). Bezohledné prosazování anglikanizace ve Skotsku(převážně Kalvíni) a Irsku (katolíci). Skotské povstání 1639, vpád do severní Anglie, královská vojska se rozprchla, král nucen v dubnu 1640 svolat po 12 letech parlament (tzv. krátký) z finanční tísně, ale neuspěl (po 3 týdnech rozpuštěn)
4 etapy anglické revoluce 1.parlamentní boj s králem
na podzim 1640 byl král nucen svolat parlament (nové daně), tzv. „dlouhý“(existoval do roku 1653), ale byl donucen rozpustit armádu, zrušit některé daně a dávky. Opozice získala převahu zvl. Dolní sněmovna. Došlo k mocenským ústupkům krále = právo parlamentu jmenovat ministry, kontrolovat vnitřní i zahraniční politiku, armádu a loďstvo – odpovědnost vlády parlamentu a nejen králi, podpora a sympatie londýnského lidu pro opozici. Král vyl nucen vydat nenáviděné rádce – lorda Stafforda a arcibiskupa Lauda, kteří byli popraveni. Situace vyvrcholila 1641 tzv. Velkou remonstrací (protestem) = politický program parlamentu;puritáni odmítli královskou samovládu;právo parlamentu na vlastní vládu. Král měl neúspěšnou snahu zatknout vůdce opozice v čele s Johnem Pymem vpádem do parlamentu , král odešel z Londýna do severní Anglie.
Občanská válka
Král (zaostalejší oblasti severu a západu podpora anglikánské církve a katolické menšiny rojalisté – armáda „kavalírů“v čele s Ruprechtem Falckým) proti parlamentu (vyspělejší oblasti na jihovýchodě + Londýn, měšťané, řemeslníci a obchodníci i drobná venkovská šlechta- tzv, „armáda nového vzoru“ vytvořena místo zemské hotovosti, tj. vojska svolávána dle potřeby). Stálá parlamentem placená armáda (přes 20 tisíc vojáků), hájila zájmy inteligence, řemeslníků, obchodníků, chudiny. Vojáci v této armádě měli prostý oděv krátce ostříhané vlasy „kulaté hlavy“, panovala zde kázeň, vycvičenost, rovnost(tj., možnost každé stát se důstojníkem bez ohledu na jeho stav a rod), hlavní součást byla jízda, jádro armády z plebejského městského živlu a svobodných rolníků. Tuto armádu vytvořil Oliver Cromwell (původem venkovský šlechtic). Zpočátku měla úspěch královská vojska, pak obrat, úspěch parlamentní armády, 1644 vítězství Cromwella u Marston Mooru, 1645 král poražen u Naseby, dobyt Oxford, král uprchl na sever, ale vydán skotskými poddanými parlamentu za peníze. Zajat rozpory mezi presbyteriány (převaha v parlamentu) a independenty (převaha v armádě), vystoupení levellerů s Dohodou lidu; Cromwell vítězí u Prestonu, konec občanské války; obsazen Londýn, 1649 byl král souzen, obviněn ze zrady a popraven čímž byla také zrušena monarchie.
Období republiky (1649–1653)
definitivně odstraněn starý absolutismus
na jaře 1649 násilím potlačeno radikální křídlo armády (levelleři) i revoluční diggeři
v květnu vyhlášena republika – vláda zástupců lidu bez krále a Horní sněmovny (lordů); ve skutečnosti moc independentských důstojníků a obchodní buržoazie
1649–1651 podrobeno Irsko; 1650–1654 odražen útok Skotů
1651 vydán tzv. Zákon o plavbě – navigační akta ve prospěch anglických obchodníků = povolen dovoz zboží do Anglie jen na anglických lodích nebo na lodích výrobců zboží(proti konkurenci Nizozemců). Následovaly 3 anglo-nizozemské války = boj o suverenitu v evropském a zámořském obchodu. Nešlo o zisk území, jen dobytí nizozemské kolonie Nový Amsterodam na východním pobřeží Severní Ameriky a přejmenován na New York. Boje byly převážně na moři – poprvé 1652–1654 zákon uhájen, ale ještě nizozemská převaha, podruhé 1666 síly vyrovnány, 1672 rozhodnuto ve prospěch Anglie = námořní velmoc.
Neshody s domácí opozicí řešeny rozehnáním kusého parlamentu a vytvořením malého parlamentu, pak i ten rozpuštěn.
Cromwellův protektorát 1653–1658
vláda „silné ruky“; prakticky bez parlamentu
Cromwell prohlášen lordem protektorem (ochráncem)
Osobní vláda, vojenská diktatura s politickými právy vysokých důstojníků a bohaté buržoazie, ale uskutečněna jen náboženská svoboda, podpora nekatolických sil v Evropě, boje proti Habsburkům, budování silného válečného i obchodního loďstva, ve válce proti Španělům dobyt ostrov Jamajka.
Růst odporu proti moci armády, ztráta popularity a stoupenců, po Cromwellově smrti nový lord protektor – syn Richard, ale 1659 se hodnosti vzdal, byla obnovena republika a parlament, ale nadále panoval chaos a vnitrní neklid.
Obnova monarchie
syn popraveného krále Karel II. obnovil monarchii, ale nevrátil se k předrevolučním poměrům; podřízenost krále vůli parlamentu; král přijal jeho podmínky (tzv. bredská deklarace) – slib ponechání půdy zabrané církvi a šlechtě novým majitelům, na pokus zrovnoprávnit katolíky odpověděl parlament protikatolickým zákonem – Test Act (1673), dovolující zastávat funkce jen příslušníkům anglikánské církve; proti zvůli krále přijat zákon na ochranu osobnosti Habeas Corpus Act (1679) = zákaz uvěznit občana bez soudního procesu, byly stanoveny přesné podmínky zatčení
ve vnitřní politice – podnítil rozštěpení parlamentu na Court -Pary (podpora krále, vysoká šlechta, anglikánské duchovenstvo a lordi) a Country-Party (opozice, podnikatelé, statkáři, obchodní buržoazie) = 2 politická seskupení: toryové (konzervativní) a wighové
bratr Jakub II. 1685–1688 – absolutistické a rekatolizační snahy, 1685 potlačil povstání vévody Jamese z Monmoutku, od 1670 vrchní velitel královského vojska Karla II., protestant, neúspěšný pokus získat anglický trůn, 1687 vyhlásil toleranci (přístup katolíků k nejvyšším úřadům)
1688 svržen a vyhnán
Tzv. Slavná revoluce
bez krveprolití
na trůn povolána Jakubova dcera Marie (protestantka), manželka nizozemského místodržícího Viléma Oranžského
král Vilém III. Oranžský 1689–1702, jako spoluvladař, konec soupeření Anglie s Nizozemím, 1689 dočasně personální unie obou států. Anglie – konstituční monarchie (parlamentární; v čele král, jeho moc omezena ústavou), král přijal Listinu práv 1689– potvrzena a rozšířena práva parlamentu, bez souhlasu nebude král vyhlašovat a rušit zákony, vybírat daně, udržovat vojsko aj.; cesta k oddělení zákonodárné moci (parlament) od výkonné (král a ministři). 1695 zrušena cenzura – právo na svobodné politické diskuse. 1701 – vydán dekret o nástupnictví(i v případě vymření oranžského rodu nastoupí protestantská hannoverská dynastie), stabilizace hospodářské a politocké moci obchodníků, podnikatelů a bankéřů.
Za vlády další Jakubovy dcery, královny Anny 1702–1714došlo ke spojení Anglie a Skotska(1707) = Spojené království Velké Británie ( k němu patřil Wales a r. 1801 připojeno i Irsko)- podřízeno londýnské vládě; světová velmoc – rozvoj podnikání a obchodu (výhodná ostrovní poloha), prosperita výroby, využití nových vynálezů.
Anglická revoluce
Vytvoření Británie
Anglie před revolucí – konstituční krize (1603–1640)
Anglie byla nejrozvinutější země a měla nejvýhodnější podmínky pro rozvoj kapitalistického podnikání (peněžní prostředky získané z námořního obchodu, obchodu s koloniemi, vývozu a pirátství). Díky těmto prostředkům bylo možno nakupovat suroviny, zařízení a také volné pracovní síly, které byly důsledkem změn v zemědělství. Nástup dynastie Stuartovců – skotského krále Jakuba I., který vládl v obou zemích spíš prostřednictvím svých rádců(kompromisní zahraniční politika) zklamal protestanty v Evropě(nepomohl zeti Fridrichu Falckému proti Habsburkům)i doma. Měl snahu vládnout bez parlamentu; královské úřednictvo, dvůr, stálá armáda – to vyžadovalo velké množství peněz = výdaje byly vyšší než zisky. Situace se ale více vyhrotila za Jakubova syna Karla I. Karel se pokusil o absolutistickou moc na úkor parlamentu a došlo k zostření napětí mezi parlamentem a králem(nové daně, cla, mýta bez schválení parlamentu). Docházelo k růstu cen, vynucování půjček od měšťanstva, udělování výhradních obchodních práv (monopoly), rozprodej úřadů a titulů, omezování podnikatelské volnosti , hospodářské potíže, stagnace výroby. Karel očekával od svých poddaných poslušnost a když jeho nákladná zahraniční politika narazila na tvrdou krizi, rozhodl se od roku 1629 vládnout bez parlamentu a vymáhat daně vlastní autoritou. Kladl odpor i proti anglikánské církvi (v čele král), vynucoval si poplatky z pronajatých pozemků, církevní desátky a vynucoval si víru násilím. Docházelo k politickým a společenským sporům ve formě náboženského střetnutí. Anglikánská církev proti opozičním skupinám (puritánům). Úsilí o očistu církve od zbytků katolicismu , proti okázalosti boha – urážka Boha. Kalvinismus podporoval šetrnost, pracovitost, skromnost a podnikavost. Stoupenci kalvinismu byli podnikatelé, obchodníci, drobná venkovská šlechta, sedláci, řemeslníci. Vnitřní rozvrstvení podle názorů na způsob vlády a uspořádání poměrům; jednotní v odporu proti králi:
4 etapy anglické revoluce 1.parlamentní boj s králem
Občanská válka
Období republiky (1649–1653)
Cromwellův protektorát 1653–1658
Obnova monarchie
Tzv. Slavná revoluce
Význam revoluce: